Na linii mezi ukrajinskými vojáky a proruskými separatisty na východě Ukrajiny se znovu střílí. Všechny strany konfliktu se ale krom budování napětí obviňují i z porušování Minských dohod. O co v těchto dokumentech jde a proč je mohou porušovat Ukrajina, Rusko nebo separatisté?
Po anexi Krymu v roce 2014 se rozhořely v Donbasu boje mezi ukrajinskými vojáky a proruskými separatisty, kteří oznámili vznik samozvaných autonomních oblastí Doněcká a Luhanská lidová republika.
První minská dohoda měla na východě Ukrajiny zajistit klid zbraní, jenže smlouva selhala a státníci se proto sjeli do Minsku, aby podepsali druhou verzi dohody. Druhou minskou dohodu podpisem stvrdili v únoru roku 2015 zástupci Ukrajiny, Ruska, Francie, Německa, separatistů a Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě, jejíž součástí jsou i USA.
Všechny zúčastněné strany se shodly na následujících podmínkách:
- Okamžitý klid zbraní.
- Z linie dotyku ukrajinští i proruští vojáci odvezou těžkou vojenskou techniku.
- Z oblasti se stáhnou všechny zahraniční jednotky.
- Kyjev politickou reformou zajistí regionům v Donbasu určitou autonomii.
Biden znovu varoval před invazí. Moskva vyhostila diplomata USA a naléhá na NATO
Nebezpečí ruské invaze na Ukrajinu je velmi vysoké, řekl americký prezident Joe Biden. Vše podle něj nasvědčuje tomu, že je Rusko připravené vpadnout na Ukrajinu. Rusko mezitím vyhostilo zástupce amerického velvyslance v Moskvě Bartlea Gormana a domáhá se stažení NATO z východní a střední Evropy.
Významový problém dohody ale spočívá v tom, že text ani jednou nezmiňuje roli Ruska v celém konfliktu. A tak, ačkoli Moskva reálně podporuje proruské separatisty na východě Ukrajiny, na základě smlouvy se může tvářit jako pouhý pozorovatel.
Ukrajinské i proruské jednotky se během posledních let vzájemně několikrát obviňovaly z porušování Minských dohod. Tyto hlasy o nefunkční smlouvě během probíhající krize ještě zesílily. Strany sporu se obviňují především z porušování klidu zbraní.
Podle proruských separatistů pak Kyjev nerespektuje autonomii části Donbasu. Potíž je v tom, že Minská dohoda formuluje potřebu samostatnosti regionu velmi vágně. Nikdo kromě Ruska totiž existenci Doněcké a Luhanské lidové republiky neuznává, dohoda ale přesto volá po určité autonomii oblastí, na kterých se samozvané frakce nacházejí.
Atmosféra na východě Ukrajiny mezitím houstne. USA upozornily, že Rusko může mít u hranic země až 190 tisíc vojáků. Ještě na konci ledna to přitom bylo 100 tisíc mužů.
