Kilo paprik za 199,90 koruny. Bohu díky, že to není 199,99 Kč, takto má zákazník alespoň dobrý pocit, že na kilu ušetří devět haléřů. Sranda? Možná pro tvůrce vtipů, zákazník se ale právem ptá, kam se poděla solidarita výrobců, obchodníků a živnostníků se spotřebiteli. Prostě se vypařila a mnoho producentů i prodejců razí sobecké heslo: „Já si životní úroveň určitě snižovat nebudu!“
Obchodník, který je zvyklý v květnu létat na Kanáry a v lednu lyžovat v Alpách, si svůj standard touží udržet i v čase ekonomické krize. Ceny produktů proto preventivně šroubuje do nebeských výšin, aby možná ve výsledku s uspokojením zjistil, že může výjimečně vyrazit i na třetí exotickou rekreaci v jediném roce. Chvála inflaci!
Znám v centru Prahy lidovou hospodu, v níž stále servírují utopence, klobásku, nakládaný camembert, sekanou nebo pivní sýr v cenách od 35 do 60 korun za porci. A čepovaný Plzeňský prazdroj za 49 kaček. Majitel zdražuje pivní pochutiny a pivo jen o míru inflace u konkrétních položek, o deset, maximálně třicet procent. Jinde to ale berou hákem.
Okoralý krajíc za majlant
V jiné mé oblíbené pivnici (teď už spadla do kategorie neoblíbených) nedaleko pražského hlavního nádraží chtějí za nakládaný hermelín 98 korun. Chléb se účtuje zvlášť. Za ošatku se čtyřmi krajíci okoralého a několik dnů starého pecnu z nějaké podprůměrné pekárny žádá kelner 25 korun.
Když se snažím protestovat, že mi stačí půl krajíce nevábného pečiva, číšník mě uzemní: „To nejde, musíte zaplatit všechen chleba. Takhle si to přeje pan majitel.“ Téměř nedotknutý košík s pečivem ale vzápětí neodloží do okénka, kam strká nádobí se zbytky jídla. Chléb míří zpět do kuchyně, stejná ošatka musí ještě dneska něco vydělat!
Kilo brambor za 225 korun
V Praze cíleně nakukuji i do dalších obyčejných hospod, abych zjistil, jak tam „pracují“ s inflací. Turistickým podnikům se vyhýbám, zajímám se jen o ty s převahou štamgastů. A nestačím se divit, když v jedné „lidovce“ během půl roku vyskočila cena přílohy v podobě vařených brambor z částky 25 na překvapivých 45 korun. Ve velkoobchodu Makro přitom živnostník aktuálně nakoupí kilogram brambor od pěstitelů z Havlíčkova Brodu za 10,24 koruny (včetně DPH).
Tak si to spočítejme. Bramborová porce v restauracích je stanovena přibližně na 200 gramů, za 10,24 koruny kuchař naservíruje hned na pět talířů. A za 45 korun udělá dokonce 23 porcí vařených brambor. Chápu, že personál žádá mzdu, v kuchyni se vaří na plynu, dražší je i světlo a teplo, ale stejně mi to neštymuje. Brambory ve velkoobchodě stávaly deset korun i před deseti lety. Přepočteno na kilogramy, v této hospodské vývařovně v Praze 6 účtují za kilo vařených brambor 225 korun.
Hospody jsou záliba, nákup nutnost
Pravdou je, že do hospody nikdo chodit nemusí. Je to na uvážení jednotlivce, oběd servírovaný paní vrchní je drahá záliba, prostě zbytnost. Koupit si nějakou tu potravinu v krámu, to ovšem musí každý, to je nezbytnost. I když třeba papriky, okurky a rajčata nepatří k základním potravinám, našinec si na tuhle zeleninu navykl po celý rok, takže teď jen protáčí panenky.
Na Hlavní třidě v Ostravě-Porubě v pondělí vpodvečer narážím v jedné sámošce na papriky za 119 korun, hned naproti ale kilo stojí neuvěřitelných 199,90 korun. Červené, žluté i zelené, kapie anebo papriky, všechno za téměř dvě stě korun. A to jsem ve čtvrti hornických vdov, penzistů či mladých dříčů od pásů z automobilky Hyundai, tohle není Beverly Hills.
Papriky za 197,80 Kč. Všední realita v jedné ze samoobsluh v Ostravě-Porubě. Zdroj: Ivan Motýl
Černý humor
Nejrozšířenější ostravský řetězec s potravinami, který ovládá i většinu venkovských prodejen v kraji, nabízí pondělním zákazníkům z Hlavní třídy nejlevnější variantu okurek za 98,90, rajčat za 114,90 a paprik za 149,90 koruny. Některé kousky už jsou nahnilé, za tu cenu zboží logicky nejde na odbyt. Něco shnilého je ale spíše ve státě dánském, jak říká jedno pořekadlo. Kde to zapáchá, teď řeší spousta českých chytrých hlav včetně těch vládních. Na smrádek ale reaguje i nový vtip o pánovi, kterého se číšník v restauraci zeptá: „A chcete na ty lanýže nakrájet papriku?“
Když jsem černý humor o paprikách, které jsou dražší než lanýže, vyprávěl v samoobsluze, kde kilo paprik prodávají za oněch neuvěřitelných 199,90 Kč, pokladní se smála od ucha k uchu. K popukání to přitom není. Papriky sice výrazně podražily v celé Evropě, ale třeba řetězec Tesco ve Velké Británii kilogram této zeleniny aktuálně nabízí za 90,15 koruny. Nikoliv v akci, jde o běžný prodej.
Co je to solidarita?
V britském tisku se denně objevují zpovědi velkopodnikatelů i řadových živnostníků, kteří se dušují, že v zájmu nakupujících pozastaví plánované investice, zkrátí si dovolenou anebo se jinak omezí. Jen proto, aby potraviny zůstaly dostupné všem stálým zákazníkům. Vyjádřit solidaritu s trpícími lidmi a nějak ji prokázat také v praxi, to je ve Spojeném království skoro povinnost.
Podobně se nechávají slyšet i mnozí polští nebo němečtí živnostníci, zatímco tuzemští obchodníci uzavřeli pochybený kartel pod heslem: „Kdo zdraží nejvíc, vyhrává!“ Solidarita. Kdysi se tak jmenovalo jedno polské protestní hnutí, které díky své nezměrné jednotě už v roce 1980 téměř dokázalo porazit komunismus. Nyní solidarita živnostníků na hlavu poráží zákazníky.
Kyselá zpráva o zelňačce
V další lidové pražské hospodě jsem docela překvapen, když mi podnik nabízí talíř zelňačky za nekřesťanských 95 korun. Není špatná ani nadprůměrná, prostě polévka z kyselého zelí s pár kolečky klobásy. A pro efekt zalitá lžící kysané smetany.
Nad talířem napřed přemítám, kolik teď stojí kilogram kysaného zelí. Velkoobchod Makro ho živnostníkům nabízí za 30,94 koruny (opět i s DPH).
Gastronomický mistr Cuketka doporučuje na tradiční českou a řádně hustou zelňačku asi 250 gramů zelí na litr polévky, takže kilo zelí vystačí na čtyři litry. Hospodský hluboký talíř obvykle pojme asi 330 mililitrů tekutiny, kilogram zelí za 31 korun tak zajistí dvanáct porcí zelné polévky. O něco štědřejší je vedle toho recept na poctivou hustou zelňačku s klobásou, kterým se můžete inspirovat na webu Prima FRESH. I v tomto případě však kilo zelí vystačí na obstojných osm porcí.
Kdyby majitel hostince do jídelního lístku alespoň napsal, že třetinu částky z ceny polévky věnuje Člověku v tísni na pomoc Ukrajině, tak mi polévka za 95 korun chutná bez výhrad. Z jídelního lístku se ovšem o charitě nic nedozvídám a nacházím pouze fráze, že tady prý vaří „domácí“ zelňačku. Mezi řádky čtu přívlastek i takto: Pan domácí prostě zkouší oškubat každého domorodce, který vkročí do jeho podniku.
