Spasí Petr Hladík s Marianem Jurečkou lidovce? (Ilustrační foto) Zdroj: ČTK / Profimedia.cz
Nepopulární důchodová reforma, drahé potraviny či problematické dotace, tohle vše mají ve vládě na starost lidovci a v kombinaci s postupnou ztrátou vlastní identity kvůli působení v koalici Spolu si to vybírá svou krutou politickou daň. Červencový volební model Medianu jim tak zaslouženě přisuzuje pouhá dvě procenta voličské přízně.
Takto potupný výsledek by neměl být pouze vztyčeným varovným prstem, ale měl by vést k hlubšímu zamyšlení nad celkovým směřování jedné z nejtradičnějších českých politických stran. Pokud se rychle něco zásadního s lidovci nestane, skončí v podobných problémech, jako dnes pozorujeme u další z tradičních stran, u sociálních demokratů.
ČTĚTE TAKÉ: GLOSA: Fráze „přibližme se Západu“ je vyprázdněný plk. Buďme hrdými Středoevropany
„Myslím si, že je potřeba lépe komunikovat, lépe vysvětlovat, jaké konkrétní kroky děláme, co jsou výsledky práce a co to přinese lidem,“ řekl předseda strany Marian Jurečka pro CNN Prima NEWS v reakci na nelichotivý průzkum.
Lépe komunikovat by mělo být skutečně začátkem takové politické rekonvalescence. Lidovci místo toho hned při první příležitosti udělali neuvěřitelnou hrubici. Jurečka na Instagramu sdílel příspěvek o konci zneužívání dávek a připojil k tomu fotku s Romem. Sklidil za to tak ostrou kritiku jak ze strany veřejnosti, tak od svých vládních kolegů, že se musel obratem za nepovedený příspěvek omlouvat.
Těžká výchozí pozice
Lidovcům se musí nechat, že mají politickou odvahu. Především Marian Jurečka se v době krize vrhnul na jedno z nejproblematičtějších ministerstev, kdy muselo být jasné, že mu to příliš plusových bodů ve výsledku nepřinese. Jenže, jak to zvládá? Byl to právě on, kdo neustále vypouštěl různé pokusné balónky o vládních opatřeních, které vytvářely zmatek a především v lidech pocit, že vláda neví, co má dělat.
KOMENTÁŘ: Placení hotovostí dělá z Česka skanzen. Pro svět jsme východní Evropou
Celý svět považuje hotové peníze za přežitek, pouze Česká republika vytváří postkomunistický skanzen papírových bankovek a kovových mincí. Čeští podnikatelé se totiž v posledních týdnech zřejmě inspirovali slovy profesora Václava Smila, podle kterého nemá Evropa budoucnost a mohla by se tak stát velkým historickým muzeem pro zbytek světa. Tím, že se do podniků masivně vrací povinná hotovostní platba, se skutečně posouváme zpátky minimálně kamsi do devadesátých let.
Na starost má také problematické důchody. Někteří senioři mu pak nemohou odpustit, že ještě v lednu před prezidentskými volbami sliboval nesahat na mimořádné valorizace penzí, aby bezprostředně po volbách otočil a navýšení peněz důchodcům omezil. Lidem se zjevně příliš nelíbí ani podoba samotné důchodové reformy, která kromě jiného počítá s navýšením věku odchodu do penze.
Předák opozice Andrej Babiš (ANO) zřejmě věděl, proč nechtěl důchodovou reformu svojí vládou představit. Místo toho může dnes z opozičních lavic křičet hesla o „okrádání důchodců“, na což zkrátka lidovci ani zbytek vlády nejsou schopni efektivně reagovat.
Nepřesvědčili však doposud ani ostatní lidovečtí ministři. Mnohdy až komickým způsobem působil například dnes již bývalý ministr zemědělství Zdeněk Nekula, který své neúspěšné snažení o levnější potraviny zakončil propagací mouky v akci a veřejnosti byl pro smích. Jako mladá síla sice působil ministr životního prostředí Petr Hladík. Jenže nejdřív musel sáhodlouze vysvětlovat své (ne)zapojení do brněnských kauz a první den na ministerstvu pobavil veřejnost nešťastným výrokem v rozhovoru pro CNN Prima NEWS, že se Česko otepluje dvakrát rychleji než zbytek planety. Velkou slávu nevyvolaly ani avizované dotace na opravy domů po babičkách.
Kudy ven?
Lidovci jsou navíc stranou, které zřejmě nejvíce uškodilo působení v koalici Spolu. Ztrácí svoji identitu a tím, že jsou jejich preference natolik nízké, zůstává naopak přítomnost v koalici pro stranu existenčně důležitá. Z některých míst ODS, jako například od Jana Zahradila, přitom stále častěji zaznívá, že tento projekt již nemá smysl.
KOMENTÁŘ: Jak Česko snižováním platů zaměstnancům vyhraje světovou válku
Za minulého režimu koloval vtip: Ústřední výbor nám zvýšil ceny chleba, ale vynahradil nám to zlevněním lokomotiv. Dnes vládní opatření povedou k růstu cen kde čeho, budou se zvyšovat daně a snižovat platy značné části populace. Zato budeme mít báječné nové obrněnce a výhledově i nejlepší stíhačky světa. Kacířská úvaha v době, kdy „jsme ve válce“? Ne, pouhé konstatování faktu.
KDU-ČSL tak musí rychle hledat cestu ven. Jednou možností je výraznější ideologický posun. Buď hlouběji směrem ke konzervatismu, aby si zajistila své tvrdé jádro voličů především na jižní Moravě, nebo naopak jít cestou německých CDU či rakouských ÖVP. To by znamenalo být více catch all party, více otevřená progresivistickým ideálům a méně například bojovat proti manželství pro všechny. Je však otázka, zda by lidovcům tohle jejich skalní příznivci odpustili.
Další variantou je obměna osobností. V tomhle mají lidovci výhodu, že disponují širokou sítí zajímavých regionálních tváří. Za zmínku stojí určitě například jihomoravský hejtman Jan Grolich, který nejenom, že umí mluvit, dobře vypadá a své sledující na sociálních sítích baví zábavným obsahem, ale po řádění tornáda před dvěma lety navíc prokázal také lídrovské schopnosti.
Lidovci mají každopádně o čem přemýšlet. Současná trajektorie totiž zjevně nevyhnutelně vede k osudu Sociální demokracie. Návrat voličské důvěry, jako se to povedlo před deseti lety Pavlu Bělobrádkovi, nemusí být samozřejmostí.
Sledujte letní speciál pořadu 360° s šéfem lidovců Marianem Jurečkou:
