Slovenské prezidentské volby 2024, Andrej Kiska, Martin Schmarcz, Oto Klempíř - 23.3. v 20:00
Kdo bude nejvíc fandit Kremlu, ten vyhraje prezidentské volby na Slovensku. Že je to nesmysl? Pro některé z kandidátů to byla dokonce výzva. Recept, jak co nejvíce zaujmout voliče. První kolo voleb už ale Slováci mají za sebou, takže je čas i na ohlédnutí do historie. Příklon k Rusku se nezrodil ze dne na den, už za války přišli slovenští komunisté s heslem: „Za slobodnú a šťastnú Slovenskú sovietsku socialistickú republiku!“
Jistě tomu rozumí i každý Čech: „Za svobodnou a šťastnou Slovenskou sovětskou socialistickou republiku!“ Heslo, které bylo zveřejněno ilegálním slovenským komunistickým časopisem Hlas ľudu nedlouho po přepadení Ruska německou armádou v roce 1941. Slogan vyjadřující jasnou představu o poválečném uspořádání Slovenska. Později mnohokrát zopakovaný, například v dokumentu Komunistické strany Slovenska (KSS) ze 7. července 1944 s názvem Zpráva V. ilegálního ústředního vedení KSS o vývoji na Slovensku.
Komentáře a glosy
Texty zveřejňované v rubrice Názory se nemusí ztotožňovat s postoji redakce CNN Prima NEWS. Jedná se o autorské komentáře redaktorů a externích přispěvatelů.
Chceme být součástí SSSR
Tohle hlášení do Kremlu měl na svědomí Gustáv Husák, pozdější generální tajemník ústředního výboru Komunistické strany Československa a prezident. Opět citace přímo ze slovenského originálu. „Rusi sú naši najväčší a najsympatickejší bratia, pomôžu aj nám dostať sa na vlastné nohy (…). Chceme byť súčiastkou ZSSR (…). Keby bola daná možnosť hlasovaním rozhodnúť, kde chcú Slováci štátoprávne patriť, aspoň 70 % hlasovalo by za pripojenie k ZSSR.“ Kdyby někdo nerozuměl těm zkratkám, tak ZSSR to je Zväz sovietskych socialistických republik čili Svaz sovětských socialistických republik (SSSR). Jistěže, v červenci 1944 neměli Slováci mnoho na výběr. Buď dále udržovat spojenectví klerofašistického státu s Hitlerem, nebo se připravit na příchod Rudé armády.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Korčok exkluzivně: Jsem vysvlečen donaha. Slovensko ztratilo dech, stagnujeme a mladí utíkají
Husák tedy nechal Slováky napospas Stalinovi a rezignoval i na poválečné obnovení Československa. Proč se vracet ke spolupráci s Edvardem Benešem, když máme za humny generalissima? Slovenská sovětská socialistická republika, znělo to docela velkolepě. A stranický činovník Husák myšlenku spojení Slovenska s Ruskem hájil i dlouho po válce. Třeba v jeho rukopisných vzpomínkách, které získal historik Michal Macháček (autor ceněné publikace Gustáv Husák z roku 2017), dokonce stojí: „Co může být pro uvědomělého komunistu krásnějšího než žít v socialistické republice, spojené s SSSR.“ Naštěstí to Husákovi nevyšlo, možná by pak dnešní Rusko začínalo za Jablunkovem a Hodonínem.
Věčné poklonkování Moskvě
Podobný pocit jako z Husákových výroků jsme měli před slovenskými volbami i z některých kandidátů na hlavu státu. Jen namátkou, tohle byla slova Roberta Švece (Obroda), obdivovatele běloruského a ruského prezidenta: „Po vystoupení z NATO nám budou garantovat bezpečnost Rusko a Čína.“ Také Andrej Danko (Slovenská národní strana) několikrát prohlásil, že Putina považuje za přítele Slovenska: „Postavit se na stranu Ukrajiny není řešením problému, protože je to jen eskalace napětí.“
I Marian Kotleba (Lidová strana Naše Slovensko) a Milan Náhlik (nezávislý) žádali vystoupení Slovenska z NATO. Pro Náhlika je Putin největší inspirací ze všech světových politických lídrů.
Andrej Danko a Robert Švec nakonec v tomto týdnu odstoupili z voleb ve prospěch Štefana Harabina, dalšího kandidáta s ortodoxně proruskými názory. Podle předvolebních průzkumů třetího nejoblíbenějšího po vyrovnané vedoucí dvojici Ivan Korčok a Peter Pellegrini. Harabin vlastně otevřeně hájil Rusko od počátku invaze na Ukrajinu, když uvedl, že na místě Vladimira Putina by se zachoval stejně: „Je povinností Rusů pacifikovat nacisty.“ A obdobně jako kdysi Husák, Slovensko tak trochu předhazoval Kremlu: „Pokud by nám Ruská federace garantovala neutralitu, máme zajištěnou existenci Slovenska.“
VIDEO K TÉMATU: Rozhovor s Václavem Klausem o volbách na Slovensku
Ambivalentní vztah k Rusku měl vlastně v předvolební kampani i vládní kandidát Peter Pellegrini (Hlas), který sice občas ruskou invazi odsoudí, ale záhy Moskvě za něco zatleská. V Bratislavě přijal ruského velvyslance a předvolební kampaň postavil na sloganech typu „Slovensko už potřebuje klid“ anebo „Slovensko nesmí být přitakávačem velkých zemí“. Proruská rétorika byla před volbami prostě silnější než ta protiruská. Za jednoznačného zločince označoval Putina snad jen kandidát opozice Ivan Korčok.
Světu mír!
Řeči se vedou a voda plyne, zvláště před volbami. Koho by ale nezmátla tak úderná smršť proruských názorů, jakou na slovenské voliče vypouštěla část kandidátů. Když něco podobného slyšeli od potenciálních prezidentů každý den, pomalu to deformuje celou společnost.
Alespoň během předvolební reportáže po západním Slovensku (Kysucích) jsem měl hodně smíšené pocity. O údajném míru na Ukrajině, který prý zařídí Pellegrini, Harabin anebo Švec s Kotlebou, jsem slyšel v každé navštívené dědině. A když jsem se vesničanů zeptal, zda to od politiků není jen populismus, odpálili dotaz jinými emotivními otázkami: „A vy snad chcete bojovat? Chcete vidět umírat vaše děti? Vy nechcete mír?“ Načež si povzdechli, že ten náš „Fiala má v hlavě jen válku“.
Samozřejmě, že i já chci v Evropě mír, ale ten přece nemůže s agresorem Putinem vyjednat nějaký prezident pětimilionového státečku, navíc bývalého sovětského satelitu. Je to paradox, ale jak známo, o míru rozhodují hlavně zbraně. Vojenská síla světových velmocí, o kterou se nakonec opře i mírová dohoda. Proruské proslovy některých slovenských prezidentských kandidátů, kteří slibují mírový život na Slovensku, mi ale ze všeho nejvíce připomínaly éru československého socialismu.
Světu mír!
Starší ročníky si na to heslo určitě pamatují: „Světu mír!“ Býval to ústřední „mírový“ slogan (a dokonce i pozdrav), pokud šlo o rétoriku komunistických zemí, hlavně na mezinárodním politickém kolbišti. Ve skutečnosti šlo Sovětskému svazu a jeho satelitům o vítězství v takzvané studené válce. A občas i v té horké, třeba během invaze ruské armády do Afghánistánu v letech 1979 až 1989. Rusko totiž o světový mír nikdy nemělo zájem, a asi ani mít nebude.
A nakonec vize přitažená za vlasy, kterou si teď na Slovensku zřejmě nepřejí ani hlasití proruští křiklouni z předvolebního klání. Pokud ale jednou ruská armáda přece obsadí i Slovensko, tak si na ně možná v Moskvě vděčně vzpomenou a nabídnou jim posty v loutkové proruské slovenské vládě. Nikdy totiž neříkej nikdy, a Kreml dokonce rovnou hlásá, že se mu po bývalých sovětských satelitech docela stýská. Po někdejších Husákových líbánkách se Stalinem či Brežněvem tak může klidně dojít i na polibky s Putinem...
