Ve vztahu se šéfem mají obvykle podřízení ty správné karty ve vlastních rukou. Zdroj: istockphoto.com
Není na světě šéf, který by se zavděčil všem. Tahle drobná obměna známého rčení v sobě skrývá hlubokou pravdu. Šéfa jsme alespoň jednou v životě měli snad všichni. A asi každý z nás taky dobře poznal, jaký je to pocit s nadřízeným vycházet, nebo naopak být s ním na kordy. Přinášíme vám pár tipů, jak v práci s člověkem na vyšším stupínku vycházet a přitom neztratit nic z vlastní důstojnosti.
Můžeme si o nich myslet, co chceme: „Ta má zas den!“ nebo „Sám nedělá nic a po mně chce všechno.“ A taky to většina z nás dělá. A přitom poctivě prožíváme všechny emoce s tím spjaté. Kolegům, příbuzným, přátelům a mnohdy i cizím lidem v MHD vyprávíme, čím že nám ten náš šéf zase hnul žlučí a jak bychom mu nejraději odpověděli. Když ale pomineme šéfy s jakýmkoli zásadním defektem charakteru a zaměříme se na ty, kteří po svých zaměstnancích „prostě jen chtějí práci“, máme obvykle ty správné karty ve vlastních rukou.
ZAČNĚTE U SEBE
Zlaté pravidlo, se kterým přežijí jen ti silnější. Ale vyplatí se. „Domníváme-li se například, že stejně špatní byli i všichni naši předchozí šéfové, máme možná problémy s autoritou... Jsou-li naši spolupracovníci přesvědčeni, že šéf je celkem v pořádku, je možné, že svou práci nevykonáváme tak, jak bychom měli. Možné je i to, že se nás nadřízený před lety něčím nespravedlivě dotkl, a i když se to už neopakovalo, nedokážeme mu odpustit,“ píše web Ústavu práva a právní vědy.
Práce jako nutné zlo. Jak poznat, že je načase změnit zaměstnání?
Ráno se vám nechce vstávat do práce, odpočítáváte každou minutu pracovní doby a domů se vracíte zbití jako po šichtě v dole? Pak pro vás vaše práce zřejmě nebude ta pravá. To je případ statisíců Čechů, kteří chození do práce vnímají jako nutné zlo. Patříte k těm, kteří akutně potřebují změnu? Přinášíme vám spolehlivé způsoby, jak to poznat a odhodlat se ke změně. Pro mnohé sci-fi, ale jde to.
I ŠÉF JE JEN ČLOVĚK
A ten samý server pokračuje: „Může trpět perfekcionismem, kterého se nedokáže zbavit, a to ani vůči sobě samému. Možná, že o svém nevhodném jednání neví, mimo jiné proto, že se mu před nástupem do vedoucí funkce nedostalo žádného zaškolení. Pokud si tyto okolnosti uvědomíme, mělo by nám to pomoci alespoň v tom, že si jeho chování nebudeme brát osobně. Jako polehčující okolnost mu můžeme přiznat i to, že svými nároky, a to i nerealistickými, se z nás snaží dostat to nejlepší.“
BUĎTE V KLIDU
Web faei.cz připomíná: „Uspěje jen ten, kdo má pevné nervy. Důležitější rada, než že při kritice, i té sebeabsurdnější, je třeba zachovat klid, patrně neexistuje. Pokud si každou, podle našeho mínění, nespravedlnost, budeme brát osobně nebo jako signál k protiútoku, pak obvykle pohoříme. Jednak při hysterické reakci těžko můžeme počítat s podporou okolí a navíc se vrháme proti nadřízenému, tedy mnohem silněji postavené zdi.“
KOMUNIKUJTE
Není čas na falešné hrdinství typu: „Já jsem radši nic neříkal, protože bych musel…“ Ani odkývání šéfovi jeho pravdu, protože je to snazší, není ta správná cesta. Se šéfem o problémech mluvte. Ale pozor – věcně a jasně. Šéf není váš zpovědník.
NEPOMLOUVEJTE
Pomlouvání totiž s racionální a efektivní komunikací nemá nic společného. „Nemůžete si myslet, že budete mít hezké vztahy s někým, koho za jeho zády pomlouváte. I když si můžete myslet, že se pomluvy k vašemu nadřízenému nikdy nedostanou, to, jak o něm mluvíte v soukromí, svým způsobem ovlivňuje váš vztah,“ píše Indicada.cz
MAKEJTE
Včas, samostatně a spolehlivě. Bez zbytečných řečí. A neříkejte si o pochvalu. Alespoň ne příliš často.
Nalijme si čistého vína – šéfů, kteří jsou oblíbení všemi zaměstnanci, je asi tolik jako jednorožců. Naopak těch, kteří by dost možná skončili uplakaní v koutku, kdyby na ně podřízení mohli vychrlit všechno, co mají na srdci, jsou plné kanceláře. Někdy se jim křivdí, jindy zase ne. Jisté ale je, že vztah se šéfem je tvrdá disciplína.
