Debata zástupců pětikoalice s opozicí o zavedení korespondenční volby pro Čechy v zahraničí připomíná spíš hádku malých dětí na pískovišti než politickou diskusi na úrovni. Opozice má nicméně naprostou pravdu, když říká, že by korespondenční hlasování bylo – vzhledem k naší Ústavě – problematické. Mělo by se mluvit především o tom, jak zachovat tajnost volby a zabránit možnému ovlivňování voličů. Místo toho se politici často předhánějí v tom, kdo vymyslí nejstupidnější argument.
„Zavedeme korespondenční volbu pro Čechy v zahraničí. Usnadníme voličům získávání voličských průkazů a zmodernizujeme správu voleb,“ slibuje současný kabinet ve svém vládním prohlášení. A opozice? Ta je ostře proti, přičemž je připravena hodiny či dny se spacákem a polštářem obstruovat ve Sněmovně. Vysvětlení je v obou případech jednoduché.
Strany z pětikoalice tradičně vyhrávají volby v zahraničí. Proto je v jejich vlastním zájmu, aby měli Češi, kteří pobývají v cizině, během voleb ideální podmínky. Volně přeloženo – aby lístek koalice Spolu nebo STAN či Pirátů hodili do obálky a volili korespondenčně. Na druhou stranu lze pochopit i odmítavý postoj ANO či SPD, jelikož tato opoziční hnutí dopadají v zahraničí tradičně ještě daleko hůř než například v Praze.
VIDEO: Nedělní Partie s Pavlem Blažkem a Radkem Vondráčkem
I z toho důvodu často nemá smysl poslouchat názory politiků, kteří buď korespondenční volbu fanaticky podporují, nebo jsou kategoricky proti. Kdyby měl člověk dostat korunu pokaždé, kdy slyšel od zástupce TOP 09, Starostů či Pirátů, že ANO a SPD se bojí hlasů ze zahraničí, byl by brzy milionářem. Kdyby naopak inkasoval peníze za věcné argumenty, musel by asi žebrat na ulici.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Odéesáka neprověřil, přesto ho vřele doporučil aneb Babišův trapas v pardubické kauze
Místo pragmatické a rozumné diskuse o tom, co by zavedení korespondenčního hlasování přineslo, vidíme u politiků přehlídku toho nejodpornějšího populismu. Ve veřejném prostoru se například skoro vůbec nemluví o tom, jak volby v Česku vykládá Ústava. Ať už jde o volby parlamentní či prezidentské, důležité je, že se konají tajným hlasováním na základě všeobecného, rovného a přímého volebního práva.
GLOSA: Konec nejvtipnějšího pátrání v historii. Založil Čermák exilovou vládu v Moskvě?
Před českou policií se skrýval dva a půl měsíce. Za tu dobu si pozorovatelé sociálních sítí s proruským dezinformátorem Tomášem Čermákem užili spoustu legrace. Muž odsouzený na 5,5 roku vězení během doby, kdy byl na útěku, stihl například vyzvat ministra vnitra Víta Rakušana – kterého oslovoval jako „ty hovado“ či „vokurko“ – k souboji v Clash of the Stars. I když se pasoval do role disidenta, jenž měl v ruském exilu přispět k počátku nové československé revoluce, nakonec ho dopadla polská policie v Lublinu. Jde bezpochyby o jeden z nejbizarnějších příběhů uplynulého roku.
Člověk nemusí být expertem na ústavní právo, aby byl schopen položit pětikoalici klíčovou otázku: Jak chcete zavést korespondenční volbu pro Čechy v zahraničí a zároveň pro ně zachovat tajné hlasování? Plenta totiž ve volebních místnostech nestojí jen tak pro srandu králíkům. Volič za ní vhazuje lístek do obálky mimo jiné proto, aby nikdo neviděl, pro kterou stranu či kandidáta hlasuje, a aby nebyl ovlivňován.
Jenže jak je vidět, tajnost volby zastánce korespondence nezajímá. Asi nejčastěji o zmíněné legislativní změně mluví zástupci TOP 09, konkrétně šéfka strany a předsedkyně Sněmovny Markéta Pekarová Adamová. Pozadu nezůstává ani hnutí STAN v čele s ministrem vnitra Vítem Rakušanem či Piráti s šéfem jejich poslaneckého klubu Jakubem Michálkem.
Podle výše jmenovaných korespondenční volba ze zahraničí „nakopne“ volební účast, umožní lidem snadno vykonávat jejich právo, ušetří čas i peníze, a navíc už dlouho existuje v řadě západních zemích.
K tomu také představitelé koalice skoro vždy dodávají, že i hnutí ANO kdysi mělo zavedení korespondenční volby ve vlastním vládním prohlášení. To je sice pravda, ale mění to něco na celé věci? A co to vlastně vůbec je za argument? Je to sice nesmysl, ale ANO to prosazovalo taky. Takhle tomu máme rozumět? Těžko říct. Pojďme si raději rozebrat hlavní pozitiva, která má diskutovaná změna přinést.
Trend modernizace a zvýšení volební účasti
Je třeba si ujasnit, že ne každý kritik korespondenčního hlasování je staromódní ignorant, který chce před modernizací či digitalizací radši vylézt na strom nebo utéct zpět do jeskyně. Korespondenční hlasování představuje pro náš systém naprosto objektivní riziko, jelikož ohrožuje tajnou volbu.
Navíc přinese pro mnoho Čechů nejistotu i pochybnost (ať už domnělou, či oprávněnou) nad legitimitou výsledků voleb. Je otázkou, jestli za to stojí mírné zvýšení volební účasti.
Konec odpírání práva na účast ve volbách
O údajném odpírání práv mluví například Markéta Pekarová Adamová: „Je neuvěřitelné, že tak přirozená věc jako právo na účast ve volbách, je tak dlouho našim krajanům odpíraná. Hnutí ANO a SPD se tomu všemožně snaží zabránit.“ Poněkud zavádějící prohlášení...
Nutno zmínit, že českým občanům žijícím v zahraničí právo na účast ve volbách nikdo neodpírá. V případě sněmovních a prezidentských voleb mají možnost volit z ciziny, a to přímo na velvyslanectvích i řadě konzulátů. Tento proces je možná komplikovanější. Na druhou stranu – volby se nekonají každý měsíc. Jde o poměrně výjimečnou událost, při níž má občan šanci rozhodovat o budoucnosti své země.
Je také na místě položit si otázku: Pokud si Čech žijící v zahraničí během voleb neumí udělat čas na to, aby řádně volil podle současných pravidel, jde o chybu v systému, nebo spíš o svobodnou volbu daného Čecha nevolit?
