Jakeš se uzavíral ve starém světě, nové pořádky si nepřipouštěl, myslí si politolog
Výběr redakce
V devadesáti sedmi letech zemřel bývalý generální tajemník Ústředního výboru KSČ Miloš Jakeš. V úterý se konalo poslední rozloučení s ním v obřadní síni motolského krematoria v Praze. Podle politologa Jana Kubáčka se Jakeš hodně uzavíral ve svém starém světě a nové pořádky si příliš nepřipouštěl.
„Měl relativně vliv, a to díky tomu, že to byl zastánce takové středové frakce, středového umírněnějšího křídla a nepatřil k radikální stránce neostalinistů ani ke stoupencům pražského jara,“ řekl na konto Miloše Jakeše politolog Jan Kubáček v pořadu Nový den.
Komunistická strana, ač se to nezdálo, byla podle něj roztříštěná. „Vedla silné boje o moc a právě to středové křídlo často rozhodovalo. Ostatně i z toho titulu se Jakeš stal generálním tajemníkem na konci roku 1987. Zkrátka nebyl nikdo jiný vhodný, křídla se vzájemně vyvažovala a snažila se odstranit své kandidáty. Zbyl Miloš Jakeš,“ upřesnil Kubáček.
Dodal, že funkce generálního tajemníka měla váhu: „Lidé se báli, očekávali, že se tam musí vždy probojovat člověk, který hodně ví, u mnohého byl a měl váhu strachu. To, že potom projev v Červeném hrádku ukázal, že to tak zdaleka není, byla situace jiná a o dva roky posléze.“
Pod kontrolním hledáčkem StB
Lidé se podle Kubáčka shodují, že to byl člověk velmi skromný, příliš na sebe nepřitahoval pozornost, ale zároveň nebyl ani mstivý. „A někteří by si řekli, že se má za co mstít. Málo se ví, že v závěru roku 1989 ho samotní komunisté vyloučili z KSČ, a dokonce jsou vzpomínky, že pár dnů byl pod kontrolním hledáčkem StB. A doslova se od něj distancovali,“ upozornil Kubáček.
„Zároveň říkali, že to byl člověk, který se hodně uzavíral ve svém starém světě. Takže nové pořádky si příliš nepřipouštěl, byl s nimi v absolutní konfrontaci, absolutně je odmítal,“ dodal.
Čtěte také
Třicet let žil v jiných časech
Miloš Jakeš podle Kubáčka vzešel z velmi chudých a náročných poměrů. „Zažil si, jak chutná práce a jak je těžké se k práci dostat. Proto člověk na jednu stranu chápal, že se vymezoval vůči privatizaci devadesátých let, ale zároveň bylo zajímavé, že nevnímal sociální problematiku devadesátých let a let následujících. Že v tom jeho aktivní prožitek, paměť a zkušenost, de facto skončily rokem 89,“ podotkl Kubáček.
S tím souhlasí i poslanec Jiří Dolejš (KSČM). „Díky vysokému věku Jakeš žil třicet let v úplně jiných časech, než si kdy představoval. Je otázka, do jaké míry se ho to dotklo a do jaké míry byl schopen vnímat nové časy. Podle mě si dost trval na svém a byl připomínkou časů, které už dávno odešly,“ řekl Dolejš.
V mnoha věcech se rozešel i s komunisty Čech a Moravy
„Považuji Miloše Jakeše za čestného, pracovitého a za muže, který nebyl velkým politickým stratégem, ani táborovým řečníkem. Šel životem velmi poctivě a skromně a vykonal spoustu užitečných věcí,“ popsal ho Josef Skála, bývalý místopředseda strany KSČM.
Když CNN Prima NEWS volala předsedovi strany KSČM Vojtěchu Filipovi, o smrti Jakeše ještě nevěděl. „Já nemám přímé spojení na rodinu, takže na to nemohu reagovat. Jestli je to ověřená informace, tak mohu vyjádřit upřímnou soustrast s pozůstalými,“ uvedl.
Čtěte také
„Rozešel se s novým politickým vývojem a v mnoha věcech se rozešel i s komunisty Čech a Moravy. Takže je i trochu stylové, že Vojtěch Filip tu informaci neměl, ačkoliv je předseda KSČM,“ reagoval na to Kubáček.
Zároveň zdůraznil, že si Jakeš i po sametové revoluci kontakty ve straně udržoval dál. „Bylo o něm občas slyšet, občas se vyjádřil k politice. A neustále vyčítal. V podstatě upozorňoval na to, že vývoj, který se děje, rozhodně nebyl plánován, rozchází se s jeho politickým myšlením. A je nutno dodat, že to byl člověk, který nechtěl násilnou formu udržování moci. Nešel cestou mnohých jiných, kteří se zuby nehty moci drželi i za cenu krve a násilí,“ řekl Kubáček.
Životopis Miloše Jakeše
Do komunistické strany vstoupil Miloš Jakeš ve svých 23 letech. Do jejího nejvyššího vedení se dostal v 60. letech. Po okupaci v srpnu 1968 se účastnil jednání v Moskvě, jehož výsledkem byl text, který stvrzoval okupaci země. V době normalizace se pak podílel na čistkách ve straně. Od roku 1987 zastával funkci generální tajemníka ÚV KSČ. Fakticky byl tak nejmocnějším politikem v zemi. V období takzvané perestrojky čelil odlivu přízně podporovatelů režimu.
V listopadu 1989 pod tlakem událostí odstoupil a ještě před koncem roku byl z KSČ vyloučen. Své komunistické přesvědčení ale ani poté neopustil. Až do vysokého věku byl aktivní, o své minulosti otevřeně mluvil s novináři a pravidelně se účastnil akcí KSČM.
