Vláda Petra Fialy se rodí v poměrně těžkých bolestech. Není ale současný stav normální? Zdroj: Viet Tran
Vláda Petra Fialy se rodí v poměrně těžkých bolestech. Není ale současný stav normální? Zdroj: Viet Tran
Vláda Petra Fialy (ODS) ještě ani nenastoupila do funkce a už má za sebou ztráty několika květinek. Skutečnou raritou je pak „demise“ designovaného ministra průmyslu a obchodu Věslava Michalika, kterého do funkce nominovalo hnutí STAN. A jeho nástupce se hledal několik dní. Jak je to možné? To je už česká politika natolik vyprázdněná, že ani funkce člena vlády není dostatečným lákadlem?
Čím více času od voleb do Poslanecké sněmovny uplynulo, tím více sestavování budoucího kabinetu pod vedením Petra Fialy připomíná absurdní drama, které by nesesumíroval ani Václav Havel. Vnímám samozřejmě realitu, že se na obsazení ministerských postů musí domluvit hned pětice politických subjektů, stejně tak že hnutí STAN si s Piráty muselo vyřešit, jestli vůbec strana Ivana Bartoše po volebním debaklu do vlády půjde. Ale…
Voliče všechny ty důvody, proč po čtyřech letech soustavného tepání Andreje Babiše a jeho vládního manšaftu není schopná bývalá opozice vytasit třeba hned tři vládní týmy, nejspíše vůbec nezajímají. Cokoli, čím pětikoalice vysvětluje několikatýdenní přešlapování, může znít celkem oprávněně jako výmluva.
Bony, ministra a klid
Nechť se na mě nikdo nezlobí, ale pokud značnou část své opoziční práce postavím na tom, že Andrej Babiš není schopen do vlády přivést skutečné „profíky“ a všechno dělá „blbě“ a „amatérsky“, nemohu pak přece působit, jako bych musel adepty k vládnímu angažmá doslova přemlouvat.
Epizoda s Věslavem Michalikem to jen doložila. Jenže co přišlo po tom, co svou kandidaturu vzdal, bylo snad ještě směšnější. Hned mi naskočila hláška Romana Skamene z filmu Bony a klid, jen lehce upravená: „Ministra, vole, nechceš dělat nějakýho ministra?“ Jako o nástupci (všímáte si, jak absurdně to zní?) Věslava Michalika se v jednu chvíli hovořilo i o ekonomovi Filipu Matějkovi nebo bývalém šéfovi Škody Transportation a současném poslanci Josefu Bernardovi.
Což o to, první jmenovaný je renomovaný vědec, druhý pak zkušený manažer. Jenže zde se právě ukazuje ona nepřipravenost minimálně starostovského týmu, která se ostatně ukázala i samotným nominováním Věslava Michalika (o jeho byznysové minulosti skutečně nikdo nevěděl dříve?).
STAN nakonec „zachránil“ Jozef Síkela, který je rovněž bývalým úspěšným manažerem s bohatými zkušenostmi z finančního světa. Fajn. Volič ovšem zase spíše vidí dalšího králíka vytaženého z klobouku. A to ještě nevíme, zda se ministry opravdu stanou Pavel Blažek (ODS) a Vlastimil Válek (TOP 09).
Zmlsanost „devadesátkami“
Ale buďme spravedliví. Zřejmě musíme počítat s tím, že do politiky se dostavila personální nouze. Tedy ne do té úplně nejvyšší, být poslancem nebo senátorem je docela fajn. Za nic moc neodpovídáte, berete slušné peníze, a když nechcete, nemusí být na vás vůbec vidět.
Zasedat ve vládě je ale jiné kafe. Za všechno můžete (od hnusného počasí po porážku českých hokejistů na světovém šampionátu), pořád vás někdo kritizuje (opozice, média), dáváte všanc svou rodinu (pořád nejste doma) a hlavně nevíte, jak dlouho ve funkci budete. Peníze, které za to pobíráte, uvedeným rizikům neodpovídají, přestože si veřejnost myslí něco úplně jiného.
Tytam jsou doby, kdy se vládní sestava hemžila jedním odborníkem vedle druhého a kdy nebyl problém po odchodu jednoho člena kabinetu nainstalovat plnohodnotnou náhradu. Možná je ale současný stav normální, nevím, nedokážu to posoudit. Možná jsem jen z těch ošklivých „devadesátek“ nehorázně zmlsaný. A možná jsem také od pětikoalice ODS, KDU-ČSL, TOP 09, STAN a Pirátů měl jen přehnaná očekávání.
