Poslanec hnutí STAN si na půl roku odskočí na studijní pobyt do Spojených států. Poslancem ale dál zůstane.
Vláda Petra Fialy není u moci ani měsíc a už řeší první nepříjemnosti. Nikoli ovšem ty, které dopadají na občany, nýbrž přešlapy svých poslanců. Nejprve šéfka Poslanecké sněmovny Markéta Pekarová Adamová (TOP 09) nabádá Maďary k vyhnání jejich premiéra, o den později poslanec STAN Jan Farský oznámil, že si na půl roku odskočí do Ameriky. A zapomíná, že sám chtěl zbavit pravomocí prezidenta, který nepoměrně kratší dobu nebyl schopen vykonávat svůj úřad.
„Milí všichni, ve čtvrtek odlétám na půl roku do Ameriky. Fulbrigtova komise podpořila můj projekt How to Transform 250 Years of U.S. Federalism Into a Road Map for the Next 25 Years of the EU?, který díky stipendiu této prestižní organizace dostanu možnost realizovat na Oregon State University,“ uvedl v pondělí večer na sociálních sítích Jan Farský.
Malý krok pro lidstvo, obrovský skok pro člověka, dala by se parafrázovat známá hláška Neila Armstronga, kterou pronesl při svém vkročení na povrch Měsíce. Je to samozřejmě obrovský úspěch českého občana, k němuž se patří Janu Farskému pogratulovat. Dojem však trochu kazí fakt, že na krok „A“ nenavázal krok „B“, tedy složení poslaneckého mandátu, nýbrž pouhé odstoupení z funkce předsedy poslaneckého klubu Starostů a nezávislých.
Farského dvoumetr
V zásadě je mi fuk, že Jan Farský nebude v příštích měsících zasedat v poslanecké lavici a místo toho bude „nabírat síly, nadhled, zkušenosti i vzdělání“, jak uvádí na Facebooku. Česko zažilo mnohem větší titány absentéry v řadách zákonodárců, vzpomeňme například senátora Františka Čubu, jenž na jednání horní komory nechodil rekordních osmnáct měsíců.
Nejde si ale nevšimnout dvojího metru, který poslanec hnutí STAN používá. O čem je řeč? Jan Farský byl totiž jedním z těch, kdo požadovali aplikaci článku 66 Ústavy, na jehož základě by prezidentu republiky byly odebrány pravomoci. Ale pozor, Farský po tomto řešení volal v době, kdy byl Miloš Zeman hospitalizován kvůli pozitivnímu testu na koronavirus. Farský tehdy argumentoval, že se tím zdržuje proces předání vládní moci, což, jak se později ukázalo, byla zcela lichá obava.
Tentýž poslanec nyní veřejnosti a svým voličům oznamuje, že si na půl roku „odskočí“ do Ameriky. To mimo jiné znamená, že rovněž nebude schopen vykonávat svou funkci poslance. Jelikož ale česká Ústava na takové případy nepamatuje, nelze na Farského aplikovat ani článek 66, ani žádný jiný. A Jan Farský si toho je dobře vědom.
A na čem se podílela Michailidu?
Určitým bolestný nám přitom má být oznámení, že svůj plat bude posílat několika neziskovým organizacím. Nechť pan poslanec promine, ale občané si neplatí politiky za to, aby své platy posílali na dobročinné účely, nýbrž aby pro ně pracovali. A pokud toho nejsou schopni, tak aby své místo přepustili někomu, kdo toho schopen bude. Vlastně nevím, co si o Farského kroku mám myslet. Je to projev jeho arogance? Nezralosti? Dává nám tím najevo, že politika je jen něco, co ho vlastně zdržuje na cestě za lepšími zítřky?
Farský ostatně není jediný z vládních poslanců, komu se podařilo šlápnout do… vy víte, do čeho. Ještě dříve to stihla šéfka Poslanecké sněmovny (a předsedkyně TOP 09) Markéta Pekarová Adamová. To když vyzvala Maďary, aby vyhnali svého premiéra Viktora Orbána. Svůj výrok následně „vyšperkovala“ tvrzením, že Orbán „de facto podpořil střelbu do občanů Kazachstánu a příjezd ruské armády“.
Uf. Touto logikou se někdejší místopředsedkyně Pirátů Jana Michailidu podílela na politických procesech a vraždách z 50. let minulého století. Řekla přece, že je přesvědčením komunistka, nebo ne? Tak vidíte. Farský i Pekarová Adamová si za své postoje vysloužili více či méně tvrdou kritiku. A podle mého kritiku spravedlivou. Co také jiného by měli lidé bez projevů elementární sebereflexe slyšet, že?
