Malá plemena jsou populární, v útulcích jdou takříkajíc na dračku. Zdroj: pixabay.com
Na začátku všeho byla množírna. Případy, kdy inspektoři veterinární správy, policisté a úředníci odboru životního prostředí odhalí nevyhovující chovy čítající desítky zvířat, vždy budí pozornost. Stejně tomu bylo i na Královéhradecku, kde se sedm desítek psů dostalo od množitele do městského útulku. Následovalo jednání s majitelem zvířat, dychtivými zájemci o módní plemena a zvířecími organizacemi, které chtěly městu s péčí o zvířata pomoci. Jak se říká, kde je vůle, je cesta. Ta ale vždycky nevede tam, kam bychom si představovali.
Od října do konce prosince zaplatil Hradec Králové za péči o odebraná zvířata přes milion korun. „Abychom co nejdříve mohli psy umístit do nových domovů, rozhodli jsme se tuto částku po majiteli nevymáhat a jít mimosoudní cestou, díky tomu mohou tito pejsci nalézt nový domov o řadu měsíců dříve,“ uvádí na stránkách města primátor Alexandr Hrabálek. „Předpokládáme skutečně velký zájem veřejnosti. Rozhodovat bude termín, ve kterém bude žádost na město prostřednictvím podatelny nebo datovou schránkou zaslána. Zájemce první v pořadí bude kontaktován pracovníky hradeckého útulku, aby poskytl součinnost do tří dnů. Pokud to nebude možné, bude osloven další zájemce v pořadí,“ vysvětluje na webu vedoucí oddělení správy nebytových prostor a veřejných statků z odboru majetku Lucie Hartmanová.
70 psů z množírny v královéhradeckém útulku čeká na verdikt veterinární správy
Desítky psů v klecích i volně v několika místnostech rodinného domu, všude výkaly a zápach. Takový pohled čekal na policii, která poslední říjnový týden zasahovala na Hradecku. „Čivavy, stafordi a buldočci se pohybovali ve svých výkalech a všude se šířil nesmírný zápach. Rozhodnutím správních orgánů bylo více než sedm desítek psů umístěno do náhradní péče,“ popsala mluvčí Krajského ředitelství policie Hradec Králové Iva Kormošová.
Zájemci o zvířata si je mohli vybírat pouze podle fotografií. „Bohužel nebudeme schopni všem poskytnout detailní informace o tom, kolik který pes váží nebo jak je velký a podobně. Jsme samozřejmě schopni sdělit, jakého jsou psi pohlaví. Ve všech případech se navíc jedná o křížence, neručíme za rasu ani za povahu psů. Každý zájemce o osvojení zvířete by si měl také uvědomit, že tito psi byli poměrně dlouho v nestandartních podmínkách a vyžadují proto trpělivost a péči,“ doplnila Hartmanová. Po pár hodinách se sešlo více než 600 žádostí. A pilíře zvířecích organizací, které se léta věnují péči o psy z množíren a nevhodných chovů, se otřásly v základech.
(Ne)chtěná pomoc
Zvířecí spolky, které už dříve nabídly městu pomocnou ruku, i veřejnost znalá množírenské problematiky vyjádřily nesouhlas se způsobem vybírání nových majitelů psů nejen v diskuzích na sociálních sítích, ale také v emailech určených vedení města. „Naším prostřednictvím našlo domov za 10 let činnosti přes 3,5 tisíce psů. A každý zájemce před adopcí prošel podrobným pohovorem, při adopci jsme poznali celou jeho rodinu a po adopci jsme stále v kontaktu a k dispozici pro případné konzultace. Za jednoho každého našeho svěřence se cítíme zodpovědní a dáváme si velmi záležet, abychom vybrali optimální domov s ohledem na povahu i potřeby psa. Proto si dovoluji tvrdit, že žádný zodpovědný zájemce si nemůže vybrat nového člena rodiny na řadu let jen podle fotky a pohlaví, neboť právě vzhled a pohlaví nejsou pro harmonické soužití těmi nejdůležitějšími faktory,“ uvádí v žádosti o změnu v procesu darování psů adresované primátorovi Hradce Králové Yvona Müllerová z organizace Home 4 Pets.
Gustav: Příběh zlomené psí duše z množírny
Množírna - pojem, který většina lidí zajímající se o domácí zvířata moc dobře zná. Ve třetím díle seriálu Dočasný anděl vám ukážeme, jak vypadá pes, který v množírně žil několik let a co to udělalo s jeho psychickým stavem.
„Nabídli jsme městu (a útulku), že jsme schopní po právním uvolnění psů převzít na vlastní náklady některé nebo všechny buldočky a jejich křížence, zajistit jim individuální péči, kastrace a další ošetření, pokud by to bylo potřeba. Poté jim podle jejich potřeb a povah najít zodpovědné nové domovy. Jsme si jistí, že jsme jako spolek nebyli jediní s podobnou snahou. Vůbec nezpochybňujeme právo města nebo útulku takovou nabídku spolků nevyužít a psy adoptovat vlastními silami. Věříme, že v městských útulcích pracují kompetentní lidé, kteří pomoc v mnoha případech zkrátka nepotřebují. Naši nabídku jsme proto brali za promlčenou a nechtěli jsme se dál angažovat. Na druhou stranu jsme ale velmi nepříjemně překvapeni dnešním sdělením, že psa dostane jakýkoliv zájemce, který bude první,“ uvedla na svých stránkách 28. prosince OS Buldočí naděje.
30. prosince přišla zpráva, která kritéria adopcí upravila (nebo možná jen více vysvětlila). „Potenciální majitel bude muset navštívit útulek a absolvovat standardní pohovor při adopci zvířete. Seznámí se zde se stavem a situací zvířete a v případě souhlasného stanoviska z obou stran (zájemci i útulek) bude se zájemcem podepsána smlouva. V té má žadatel k dispozici další informace o zvířeti, včetně čísla čipu. Zájemce o adopci musel již při podání žádosti deklarovat čestným prohlášením, že pes bude chován ve vhodných podmínkách pro chov psů malého a středního plemene,“ popsala tisková mluvčí magistrátu Kateřina Šmídová, podle které mají pracovníci městského útulku „více než 12 let zkušeností s péčí o psí plemena všech velikostí. Stejně tak mají pracovníci útulku zkušenosti se psy z množíren, psy zabavenými nevhodným majitelům či psy nesocializovanými a agresivními.“
Příjem žádostí o psy z útulku město vzhledem k velkému zájmu pozastavuje Na hradecký magistrát přišlo během včerejška a...
Posted by Hradec Králové on Tuesday, December 29, 2020
Pracovníky útulku a jejich úsilí však nikdo nezpochybňuje. Co však zpochybňují zvířecí spolky a část veřejnosti, jsou časové možnosti pětice lidí, kteří se o psy v současné chvíli starají. Organizace nabízející pomoc disponují sítí dočaskářů, kteří mohou zvířatům poskytnout individuální péči a jsou schopni pracovat s případnými psychickými problémy psů. Dokážou v domácím prostředí lépe poznat povahu každého zvířete a podle toho také následně hledat ideálního majitele. Především se ale terčem kritiky stal fakt, že feny z množírny odchází do nových domovů nekastrované, a tak hrozí, že se dostanou z louže pod okap a rodit štěňata budou i v nových domovech. Proč zůstaly nabídky pomoci od organizací bez odezvy?
„S ohledem na zásady města, včetně dodržení nediskriminační povahy jednání, není možné zcela jednoznačně vybrat organizaci, která by byla v této věci nejkompetentnější,“ míní Kateřina Šmídová s tím, že „město pevně věří v dobré úmysly všech zájemců o adopci.“ V to ostatně věří i zastupitel Zdeněk Fink, který měl uvést, že „už sám fakt, že si někdo z občanů pro takového z množírny duševně poškozeného psíka přijde, je, myslím, dostatečným důkazem jeho dobrých úmyslů.“ Jenže jak se říká, cesta do pekla je dlážděná dobrými úmysly. Snaha pomoci bez dostatečných znalostí a vědomostí může skončit fatálně. Kdo pak ale bude v onom příslovečném pekle žít? Obhajovat svoje jednání tím, že ho myslíme dobře, je alibismus. Omluva nás samotných před sebou samými, abychom se necítili špatně, když svou pomocí někomu ublížíme.
OS Buldočí naděje: Buldočků, buldoků a mopsů v nouzi je víc, než bychom si všichni přáli. Nenaleťte množiteli.
Buldočci a mopsové se v posledních pár letech řadí k tzv. módním plemenům. Chce je každý a hned a tak se často stává, že místo na ověřenou chovatelskou stanici s dobrými výsledky všemožných testů se obrátí na prvního prodejce „psího štěstí“ na internetu. Anonymní inzeráty s nabídkou nepapírových psů stojí často na začátcích smutných příběhů, plných výdajů za veterinární péči a obav z toho, zda to vytoužený pes vůbec přežije.
Co je na takovém nesprávném způsobu pomoci nejtěžší? Člověk by řekl, že přiznat vlastní chybu. Lidská ochota má totiž své hranice. Když jsme jednou ochotni pomoci, neznamená to, že budeme ochotni poslechnout si názor zkušenějšího, zamyslet se nad tím a pak udělat to, co by se pomocí dalo skutečně nazvat. A tak pracovníci útulku strávili Vánoce s desítkami psů s nejistou budoucností a úředníci jsou před silvestrem zavalení žádostmi o roztomilé pejsky, kteří mohou být časovanou bombou jak po psychické, tak po fyzické stránce. Množírna totiž není jen místo, kde přichází na svět nová a nová štěňata, ale kde se bezhlavě kříží, nepečuje, dobře nekrmí (pokud se krmí vůbec) a neučí hygieně ani hranicím.
Snaha tohle všechno vysvětlit se setkává se stejným úspěchem jako namydlená noha v mokrém sprchovém koutě a udržení rovnováhy. Už přišlo i na ziskuchtivé neziskovky, které chtějí psy od města zadarmo a pak je za poplatek dávat zájemcům. Vykřiknout tuhle domněnku do prostoru je jednodušší než zjistit, co všechno tyhle „hyeny z neziskovek“ vlastně dělají. Díky možnosti dočasné péče je to jednak dozor nad zvířetem 24 hodin denně, jeho socializace a pak také možnost „opravit“ to, co se množiteli nepovedlo. A že toho není málo. Ano, zájemce o psa, kterého organizace pečlivě prověří, pak zaplatí adopční poplatek, ale to je jen zlomek částky, kterou celá péče (především pak ta veterinární) stála a kterou by zaplatil on sám. Tak říkajíc se servisem a bez starostí.
Samozřejmě i mezi jablky se najdou ta nahnilá. Ale pro mě osobně by bylo jednodušší vybrat několik spolehlivých neziskových organizací z několika desítek než vybírat několik desítek spolehlivých majitelů z více než šesti set. Nutno podotknout, že město se zvířat ujímat nemuselo, přesto to udělalo. A stálo to hodně sil i financí. Jestli je závěr celé záchranné akce (ne)šťastný, to ukáže čas. Já jen přeji psům a fenkám z hradecké množírny štěstí. Smůly už totiž měli v životě až moc.
