Hráč Paris Saint-Germain Kylian Mbappé Zdroj: Getty Images
Ženy jsou vážně vynikající bytosti. Vážně. Co bychom bez nich dělali. Chovám k nim respekt. Jenže. Koupil jsem si teď FIFA 23, hru na PlayStation. Fotbal. A ženský prvek je tam najednou tak strašně násilně natlačený v rámci povinných kvót EA Sports, že bych se zbláznil. Ono se toho vlastně v rámci rozpínání ideologie hyperkorektnosti zbláznilo víc…
Ve FIFA 23 je třeba komentátorka, která se baví o ženském fotbale, i když hrají muži, na úvodní fotce je Mbappé s nějakou známou fotbalistkou, kterou prakticky nikdo nezná, protože (pardon) na ženský fotbal se prostě nedá koukat. Virtuální realita – absolutní rovnoprávnost.
Vyvrcholilo, když jsem si vytvářel vlastního manažera, abych mohl hrát sezonu a vyhrávat slavné trofeje. Nevšiml jsem si vůbec, že je první přednastavenou volbou žena, takže teď se jmenuji Jakub Kvása a jsem krátkovlasá mulatka. Trenérka. A nejde to už změnit.
Když má můj tým šanci, zabírají moji ženu, jaké má pocity na lavičce, a tak… Je to šíleně divné a nereálné. Někdy mám svetr s nepatrným výstřihem, jindy baloňák.
Dobře, doba je taková. Ale některé stereotypy se prostě fakt nemění. Třeba, že naprosto drtivé většině holek je fotbal úplně, ale úplně u zadku. Stejně jako FIFA 23. Spíš ji kvůli pařícím a smrdícím partnerům nesnášejí.
Mimochodem, tahle hra je sice názorově strašně správná, ale tak nějak se zapomíná, že za balíčky kartiček v rámci Ultimate Teamu utrácejí děti, které ji především hrají, v klidu i desetitisíce korun – kasa cink! Byznys je byznys. Je to šílené farizejství. Jako většina moderně hysterických věcí.
Třeba jako aktuálně NHL. Teď už nemyslím hru na PlayStation, ale skutečnou hokejovou soutěž. Její vedení řeší, že je lední hokej moc bílý sport. Bílý led, bílí hráči, málo hokejistů tmavé pleti.
Web iDnes.cz cituje reportéra prestižního portálu The Athletic Marka Lazeruse: „Není novinkou, že hokej má s diverzitou problém. Je to záležitost především bělochů a mužů.“ A dává za příklad Chicago. „Víc než polovinu města tvoří lidé s barevnou kůží, víc než polovinu tvoří ženy a přes sedm procent lidé z komunity LGBTQ+. Tým ale podle toho vůbec nevypadá!“
A nevypadá prý tak ani televizní vysílání: „Bílí heterosexuální muži mluví o bílých heterosexuálních mužích. Čtyři z deseti fanoušků jsou ženy. Co si ale pomyslí, když vidí skandály spojené s obtěžováním a znásilňováním? Na co myslí černoši, když na ledě vidí rasistická gesta?“ Já tedy v NHL neviděl rasistické gesto ani nepamatuji. Ale to je jedno. Sama NHL je rasistickým gestem, takže teď se bude kvótovat!
A zase to farizejství – synchronně s touto hloupostí vyšla ve čtvrtek i zpráva o českém hokejistovi Detroit Red Wings Jakubu Vránovi, který se musí jít léčit z blíže nespecifikované závislosti.
Je samozřejmě naprostým veřejným tajemstvím, že v NHL se šňupe víc než v pražských klubech kolem čtvrté ranní – protože NHL má velmi benevolentní (tzn. téměř žádné) dopingové testy, tudíž sportovní tlak odnášejí nosní přepážky. Nemluví se o tom veřejně, ale každý český hokejista vám to někde u piva potvrdí.
Pět švédských hokejistů hrajících NHL například vypovědělo anonymně pro deník Expressen už před pěti lety: „V NHL nejvíc frčí kokain, nemáte po něm opici jako po alkoholu. Kokain byl na mejdanech běžný, zkusilo ho hodně hráčů včetně nás…“ Není spíše problém tohle? Dlouholeté přivírání očí před drogami je ok? Nebo mám řešení: Šňupejte, ale hlavně u toho mějte aspoň tři Afroameričany! Aspoň něco sedí – NHL je v tomto smyslu skutečně „moc bílá“. Zasněžená.
Mimochodem, proč nikdo neřeší, že v basketbalové NBA hraje o dost méně bělochů? Ne, pardon, vtip, to je samozřejmě správně. Ach jo. Jediné, co vím je, že si dneska nepustím FIFA 23.
