Kdo si myslel, že už v politice zažil a viděl vše, poučil se, že nejlepší přístup je pokora a filozofická jistota Sokratova poznání: vím, že nic nevím. Okolnosti podtrhnutí židle (ex)předsedy největší odborové centrály ČMKOS Josefa Středuly jsou totiž bizarní svým obsahem i nejasnou odpovědí na otázku, v čí prospěch se to vlastně stalo.
Fakt, že české odbory jsou jen odleskem slávy a moci odborů v zemích západních a jižních, které byly dříve na druhé straně železné opony, je známý. České odbory o sobě dávaly vědět za vlád ODS a jejích souputníků, pak tiše bublaly, naposledy mocně vystoupily v dubnu roku 2012 proti tzv. reformám vlády Petra Nečase. Ta skončila neslavně, neslavné však bylo i další pokračování odborů. Místo demonstrací v ulicích, zastavování provozů a stání v čele na pomyslných i skutečných barikádách, staly se odbory salonními.
Komentáře a glosy
Texty zveřejňované v rubrice Názory se nemusí ztotožňovat s postoji redakce CNN Prima NEWS. Jedná se o autorské komentáře redaktorů a externích přispěvatelů.
Stávající pětikoaliční vládě lze stěží vyčítat, že by jednala sociálně. Reálné mzdy klesly, osekala důchody, zvyšuje věk odchodu do penze, oproti svým předvolebním i povolebním slibům zvýšila daně přímé i nepřímé, naše ekonomika se jako jediná v EU ještě nevrátila ani na úroveň před covidem. Přesto, když odbory uspořádaly demonstraci, účast slavná nebyla. Místo toho odborářští bossové trávili čas touhou „dohodnout se a jednat“.
ČTĚTE TAKÉ: Green Deal je pohádka a převýchova lidí, řekl Turek. Ujede nám vlak, varovala lídryně Zelených
Vše došlo tak daleko, že si z nich udělal srandu i představitel momentálního establishmentu, náměstek ministra financí Marek Mora slovy: „Kdybych byl na jejich místě, všechny bych burcoval, aby šli na barikády a říkali si u svých zaměstnavatelů o daleko vyšší mzdy. Jenže něco takového se u nás vůbec neděje.“
Předseda Středula kandidoval na prezidenta, aby pak podpořil Danuši Nerudovou. Dotyčná chvíli potom hájila po boku s pětikoaličními hlavouny – a odborářům na truc – vládní opatření. Hledala stranu, která by ji chtěla, až si našla STAN, za nějž se snaží uspokojit své ambice kandidaturou do Evropského parlamentu.
Servali se odboráři mezi sebou?
Vše výše zmíněné vede k úvaze, že Středulovi židli mazali přímo někteří odboráři, kteří by raději po západním vzoru měli odbory radikálnější. Prvním podezřelým je Roman Ďurčo, vedoucí svazu KOVO, do nějž měl Středula pět měsíců neplatit příspěvky. Podle Středuly „lajdáctví“, příspěvky měl zaplatit s několikatýdenním zpožděním. Dalo by se očekávat, že se přimhouří oko. Je snad Středula jediný, kdo opomněl něco včas splnit? Nestalo se snad i premiéru Fialovi, že opomněl přiznat milion v podezřelé kampeličce? Odboráři se však rozhodli sami sobě udělat ostudu a Středulu na první dobrou nepodrželi.
Problém této úvahy je, že samotný Ďurčo se dušuje, že předsedou být po Středulovi nechce. Je to falešná skromnost charakteristická nejen pro politiky, kdy se dotyčnému nechce tak dlouho, až se milostivě pro dobro všech obětuje a s nechutí dobře placenou funkci přijme? Nebo je Ďurčo pravdomluvný? V čí dobro by tak mohl trapas být? Mohou odbory snad vadit vládě, když ji nekoušou, ale jen tak jemně ňafají zuby, které nejsou ani mléčné? Mohou vadit velkým podnikům, když se vždy dohodnou? Mohou v nich mít naděje politické strany, když demonstrace v ulicích převzali už dávno primárně jiní? V čí prospěch se vše děje, pokud to není tak, že se odboráři servali jen mezi sebou?
Zcela jisté je, že to není pro dobro zaměstnanců-odborářů, a potažmo i ostatních lidí, kteří by v odbory mohli doufat v případě boje proti asociálním opatřením. Česká republika si zaslouží skutečné odbory, více autentické, po západním vzoru, nikoliv salonní bafuňáře. Může to být Středula, pokud se poučen vrátí, mohou to být jiní. Je ale bizarní, pokud konec desetileté kariéry veleodboráře způsobilo opoždění s členskými příspěvky. Jsou odbory jen pro jejich placení a shromažďování? Pokud ano, jsou zbytečné.
K TÉMATU: Doba salonních vůdců minula, tvrdí politologové. Podívejte se na video.
