K. H. Frank: Z jeho popravy se stala společenská událost, před smrtí si dal koňak
Byl Obergruppenführerem a říšským ministrem pro Čechy a Moravu, který sehrál svoji roli ve vyhlazení obcí Lidice a Ležáky. Karl Hermann Frank za své válečné zločiny zaplatil životem – 22. května 1946. Z jeho popravy na Pankráci se stala společenská událost, které se zúčastnily tisíce lidí. Jaký byl K. H. Frank vězeň? A jak na něj vzpomínal jeho kat? Na tyto a další otázky odpovídal vedoucí Kabinetu dokumentace a historie Vězeňské služby České republiky Aleš Kýr.
K. H. Frank se na konci druhé světové války pokusil před svým osudem utéct. Zadrželi ho ale v Rokycanech. I přesto, že se dostal do německého Wiesbadenu, skončil opět v Československu. Byl od začátku ve věznici na Pankráci?
Letadlo s Karlem Hermannem Frankem přistálo na ruzyňském letišti 7. srpna 1945 v poledních hodinách. Na letišti čekal správce pankrácké věznice Josef Bohdanecký. Frank byl následně eskortován do pankrácké soudní věznice a umístěn v traktu A I na cele číslo 20, odkud byl předváděn k výslechům a soudnímu jednání.
Čtěte také
Jsou v pankrácké věznici nějaké záznamy o tom, jaký byl K. H. Frank vězeň?
Při vyšetřování, které vedl generál Josef Bártík, se snažil být vstřícný, nic nezapíral a stále zdůrazňoval, že jen plnil rozkazy vůdce Adolfa Hitlera. Působil sklesle, vyčerpaně a někdy podlézavě. V dopise pro ministra spravedlnosti Jaroslava Stránského přiznal svou porážku a zejména prosil o „velkomyslnost a velkorysost vítěze“, aby mu bylo „umožněno žít někde se svou manželkou a svými dětmi“, třeba i „pod dozorem“.
Podle vzpomínek pankráckých dozorců měl většinou skleslou náladu a trpěl nespavostí. Vězeňský lékař potvrdil jeho nervovou labilitu a mírnou depresi. Před soudem přiznával jen určitou míru spoluviny. Po vyslechnutí rozsudku smrti pochopil, že je vše ztraceno, a od té chvíle se choval rezignovaně.
Jak dlouho probíhaly výslechy a následný soud s K. H. Frankem?
Generál Bártík zahájil vyšetřování Franka již 7. srpna 1945 a výslechy pokračovaly nejpozději do začátku roku 1946. Předseda Mimořádného lidového soudu Vladimír Kozák zahájil proces s Frankem 22. března 1946 a ukončil ho 22. května toho roku.
K. H. Frank byl odsouzen za válečné zločiny, včetně spoluúčasti na vypálení Lidic a Ležáků. Zkoušel se nějakým způsobem obhajovat?
Již při výslechu ohledně vypálení obce Lidice, vyvraždění mužů, umístění žen do koncentračního tábora a předání dětí do výchovy v německých rodinách se choval Frank rozčíleně. Z jeho výpovědí před soudem vyplývá, že musel potlačit soucit v zájmu německého nacionálního socialismu a považovat trestní akci v Lidicích za správnou, i když tvrdou. Vinu za její vykonání však sváděl na Adolfa Hitlera, Heinricha Himmlera a Kurta Daluegeho, který byl zastupujícím říšským protektorem. Ten se při konfrontaci s Frankem ohradil, že měl na starosti jen organizační a správní záležitosti, zatímco policejní činnost byla v pravomoci Franka.
Čtěte také
Jak vypadaly poslední hodiny K. H. Franka před popravou?
Protože rozsudek trestu smrti byl vynesen již dne 21. května 1946 a následujícího dne bylo soudní jednání formálně ukončeno, běžel Frankův čas před popravou. Na cele, kde byl neustále střežen dozorcem, strávil odpoledne až do osmi hodin večerních rozhovorem se svým obhájcem. Po jeho odchodu se navečeřel, napsal několik dopisů, potom dlouho chodil po cele a usnul až k ránu.
Druhého dne byl předveden k dokončení soudního jednání, které trvalo od osmi do půl desáté dopoledne. Z justičního paláce byl odveden podzemní chodbou do pankrácké věznice k fotografování a potom byl umístěn v traktu A I, ale na celu č. 52, která se nacházela na bývalém německém oddělení pro umísťování odsouzených před popravou pod gilotinou v tzv. sekyrárně. Údajně mu dozorci připomenuli, kde se nachází. Zde ho ještě navštívil obhájce se svým tajemníkem a společně očekávali vyřízení žádosti o milost. Frank sepsal svoji závěť, ve které mimo jiné odkázal osobní věci jako snubní prsten, hodinky, fotografie, písemné záznamy, plášť, stejnokroj a prádlo své manželce Karole. V půl jedenácté přijal kněze.
Jaké bylo poslední jídlo odsouzeného?
Poslední oběd podle vlastního přání se skládal ze salámu, vajíček, sardinek a koňaku. Pak ještě napsal poslední dopis své manželce. Potom hovořil se svým obhájcem, dozorci a kouřil. V jednu hodinu odpoledne byl vyveden na popraviště.
Z popravy K. H. Franka se stala velká společenská událost, na kterou se prodávaly i vstupenky. Kolik lidí se jí nakonec zúčastnilo? Je pravda, že bylo přítomno i několik lidických žen?
Čtěte také
Původně bylo vydáno 4 300 vstupenek, dodatečně 1 500 a vězeňská stráž vpustila ještě dalších 500 lidí, kteří zcela zaplnili popravčí dvůr. Popravě Franka bylo tedy celkem přítomno 6 300 osob. Přednost měli pozůstalí po obětech nacismu a údajně se jí zúčastnilo sedm lidických žen.
Jaká byla poslední slova K. H. Franka?
Poslední slova Franka, která pateticky pronesl před popravou, zněla: „Deutschland muss leben, auch wenn wir sterben müssen! (Německo musí žít, i když my musíme zemřít!) Es lebe die deutsche Nation! (Ať žije německý národ!) Es lebe der deutsche Geist! (Ať žije německý duch!).
Vzpomínal v průběhu let na popravu kat K. H. Franka?
Vzpomínky popravčího Františka Nenáhla na popravu Franka se nedochovaly v písemné podobě, ale byly šířeny v ústním podání. Rád se touto popravou chlubil, zejména v jedné blíže neurčené pražské hospodě, kde prodával nastříhané kousky z Frankovy oprátky, kterou si přivlastnil podle dávného práva katů.
Čtěte také
Eliška přišla do CNN Prima NEWS jako stážistka a aktuálně tvoří zpravodajství obsah jak z domácího, tak zahraničního dění. (eliska.mikova@iprima.cz)
