Bělorusko se chystá na víkendové prezidentské volby. Získá Lukašenko šestý mandát?
Obyvatelé téměř desetimilionového Běloruska volí v neděli prezidenta. Stane se jím pošesté v řadě Alexandr Lukašenko? Ten, který zemi na severovýchodě Evropy vládne již 26 let. Experti, i ti zahraniční, o tom nepochybují.
Jenže ještě nikdy neměl údajně Lukašenko situaci tak obtížnou, protože opozice sílí a nespokojení občané se bouří. Lukašenko se však s „nepřáteli“ svými i svého režimu vypořádává po svém. Prostě je zavírá do věznic.
Proto neudivuje, že pouhý den před volbami zadrželi v běloruské metropoli Minsku šéfku volební kampaně prezidentské kandidátky Svjatlany Cichanouské. Informovala o tom agentura AFP s odvoláním na prohlášení mluvčí Cichanouské, která je Lukašenkovou hlavní protikandidátkou.
„Vzhledem k tomu, že je víkend, znamená to, že Marija Marozová nejspíš nebude propuštěna dříve než po pondělním slyšení u soudu,“ uvedla mluvčí prezidentské kandidátky. Z čeho byla Marozová obviněna, zatím nikdo neví, dodala. Šéfka kampaně byla zadržena již tento čtvrtek poté, co navštívila litevskou ambasádu. Později ji policie propustila. Svjatlana Cichanouská se rozhodla ve volbách kandidovat místo svého manžela, vězněného opozičního blogera Sjarheje Cichanouského.
Diktátor, bývalý politruk a kolchozník
Alexandr Lukašenko (65) je prvním a zatím jediným zvoleným běloruským prezidentem. Celkem s přehledem zvítězil již v pěti prezidentských volbách. Prezidentského úřadu se ujal v červenci 1994 a záhy soustředil ve svých rukou veškerou moc a z Běloruska vytvořil podle komentátorů komunistický skanzen se všemi jeho atributy, jako jsou pronásledování opozice a nezávislých médií a mezinárodní izolace. Lukašenko je na Západě označován za posledního evropského diktátora a délka jeho vládnutí nemá v Evropě kromě monarchií konkurenci.
Bývalý politruk a kolchozník Lukašenko se na politickém kolbišti objevil na začátku 90. let. Byl předsedou parlamentní komise pro vyšetřování korupce a v době prezidentské kampaně v roce 1994 si jako méně známý poslanec získal oblibu díky úzkému kontaktu s voliči a protikorupční rétorikou. A schopnost komunikace s prostým lidem mu vydržela dodnes.
Čaroval i s ústavou, rozpouštěl parlament
V roce 1996 předložil ke schválení v referendu novou ústavu, podle které začíná funkční období prezidenta od okamžiku přijetí ústavy a prodloužil si tak působení v prezidentském křesle o dva roky do roku 2001. Získal také rozsáhlé pravomoci a hned rozpustil parlament, který se mu postavil do cesty. Volby v roce 2001 vyhrál a dalším referendem z roku 2004 nechal zrušit zákaz vykonávat funkci prezidenta země po více než dvě funkční období.
Po údajně zfalšovaných prezidentských volbách v roce 2006 se Bělorusko stalo svědkem masivních protestů, které skončily policejní brutalitou, zatýkáním a soudy. Za zmanipulování voleb USA a EU uvalily na Lukašenkův režim různé sankce.
Poté se zdálo, že se situace zlepšuje. Unie v roce 2008 pozastavila uplatňování sankcí vůči Bělorusku kvůli náznakům zlepšení situace na poli lidských práv a zahraniční politiky a v dubnu 2009 Lukašenko například navštívil Itálii, což byla jeho první návštěva v západní Evropě od roku 1996, kdy byl ve Francii.
Desetitisíce nespokojených, stovky odsouzených
V roce 2010 opět vyhrál volby, které znovu vyhnaly do ulic tisíce, podle některých zdrojů až desetitisíce lidí. Policie je násilím rozehnala, řada lidí byla zraněna, stovky demonstrantů byly zatčeny a odsouzeny. Za mřížemi se tehdy ocitlo hned několik prezidentských kandidátů. Nespokojenost západních organizací, kritiku opozice i demonstrace provázely také prezidentské volby v roce 2015 i letošní kampaň, během které byli hlavní Lukašenkovi rivalové buď zatčeni, nebo jim volební komise zakázala účast.
Situace se tak nelepší. Podle představitelů opozice to má několik důvodů – neexistuje opravdový tlak ze strany unie, a to hlavně kvůli tomu, že EU se zabývá především Ukrajinou. Změnám také brání roztříštěnost opozice. V dosud posledních prezidentských volbách v roce 2015 Lukašenko získal 83,49 procenta odevzdaných hlasů. Opozice vyzvala mezinárodní společenství, aby hlasování neuznalo. Pro evropské pozorovatele byly stejně jako pro Spojené státy volby zklamáním.
S Putinem, i proti Putinovi. Proti koronaviru, i s ním
Mezinárodní izolaci Lukašenko řeší kontakty se svými tradičními spojenci, z nichž asi nejhlavnějším je Rusko. Proti Putinovi se Lukašenko občas snažil hlavně kvůli konfliktu na Ukrajině a kvůli zdražování ruské ropy pro Bělorusko občas opatrně vymezovat. Občas také Lukašenko kritizuje snahy „některých kruhů“ v Rusku pohltit Bělorusko.
Nedávno se také Lukašenko dostal na titulní stránky novin prohlášením, že bez příznaků „přechodil“ nemoc COVID-19. Lukašenko pandemii od začátku zlehčoval a doporučoval krajanům mimo jiné léčit se vodkou a saunou. V Bělorusku podle úřadů od začátku pandemie zaznamenali 68 000 potvrzených případů nákazy, z toho 567 pacientů s onemocněním COVID-19 zemřelo.
Nejen prezident země, ale i olympijského výboru
Lukašenko se narodil 30. srpna 1954 v obci Kopys ve východním Bělorusku. Na Mogilevské univerzitě a na zemědělské akademii vystudoval historii a ekonomii. Již od svých 20 let působil v Komsomolu, mládežnické organizaci komunistické strany. Později pracoval jako politruk (politický instruktor) pohraničních vojenských jednotek a zapojil se do činnosti několika zemědělských podniků. V roce 1990 byl zvolen do parlamentu.
Lukašenko je milovníkem hokeje a v roce 2014 se v zemi konalo MS v hokeji. Je také šéfem Běloruského olympijského výboru.
Alexandr Lukašenko je ženatý a má dva syny. Jeho manželka Galina se odmítla se svým mužem přestěhovat do Minsku a stále žije venkovským životem. Před lety Lukašenko přiznal, že má také nemanželského syna Mikalaje, jeho matkou je údajně Iryna Abjelská, Lukašenkova bývalá osobní lékařka.
Bez monarchií je Lukašenko nejdéle vládnoucí hlavou státu v Evropě a ze zemí bývalého Sovětského svazu je na tom „lépe“ jen tádžický kolega Imomali Rachmon.
Výběr hlavních událostí v Bělorusku posledních let
11. října 2015 – Prezidentské volby opět vyhrál Alexandr Lukašenko, který získal 83,49 % odevzdaných hlasů. Opozice vyzvala mezinárodní společenství, aby volby neuznalo. Na druhém místě s 4,42 % hlasů skončila občanská aktivistka a první běloruská kandidátka na prezidenta Taccjana Karatkevičová. Volební účast činila 86,75 %.
15. února 2016 – Evropská unie oznámila, že od března zruší naprostou většinu sankcí vůči Bělorusku. Rozhodli o tom ministři zahraničí zemí osmadvacítky. Po přijetí příslušných právních dokumentů tak skončí zmrazení majetku a zákaz cest do EU celkem 170 lidí a tří firem. V platnosti dál zůstane zbrojní embargo a sankce vůči čtyřem konkrétním osobám, které se před lety podílely na zmizení režimu nepohodlných aktivistů.
11. září 2016 – V parlamentních volbách získali nejvíce mandátů, 94, v 110členném parlamentu nezávislí kandidáti. Do parlamentu se dostal jediný zástupce opozice, která tak má zástupce v parlamentu poprvé za 20 let. Volební účast činila 74,8 %.
25. března 2017 – Na jedné z největších protirežimních demonstrací uplynulých let bylo zadrženo 400 lidí. USA a EU vyzvaly Minsk k jejich osvobození. Už před zahájením pochodu policie vtrhla do minského sídla organizace Vjasna, nejaktivnějšího místního sdružení obránců lidských práv.
18. srpna 2018 – Prezident Lukašenko odvolal předsedu vlády Andreje Kobjakova a dalších několik významných ministrů. Učinil tak jen několik dní poté, co ostře kritizoval neefektivnost vládního kabinetu. Podle agentur se jednalo o největší změny ve vládě od roku 2014. Novým premiérem jmenoval dosavadního šéfa státní rozvojové banky Sjarheje Rumase.
17. listopadu 2019 – Parlamentní volby v Bělorusku zcela ovládli prorežimní kandidáti a opozice vůči vládě prezidenta Lukašenka nezískala ani jedno poslanecké křeslo. Opozice přišla o své jediné dva mandáty ve 110členné Poslanecké sněmovně, dolní komoře Národního shromáždění. Oficiálně získala 11 mandátů Komunistická strana Běloruska, deset mandátů prorežimní kandidáti dalších stran a 89 nezávislí. Volební účast činila 77,2 % hlasů. Evropská unie a Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE) volby označily za nedemokratické.
28. února 2020 – Bělorusko oznámilo první případ nákazy novým typem koronaviru, která se prokázala u jednoho studenta z Íránu. Dosud země hlásí přes 68 000 nakažených a 571 mrtvých.
9. května 2020 – Tisíce vojáků pochodovaly před zraky mnohých diváků při vojenské přehlídce v běloruské metropoli Minsku na počest výročí 75 let od porážky nacismu. Prezident Alexandr Lukašenko se oproti svému ruskému protějšku Vladimiru Putinovi rozhodl ignorovat výzvy k zavedení karanténních opatření kvůli pandemii koronaviru a slavnostní shromáždění i přesto uskutečnil.
3. června 2020 – Lukašenko odvolal vládu. Stávající ministři mají plnit své povinnosti do jmenování nové vlády. Novým premiérem se 4. června stal dosavadní šéf státního vojensko-průmyslového výboru Raman Haloučanka.
11. června 2020 - Bělorusko poprvé ve své historii obdrželo americkou ropu. Začátkem roku 2020 vedlo s Moskvou spor o cenu, kterou platí za ruskou ropu. Spor byl mezitím vyřešen, ale Minsk se rozhodl diverzifikovat svůj dovoz ropy, ve kterém dlouho spoléhal jen na Rusko.
14. července 2020 – Běloruská volební komise vyloučila z volebního boje dva hlavní Lukašenkovy soky, finančníka Viktara Babaryku a bývalého velvyslance Valeryje Capkala. Nejvážnější soupeřkou prezidenta zůstala 37letá Svjatlana Cichanouská, která kandiduje místo svého manžela, vězněného opozičního blogera Sjarheje Cichanouského. V řadě měst se konaly demonstrace, policie některé demonstranty zatkla.
28. července 2020 - Lukašenko prohlásil, že bez příznaků „přechodil“ nemoc COVID-19. Lukašenko pandemii od začátku zlehčoval a doporučoval krajanům mimo jiné léčit se vodkou a saunou.
30. července 2020 - Bělorusko zadrželo skupinu údajných ruských žoldnéřů, kterou podezírá z toho, že chystali teroristické činy před prezidentskými volbami. Vyšetřovatelé spojili případ 33 zadržených Rusů s dvěma již několik týdnů uvězněnými domácími oponenty Lukašenka, Mikalajem Statkevičem a Sjarhejem Cichanouským a jejich obviněním, že společně hodlali vyvolat "masové nepokoje" před prezidentskými volbami.
