Agrární komora hrozí hladomorem
Trápí nás nízká potravinová soběstačnost. To je jedno z hlavních sdělení ve Zprávě o českém zemědělství z dílny Agrární komory a Zemědělského svazu České republiky, dvou největších agrárních lobbystických organizací. Čtenář by mohl lehce nabýt dojmu, že Česko trápí hladomor nebo se přinejmenším do Vánoc dostaví. Akorát že vůbec.
„Potravinová soběstačnost za posledních 20 let významně poklesla a dále klesá,“ hlásá dokument, který dorazil do e-mailových schránek jistě nejen redakce CNN Prima NEWS. Informace je Agrární komorou a Českým zemědělským svazem prezentována v sekci „špatné zprávy“.
A tyto špatné zprávy prý budou po roce 2023 ještě horší. Například rajčata prý už budeme pravděpodobně jen dovážet, vepřového masa vyprodukujeme maximálně čtvrtinu toho, kolik jej sníme. Naopak se stále budeme moci koupat v mléce, protože ho i v příštích letech budeme mít víc než dost. Celkově však čtenář může z uvedených údajů lehce nabýt dojmu, že Česko trápí hladomor nebo se dostaví nejpozději na letošní Vánoce jako jeden z hostů. Samozřejmě nezvaných.
Češi jsou třetí nejtlustší v EU
Pojďme proti tomuto temnému obrazu českého zemědělství, které údajně živí celý národ, postavit další čísla. Spotřeba potravin za dobu trvání samostatné České republiky se podle ČSÚ zvýšila z přibližně 725 kilogramů na osobu a rok v roce 1993 na necelých 800 kilogramů v roce 2019. Česko ve stejném roce (2019) bylo třetím „nejtlustším“ národem v Evropské unii, kde 60 procent dospělé populace trpí nadváhou či obezitou, vyplývá z dat Eurostatu. Přestože tedy naše potravinová soběstačnost klesá, na hladomor v českých zemích to ani náznakem nevypadá.
Nehledě na to, že celý koncept jakési potravinové soběstačnosti je zcela na hlavu postavený. Stejně jako nářky Agrární komory i Zemědělského svazu na to, že se hodnota dovozu agrárního zboží zvyšuje rychleji než jeho vývozu. Nebo že se prohloubila záporná bilance českého agrárního zahraničního obchodu.
Takový přístup k hodnocení výkonnosti (nejen) zemědělství lze dokonce považovat za naprosto scestný. Pokud jím někdo argumentuje ve smyslu „podívejte se, kam se to naše zemědělství řítí“, pak dosud nepochopil, že hospodářství nefunguje na nějakém bilančním centrálně řízeném principu. Tržní mechanismus funguje tak, že prodávající hledá kupce pro své zboží, a pokud jej najde, obchod proběhne a oba jsou spokojeni. Neboli nemá smysl chtít být ve všem výrobně soběstačný, mnohem výhodnější je s věcmi obchodovat.
Dejte nám víc peněz
Nelze proto naznačovat, že dovoz je zlo a vývoz je dobro. Pokud bychom touto logikou postupovali do důsledku, pak by to znamenalo, že bude lepší raději zemřít hladem než dovézt kilo masa z Polska, abychom se mohli najíst. Zkrátka a dobře položit život na oltář kladné bilance agrárního zahraničního obchodu.
V obou organizacích sdružení zemědělci jako by si nevšimli, nebo spíše nechtěli všimnout, že hospodářská úroveň země se neměří mírou soběstačnosti v produkci potravin, ale pomocí výkonnosti dané ekonomiky. Ta mimo jiné závisí na specializaci v produkci zboží a služeb. Zjednodušeně řečeno, každá země, firma, jednotlivec se zaměřuje na výrobu toho, v čem je nejefektivnější, a tedy nejproduktivnější. Následně může jím vyrobené zboží a služby směňovat na trzích za jiné, které je výsledkem vyšší produktivity někoho jiného. Ve finále se tak zvyšuje blahobyt všech zúčastněných.
Zpráva o českém zemědělství ale nejspíše nemá za cíl věrně popsat stav českého zemědělství. Pravým důvodem je vytvořit tlak na daňové poplatníky (zastoupené politiky včetně těch vládních), aby agrobaronům poskytli větší objem peněz. Ostatně jak jinak číst povzdech ve zmíněném dokumentu „Dotační podpora v ČR je nižší než v jiných zemích“?
