Lidovecký předseda Marian Jurečka Zdroj: ČTK / Profimedia.cz
Loď se potápí, ale na palubě se pořád tančí. Tak působí chování lidovců, kteří jako by si nepřipouštěli problémy, jimž nyní čelí. Mizerné preference naznačují, že by strana potřebovala pořádný restart, pokud chce do budoucna zůstat relevantní politickou silou v zemi. Přístupem ke kauze svého předsedy Mariana Jurečky se však vydala po trajektorii sociálních demokratů, které nepřipouštění si vážných potíží stálo místo v Poslanecké sněmovně.
Již vloni v srpnu jsem napsal komentář, který vycházel z potupných preferencí s tím, že KDU-ČSL musí tento trend nějakým způsobem zvrátit, pokud chce mít ještě v českém politickém rybníčku budoucnost.
ČTĚTE TAKÉ: Kauza večírek? Jurečka zůstává šéfem lidovců i ministrem práce. Členové strany ho podrželi
Jurečka tehdy pro CNN Prima NEWS hovořil o tom, že lidovci musí především zlepšit svou komunikaci. Jenže právě poslední týdny byly ukázkou toho, že se v tomto směru nezlepšilo vůbec nic, spíše naopak.
Na celé Jurečkově kauze totiž nebyl problematický samotný večírek v den střelby, ale především následné mlčení, mlžení a měnění výpovědí. Jednalo se doslova o naprosté komunikační selhání stranického předsedy.
Nyní už je pozdě straně radit, aby svou komunikaci zlepšila. Lidovci musí především vytáhnout hlavu z písku a uvědomit si, že pokud nepřijde nějaký zásadní impuls, klesající trend nezvrátí. Právě Jurečkou nabídnutá rezignace mohla být příležitostí pro restart, který by vlil jedné z nejstarších českých politických stran do žil novou energii.
KOMENTÁŘ: Jurečkův mejdan, Dvořákovo euro a premiérova číše bolehlavu
Petr Fiala se v Partii Terezie Tománkové pořádně zapotil. Předseda vlády musel hasit problémy, které nezavinil. A co hůř, ani je nemá jak vyřešit. Způsobili mu je dva ministři koaličních stran, jimž nemůže nařizovat, co mají dělat, a ani je případně vyhodit. Těžko říci, co je pro něj horší, zda Jurečkův večírek s úředníky, nebo Dvořákův „mejdan s eurem“. Ale tvářil se, jako by byl přinucen pít číši bolehlavu.
Tuto příležitost však KDU-ČSL propásla a rozhodla se následovat osud sociální demokracie. Někdejší ČSSD si rovněž nechtěla v minulém volebním období připouštět problémy, což skončilo hořkým procitnutím ve sněmovních volbách 2021.
Další příležitost k „palácovému převratu“ mají lidovci na říjnovém volebním sjezdu. Strana pořád disponuje na české poměry obrovskou stranickou základnou, v níž lze objevit zajímavé osobnosti. Jestli někdo stojí za pozornost, je to určitě jihomoravský hejtman Jan Grolich, který se osvědčil při řešení několika krizí a mohl by své spolustraníky školit právě v tolik zmiňované komunikaci.
I kdyby se však vedení strany ujal někdo nový, může se stát, že už bude pozdě. Lidovci možná zůstávají v klidu díky koalici Spolu, která jim zatím zaručuje účast na dalším politickém dění. Otázkou však zůstává, jak dlouho bude bavit především ODS pomáhat straně, jejíž preference se aktuálně pohybují kolem tří procent.
