ON TOPIC: Fyzioterapeut Tomáš Krýda – celý díl podcastu o pohybu a práci s bolestí
Každý z nás někdy zažívá bolest spojenou s pohybovým aparátem a máme tendenci se různě protahovat a „rovnat“. Fyzioterapeut a trenér Tomáš Krýda v podcastu ON TOPIC vysvětlil, že to smysl nemá a tělo potřebuje jinou péči – někdy i jednodušší, než bychom čekali.
Dlouhé sezení už je dnes běžnou součástí života mnoha lidí a vsedě trávíme i několik hodin denně. Kromě protahování různých částí těla, které nás bolí, existuje také mylná představa, že bychom měli celý den ideálně sedět v pozici, jako bychom měli mezi pánví a krkem vztyčené pravítko. „Faktem je, že žádná pozice jako taková není nevyhnutelně špatná nebo dobrá. Je to spíše o tom, jak často a jak dlouho v té pozici setrváváme,“ vysvětlil fyzioterapeut s tím, že největším problémem je jakákoliv dlouhotrvající statika.
Děti jsou v chronické spánkové deprivaci, říká psycholog Ptáček. Mozek potřebuje i lelkovat
Konec letních prázdnin a blížící se nový školní rok může v mnohých dětech i dospělých vyvolat nepříjemné pocity. Podle psychologa Radka Ptáčka se ale na tuto významnou změnu v našem denním režimu můžeme připravit. Co dělat, aby doma zavládly klid a pohoda?
„Ve chvíli, kdy sedíte dlouho například v letadle nebo v autě, tak máte poté potřebu svaly mechanicky protáhnout – krk do strany, záda do záklonu… Nicméně ve chvíli, kdy si stoupnete, tak ve většině těchto svalů dochází naopak ke kontrakci, dochází k zatnutí hýžďových svalů, k zatnutí kvadricepsů, a to jsou situace, kdy, pokud se nad tím zamyslíme, tak svaly potřebují spíše nějakou aktivitu než protažení ve formě statického strečinku,“ popsal.
PŘEČTĚTE SI TAKÉ: Alzheimerovou chorobou trpí více ženy. I malé zapomínání raději proberte s lékařem
Během delšího sezení tedy podle fyzioterapeuta bohatě stačí se po nějaké chvíli zvednout a projít, není nutné se nijak protahovat ani cvičit. Cvičení jako takové ale doporučuje každému a obzvlášť silový trénink podle něj může provozovat téměř kdokoliv. „Pod silovým tréninkem si můžeme představit řadu cvičení. Je to typ tréninku, který využívá k vybudování síly nějaký odpor a jde o atribut lidské zdatnosti, který využíváme v celé řadě denních aktivit,“ vysvětlil.
Jak často cvičit?
A kolikrát týdně tedy cvičit? „Podle Světové zdravotnické organizace bychom měli týdně vykonávat minimálně 150 minut aktivity, která má střední intenzitu, nebo 75 minut aktivity, která je ve vysoké intenzitě. Samozřejmě můžeme nějakým způsobem kombinovat tyto druhy aktivit,“ popsal fyzioterapeut Tomáš Krýda s tím, že cvičení jednou týdně, pokud není obohaceno o další prvky pohybové aktivity, bohužel nestačí.
„Nicméně jako aktivitu si nemusíme představit jenom běhání, cvičení v posilovně nebo jiný druh sportu. Je to i chůze, která je pro člověka naprosto přirozeným a základním pohybem,“ dodal odborník.
Bolest může být přirozená, ale vždy je to určitá informace
V ideálním světě by nás při zařazení dostatku pohybu do života a při jeho správném provádění nikdy nic nebolelo. Bolest se ale přesto může objevit a někdo ji zažívá tak pravidelně, že už si na ni svým způsobem zvykl. Existuje z pohledu fyzioterapeuta nějaká míra bolesti, která je v životě normální?
Učitelé bez aprobace a nízká kvalita, říká trenér o tělocviku. Hlavním hybatelem má být rodič
Děti se hýbou čím dál méně a stoupající počet lidí s nadváhou a obezitou v Česku je alarmující. Podle trenéra a bývalého pedagoga Adama Rybáře je potřeba přehodnotit způsob, jakým vedeme děti k pohybu, který zůstává dekády stejný. V našem podcastu ON TOPIC popsal limity školního tělocviku i důvody, proč by děti měly posilovat.
„Já si myslím, že je dobré se zamýšlet nad bolestí jako nad nějakým indikátorem a informací. Každý z nás zažívá na denní bázi nějakou formu bolesti a některé z nich jsou naprosto přirozené a není potřeba z toho okamžitě vyvozovat důsledky – bolest je něčím, co z života nedokážeme úplně odfiltrovat,“ popsal Tomáš Krýda.
„Například v rámci rehabilitace jsou jednoznačně některé diagnózy nebo situace, kdy se v rámci daného procesu a návratu k běžnému životu bolesti nevyhneme. Každopádně pokud je bolest chronická a jde o bolest, která člověku výrazně znemožňuje fungování, měl by ji určitě řešit,“ dodal.
MOHLO VÁM UNIKNOUT: Kloubům svědčí pravidelný pohyb. Každý ale nemůže fungovat jako Jágr, říká ortoped
Zvedání břemen s ohnutými zády
„Stále například i v různých ergonomických příručkách můžeme najít, že zvedání břemen pod zátěží by se mělo vždycky provádět pouze s rovnými zády. Že bychom se neměli ohýbat, protože hrozí řada patologií zad, jako například výhřez ploténky. Dnes už se ale odborná veřejnost kloní spíše k myšlence, že záleží na intenzitě zátěže a na tom, jakým způsobem jsou záda na danou zátěž připravena. Ve chvíli, kdy budu zvedat nějaké břemeno s nahrbenými zády, může dojít k tomu, že vznikne nějaký problém se zády. Nicméně pokud je mé tělo na tuto pozici dlouhodobě adaptováno a je zvyklé pod touto zátěží s břemeny manipulovat, dává podle mě smysl i v těchto ne úplně ideálních pozicích trénovat,“ popsal fyzioterapeut a dodal: „Denní život představuje celou řadu situací a výzev, kdy se nenacházíte v ideálních pozicích a kdy je potřeba například zvednout nějaké břemeno ze země, které nejste schopni zvednout s čistě ‚rovnými‘ zády. Nehledě na to, že podle řady studií, i když máte pocit, že záda máte ve skutečnosti rovná, tak k nějakému stupni flexe (chcete-li ohnutí) v zádech stejně dochází. Je prakticky nemožné tento pohyb v zádech odstranit.“
Jak se dá pracovat s bolestí pomocí silového tréninku a proč statický strečink před cvičením nemá smysl? Pusťte si celý díl podcastu ON TOPIC s fyzioterapeutem a trenérem Tomášem Krýdou. Najdete ho v úvodu článku, ale i v podcastových aplikacích, na YouTube a Streamu.
Podívejte se také na rozhovor s lékařkou Lucií Zárubovou. Promluvila o odlišném přístupu k léčbě rakoviny prsu:
