Když taktické jaderné zbraně nejsou úplně taktické. V čem se liší od těch „klasických“?
Od počátku války na Ukrajině se v rétorické rovině ze všech stran šermuje pojmem taktické jaderné zbraně a debatuje se o jejich možném využití Ruskem. Jenže co jsou vlastně zač? Často se vytváří dojem, že nejde o příliš ničivé zbraně, které zasáhnou jen omezený prostor. Takové uvažování může ale být podle odborníků velmi nebezpečné.
Problém je už v samotné definici taktických jaderných zbraní. Žádná totiž neexistuje. Obecně se předpokládá, že by taktické atomové zbraně měly být méně ničivé než ty strategické (plnohodnotné). Jenže problém je v tom, že každá země si tuto hranici de facto určuje sama a navíc se význam obou těchto pojmů vyvíjí.
Lidstvo má dosud reálnou zkušenost naštěstí „jen“ s atomovými bombami, které svrhli Američané na konci druhé světové války na japonská města Hirošima a Nagasaki. Leckdo by je právem považoval za neuvěřitelně ničivé, z dnešního pohledu přitom spadají spíše do kategorie těch méně smrtících – tedy taktických – nukleárních zbraní.
Čtěte také
Ničivost nukleárních zbraní se počítá v jednotkách ekvivalentu TNT, které vyjadřují množství energie uvolněné při explozi. Bomba, která spadla na Hirošimu, měla ekvivalent 15 kilotun TNT, atomová zbraň, která zdevastovala Nagasaki, pak měla ekvivalent 20 kilotun TNT. Pro srovnání, výbuch ledku v přístavu v Bejrútu, který v roce 2020 způsobil smrt nebo zranění více než 6 700 lidí, měl ekvivalent menší než jedna kilotuna TNT.
Taktické, ale stále destruktivní
Je tedy paradoxní, že se za taktické nukleární zbraně dnes označují i smrtící hlavice, které přesahují i ekvivalent 100 kilotun TNT. Takové má ve výzbroji například americká armáda. Je tedy pravda, že Rusové mají k dispozici i taktické jaderné zbraně o ničivosti deseti kilotun TNT, ale hovořit o nich jako o neškodných není úplně na místě. Už jen proto, že taktické nukleární zbraně ještě nikdo nikdy v boji nevyzkoušel.
Moderní válečnictví je navíc mnohem více variabilní než v půlce minulého století. Američané například mají jaderné hlavice, u kterých mohou upravovat ničivost. Stejná zbraň tak může plnit funkci taktické i strategické nukleární zbraně. Taktické nukleární zbraně pak nemusejí být jen v letadlech nebo ponorkách, jejich snížená hmotnost umožňuje nasadit je do min, dělostřeleckých granátů nebo torpéd. Myšlenka, že by proto existovaly nějaké „jemnější“ jaderné zbraně, je podle odborníků velmi nebezpečná.
Hřib, který vyvolal výbuch Car-bomby 30. října 1961. Zdroj: Profimedia.cz
„Jaderné zbraně jsou jaderné zbraně. Jak je jednou nasadíte na bitevním poli, je konec. Už není cesty zpět,“ sdělil pro web Grid Shannon Bugos, analytik z americké Asociace pro kontrolu zbrojení.
Taktické jaderné zbraně se každopádně nemohou svou ničivostí rovnat s těmi nejmodernějšími nukleárními zbraněmi. Nejsilnější jaderná zbraň, kterou kdy lidé v historii otestovali, vyrobili Sověti. Na Západě jí říkali Car-bomba. Sovětský svaz ji 30. října 1961 na vrcholu studené války svrhl v oblasti Nové země na Arktidě. Bomba měla ekvivalent údajně až 58 megatun TNT.
Čtěte také
Na otočnou židli v redakci CNN Prima NEWS usedl v dubnu roku 2020. Předtím mapoval zahraniční dění pro Seznam zprávy. (Filip.Kalcak@iprima.cz)
