Bylo to napínavé, bylo to vzrušující, bylo to vyhrocené a je zaděláno na „brutální“ vyvrcholení ve druhém kole. Česko má za sebou první kolo prezidentských voleb, které ukázalo, že přímá volba tuzemské voliče fascinuje. A také je štěpí na množiny, které spolu stále složitěji hledají společnou řeč.
Generál ve výslužbě Petr Pavel získal v prvním kole 1 975 056 hlasů, díky mohutnému finiši předběhl na poslední chvíli šéfa hnutí ANO Andreje Babiše, který posbíral 1 952 213 hlasů. Rozdíl mezi oběma favority voleb je pouhých 22 843 hlasů. Pro představu, je to zhruba tolik lidí, kolik se vejde do O2 areny nebo žije v Havlíčkově Brodě.
Evropské volby
Pánové Pavel a Babiš tak předvedli nejvyrovnanější souboj v dějinách přímých prezidentských voleb. Dosud nejtěsnější bitvu si historie pamatuje u první takovéto volby, tehdy byl rozdíl mezi Milošem Zemanem a Karlem Schwarzenbergem 41 653 hlasů.
První kolo přitáhlo k volebním urnám 68,2 procenta voličů, což je 5,62 milionu lidí. Jedná se o rekord přímé volby. Před pěti lety bylo voličů téměř o půl milionu méně.
Z vysoké účasti plyne, že prezidentské volby Čechy zajímají, tuzemská veřejnost jim přisuzuje mimořádnou důležitost, voliči chtějí vlastní rukou ovlivnit budoucnost Hradu. To je dobrá zpráva. Špatnou zprávou je, jaké nálady a pnutí přímá volba ve společnosti vyvolává.
Od roku 2012 jsme dostali právo volit a nadávat si
Hlava České republiky byla v letech 1993 až 2012 volena Parlamentem na společné schůzi obou komor. Komu se zvolený prezident nelíbil, mohl doma u televize nadávat na ty „nahoře“, jak to zase zvorali. V roce 2013 dostali Češi první příležitost volit hlavu státu přímo. A tím i možnost nadávat na sousedku z prvního patra, kolegu v práci, tetu z Horní Lhoty a hospodského od Nováků. Protože všichni volí jinak než já, a tudíž špatně.
Nemůžu být prezident, nenarodil jsem se v Česku a nemluvím dobře. Jak šel čas s Babišem?
Od „nemůžu být prezidentem, protože jsem se nenarodil v Česku a nemluvím dobře“, přes „nikdy nebudu kandidovat“, až po „nakonec jsem se rozhodl do toho jít“. Šéf opozičního hnutí ANO, expremiér a poslanec Andrej Babiš se ke kandidatuře na hlavu státu v minulosti vyjadřoval různě. Během svého života však několikrát řekl něco jiného, než nakonec udělal. V sobotu postoupil do druhého kola prezidentských voleb.
Petr Pavel i Andrej Babiš získali každý necelé dva miliony hlasů. Výsledek ukazuje, že společnost je polarizovaná a rozdělená na dvě stejně velké skupiny. Není férové tvrdit, že veřejnost rozdělil až souboj Babiše s Pavlem. Podobná situace byla v minulosti, kdy se voliči dělili na „prozemanovské“ a „protizemanovské“.
U parlamentních voleb pak na ty, co drží palce ANO a na ty, kteří ANO nezvolí nikdy. Je dobré v této souvislosti připomenout, že českou veřejnost štěpí i téma Ukrajiny. Podle prosincové analýzy Centra pro výzkum veřejného mínění (CVVM) slabší polovina pomoc pro Ukrajinu kvituje, ale 52 procent Čechů má pocit, že Fialova vláda to s podporou těžce zkoušené země přehání.
Přemluv bábu. Nebo raději ne?
Česko je rozdělenou zemí a příštích 14 dnů bude tato rozštěpenost dále stimulována. Babiš musí značně přitvrdit v rétorice proti Pavlovi a generál se bude muset ostře bránit, protože případná pasivita by mu slušnou šanci na celkové vítězství rychle vzala.
Dalších 14 dnů se budeme na téma „Losna, nebo Mažňák“ hádat nejen se sousedkou z paneláku a kamarády z tenisu, ale taky ve vlastních rodinách. Budeme znovu „přemlouvat bábu“, koho má volit a „bába“ pak bude u nedělního oběda přemýšlet, zda nás má pozvat ke stolu i příště, když tak ošklivě mluvíme o jejím vyvoleném.
Napříč českou společností, a dokonce už i v rodinách se táhnou jizvy, které po druhém kole zaceleny nebudou. Jedna polovina společnosti za 14 dnů bude patřit mezi poražené, ale nikam nezmizí. Bude pak na vítězi, aby i s těmi poraženými zkoušel hledat společnou řeč.
Babiš ráj nepřinese. Pavel také ne
Je dobré si uvědomit, že vítězstvím Pavla či Babiše žádný ráj v Česku nenastane a ani jeden z finalistů nemá potenciál změnit život obyčejného obyvatele české kotliny a moravských úvalů. Může to znít až cynicky, ale Babiš ani Pavel za naše špatné (či dobré) životy nemohou. Kvalitu našeho každodenního existování totiž opravdu daleko více ovlivňuje nedělní oběd u babičky či pozápasové pivko s kamarádem z tenisu.
Za čtrnáct dnů budeme vědět, zda nás bude příštích pět let reprezentovat chaotický obchodník či lehce toporný voják. Usedne na Hradě Babiš, nebo Pavel? Volíme nejvyššího úředníka, nic více a nic méně. Nejedná se o volbu šamana, který umí vyčarovat déšť ani nevolíme poloboha, k němuž se budeme modlit do konce věků. I když je pravděpodobné, že takový dojem budou chtít oba finalisté a jejich týmy vyvolat.
