Václav Klaus byl zpočátku nenápadný muž s obřími brýlemi ve funkci ministra financí. Stala se z něj vůdčí osobnost reforem v Česku. Zdroj: Profimedia.cz
Máme v naší historii jen málo politiků, kteří jsou schopni jít proti proudu, slibovat nepříjemné věci a ještě získávat podporu široké masy lidí. Jedním z nich je nepochybně Václav Klaus, který slaví své 80. narozeniny. A to ve stejný rok, kdy uplynulo třicet let od zahájení transformace české ekonomiky z centrálně plánovaného na tržní hospodářství.
Právě s přeměnou hospodářské struktury České republiky mám Václava Klause spojeného úplně nejvíce. Zatímco většina národa bezprostředně po listopadu 1989 slavila příchod svobody a opěvovala Václava Havla, bezpochyby rovněž těžko nahraditelnou osobnost, Václav Klaus a jeho spolupracovníci už pomalu spřádali plány na to, jak českou ekonomiku opět postavit na koleje. A jak zažehnout její motor, který nám přinese kýžený blahobyt.
Pohledem do zpětného zrcátka je třeba uznat, že to Klaus, Kočárník, Dyba, Ježek a spol. vůbec neměli jednoduché. Ne proto, že by nevěděli, co s tím, ale protože naopak věděli, že lidem nebudou moci slíbit nic než krev, pot a slzy. Uznejte sami, strana, která by dnes s něčím takovým předstoupila před voliče, by byla předem mrtvá.
Za Komárka koruna jak marka
Ale také Klaus musel čelit líbivým alternativám svých někdejších souputníků z Prognostického ústavu. Když Klaus z pozice federálního ministerstva financí přišel se svým utahováním opasků a připravoval národ na několik hubených let, jeho ideový oponent Valtr Komárek mával Čechům před nosem západoněmeckou markou za tři koruny. „Za Komárka koruna jak marka,“ říkalo se tehdy.
Klaus přesto dokázal v Češích zmobilizovat obrovské odhodlání vzít osud do vlastních rukou a v klíčových volbách do Poslanecké sněmovny dovedl svou ODS k vítězství a s dalšími dvěma subjekty utvořil reformní vládu. A pak už přišla jen práce a práce. Příprava, schvalování a uvádění v život potřebných zákonů, které kompletně překreslí českou ekonomiku a do značné míry také společnost. Právě v tomto období dostalo naše hospodářství základy, na kterých stojí dodnes.
Dělal Klaus chyby? Ano, jistě, dělal. Viděno dnešní optikou se nám těch chyb zdá být stále více. A někdy se ptáme, jak je možné, že reformátoři v čele s Klausem to či ono neviděli a neudělali jinak. Zkrátka proto, že se jim to v té době jevilo jako nejlepší možné řešení. A vzhledem k tomu, že hospodářsky už jsme se prakticky vyrovnali Španělsku nebo Itálii, lze průběh hospodářských reforem hodnotit úspěšně i s odstupem času. Klausovo počáteční utažení opasků zvítězilo nad Komárkovou markou za tři koruny.
