Vítězem prezidentských voleb se stal Petr Pavel, šéf hnutí ANO Andrej Babiš polyká hořkou porážku. A není sám. Kromě jeho věrných voličů jistý druh prohry cítí všichni ti, kteří na Hradě nechtěli bývalého komunistu a Pavlovi svůj hlas hodili vlastně jen kvůli tomu, že proti němu stál „arogantní a chaotický agent Bureš“.
Debakl, facka, výprask. Tak novináři hodnotí zdrcující porážku, kterou utrpěl bývalý premiér a šéf hnutí ANO v souboji s generálem ve výslužbě. Proč se během dvou týdnů doslova sesypal mediální obraz schopného politika, to si bude moci tým Andreje Babiše vyhodnotit, až opadnou rozjitřené emoce. Pojďme nyní k vítězi, protože začíná éra Petra Pavla.
Od vojáka na Hradě toho vlastně nechceme zase tak moc. Pro začátek bude stačit, když bude ctít ústavní pořádek, nebude rozdávat abolice svým kamarádům, nebude tvrdit, že vlevo dole viděl neexistující články, nepoleze do zadnice diktátorům, nebude se potácet nad korunovačními klenoty, nebude rozdávat státní vyznamenání lísajícím se umělcům, nebude se k památníku připomínajícímu tzv. sametovou revoluci plazit v noci s ochrankou...
A bude vlastně stačit, když Petr Pavel dodrží svůj předvolební slib a zastání u něj najdou i ti, kteří ho nevolili. Nálada v Česku je dál velmi našponovaná a bude jen na Pavlovi, zda dokáže spojovat, nebo se i jeho osoba bude podílet na dalším štěpení společnosti. Bude záležet na tom, jak se bude vítěz chovat k poražené straně. Nejhorší ze všeho by bylo, kdyby jako arogantní imperátor začal za potlesku svých přívrženců účtovat s těmi, kteří mu nepřáli.
Evropské volby
Je to jen pětiletka
Petr Pavel samozřejmě není Masaryk a není ani novým Havlem. Zároveň ale nenavazuje na tradici Václava Klause a vše nasvědčuje tomu, že Zemanovo pletichaření mu bude také cizí. Je to prostě generál s rudou minulostí, který by za svým mládím ale neměl dělat tlustou čáru, nýbrž si své hříchy a přešlapy neustále připomínat a jako hlava státu dbát na to, aby tentokrát už uměl nebezpečí totality, nesvobody i radikalismu rozpoznat. Mládí v komunistické straně mu paradoxně může pomoci k tomu, aby ve stáří ctil svobodu a demokracii.
Bude velmi zajímavé nového prezidenta sledovat, jak má například nastavený vnitřní radar ke svobodě projevu a zda bude respektovat, že i jeho oponenti mají právo na názor. To bude jeden z prvních testů, který napoví, kdo se nám to na Hrad vlastně dostal.
A vy, kteří jste Petra Pavla nechtěli či prostě nemohli zvolit, tady zdravíme nejen Michaela Kocába, nezoufejte. Není to na doživotí, je to na pět let. A pak možná konečně tato krásná země vygeneruje kandidáta, který nebude mít komunistickou minulost a zároveň nebude prázdnou nádobou, do které experti na politický marketing napustí svoje nápady a manipulativní hry.
Co přinese Petr Pavel České republice, bude hodnotit až historie. A Petr Pavel moc dobře ví, že historie umí být přísná i nevyzpytatelná. Ta jeho vlastní budiž mu největším rádcem i hlídačem.
