Známý intelektuální velikán a nezařazený poslanec Lubomír Volný se ve čtvrtek ve Sněmovně znovu postaral o nebývalý rozruch. Přímo v jednacím sále, kam vyrazil ve vytahaném triku a bez roušky, profackoval pár svých kolegů, protože mu nedovolili mluvit. Nejen slovy „jestli tady pudeš, dostaneš flákanec“ opět prokázal, že by tak složitou disciplínu, jakou je mluvené slovo, měl přenechat jiným. Mnohem více pozornosti než samotný incident si zaslouží fakt, že i Volný reprezentuje jistou část české společnosti, která podobnému chování tleská.
„Jestli máte problém se mnou něco řešit, pojďte ven. A tam to můžeme vyřešit.“ Téměř dva roky stará slova Lubomíra Volného, kterými vyhrožoval svému kolegovi Janu Birkemu z ČSSD, dala poprvé tušit, že se tento člověk vymyká nárokům běžně používaným na české poslance.
Volný je magor, jeho idiotské a hulvátské chování je ubohé, říkají poslanci
Dlouholetý poslanec ODS Marek Benda nepamatuje v Poslanecké sněmovně podobný incident, jaký se ve čtvrtek stal během projednávání vládní žádosti o prodloužení nouzového stavu. Vystoupení nezařazeného poslance Lubomíra Volného vyústilo ve fyzickou potyčku s dalšími zákonodárci poté, co mu předsedající Tomáš Hanzel (ČSSD) vypnul mikrofon. Podle Bendy se tím český Parlament dostal na úroveň zemí, na kterou se dostat nechtěl. Někteří poslanci po potyčce žádají zasedání mandátového a imunitního výboru. Ochranné službě za bleskový zásah poděkoval na Twitteru vicepremiér a ministr vnitra Jan Hamáček (ČSSD).
Tento obchodník s chudobou, který se během uplynulého funkčního období Sněmovny opakovaně ukázal nejen jako primitiv a ubožák, ale především jako člověk pohybující se zcela mimo realitu, nevypovídá nic o úrovni českého parlamentarismu. Samozřejmě si můžeme povzdechnout, že se do Sněmovny dostanou lidé, jejichž největším intelektuálním výkonem života je věta „Takže pane Hanzele, desítko, takhle mě určitě neumlčíte, jasné? Já jako volený zástupce lidu mám právo se vyjádřit. Jestli tady pudeš, dostaneš flákanec!“ Ještě děsivější je, že jde o vystudovaného učitele (máte strach, kdo všechno může učit vaše děti?). Politické bitky a strkanice jsou ale jinak poměrně běžné ve světě a děly se koneckonců i v naší historii. Jakkoli je to smutné, nejde o nic výjimečného.
Hledání mesiáše
Volný je pouhá figurka, která nenašla uplatnění ani v tak bizarní formaci, jakou je SPD Tomia Okamury. Svůj nejslavnější okamžik už má navíc zřejmě za sebou a brzy se na něj zapomene. Mnohem závažnější je, že i takový buran má své auditorium, naslouchají mu tisíce lidí a jeho chování fandí. A co hůř, i přes přinejmenším diskutabilní inteligenci si je toho sám Volný vědom, což jasně dokazují slova po jeho vystoupení. „Já vědomě páchám přestupek a porušuji vládní nařízení, protože tím ukazuji svůj občanský postoj,“ prohlásil poslanec, který s novináři mluvil opět bez roušky.
V zájmu prodloužení svého jepičího politického života se snaží stát mluvčím poměrně výrazné skupiny lidí, která odmítá současná tvrdá vládní opatření, očkování proti covidu a možná i existenci samotného koronaviru. Tato část voličů na rozdíl od prostořekého sněmovního bitkaře nezmizí a bude dál hledat své mesiáše nehledě na to, jestli půjde o Volného nebo (a to v horším případě) o politiky výrazně distingovanější. To je skutečný problém a ostatně i jedna z největších bolestí současné české společnosti.
Někdy ale stačí jít drobnými krůčky. Snad si pro začátek i tito lidé uvědomí, že být zastupováni někým tak malým a zbytečným, jako je pan poslanec Lubomír Volný, si nezaslouží nikdo. Ani oni.
