„Jedna, dvě, Freddy jde, Freddy si jde pro tebe.“ Kdo by neznal tuhle strašidelnou říkanku z legendárního filmového hororu Noční můra v Elm Street. I nás v příštích měsících čeká pravá a nefalšovaná noční můra. Můra zvaná volební kampaň. Bude tvrdá – jak už ostatně předvolební kampaně bývají – a bude se v ní strašit na plné obrátky. Kampaň plná strachu nás však paradoxně čeká právě od těch, kteří ještě celkem nedávno před „prodavači strachu“ sami varovali. Ve volbách jde konec konců o úspěch. Na to, jakými metodami ho bylo dosaženo, se už nikdo neptá...
Čas je v politice relativní veličina. A slova ještě víc. Koncem prosince varoval Petr Fiala ve svém poselství před prodavači strachu, aby nyní sám na strachu stavěl celou předvolební kampaň. Když si během prezidentských voleb nechal Andrej Babiš natisknout billboardy s nápisem „Nezavleču Česko do války“, bil premiér s ostatními na poplach, že je strašení válkou nepřípustné a Babišova kampaň za hranou.
ČTĚTE TAKÉ: V Česku máme stejně odborníků na stíhací letouny jako na fotbal, glosoval Pavel ve Sněmovně
Pak ale Fiala v lednu letošního roku v nedělní Partii Terezie Tománkové na CNN Prima NEWS pronese: „Měl jsem jasně říct, že žádné předvolební sliby neplatí. Že je tu válka...“ Aby toho strašení válkou snad nebylo málo, řekne premiér Fiala (patrně po důkladné konzultaci s kávovou sedlinou), že Rusko se nezastaví a my máme čtyři až šest let, abychom se připravili. A teď babo raď, kdy tedy válka je, kdy není, kdo válkou strašit smí, a kdo nikoli. Politický relativismus v praxi, účel světící prostředky.
Komentáře a glosy
Texty zveřejňované v rubrice Názory se nemusí ztotožňovat s postoji redakce CNN Prima NEWS. Jedná se o autorské komentáře redaktorů a externích přispěvatelů.
Ano, situace, v níž se pár měsíců před volbami Fialova formace nachází, je v pravdě nezáviděníhodná. Prakticky všechny předvolební závazky koalice Spolu vzal čert, ať už šlo o zodpovědné hospodaření, snižování daní či o slib nezvyšovat tzv. koncesionářské poplatky.
Preference jsou dlouhodobě žalostné a fakt, že si Spolu udělalo z předvolebních slibů trhací kalendář, celkem zásadně maří možnost slibovat věrohodně cokoli dalšího.
Patříme na Západ. Ale na který?
Aby těch příkoří nebylo málo, zvolením Donalda Trumpa přestala platit také Fialova oblíbená mantra „patříme na Západ“. Nechal si ji sice ještě natisknout na billboardy, ale žádnou velkou parádu už s tímto prázdným výkřikem do tmy udělat nelze. Vzhledem k tomu, co se nyní na světové scéně odehrává, by se totiž logicky otevírala otázka, na který že Západ to vlastně patříme? Na evropský, „greendealový“ Západ se 60 pohlavími, který omezuje osobní svobody včetně svobody slova, nebo na americký Západ, jenž se znovu snaží být tím Západem, k němuž se po desetiletí vzhlíželo zpoza železné opony?
Odpověď na tuto otázku by pro Petra Fialu byla velmi nekomfortní, a tak je lépe tradiční mantru opustit a udělat hlavní volební téma ze změny mezinárodní situace. Má to logiku, neboť zahraniční politika je snad jedinou oblastí, kde Fiala své skalní příznivce ještě nestihl zklamat – na rozdíl od politiky domácí.
A tak ten samý pán, který ještě 26. prosince 2024 sugestivně varoval před prodavači strachu, najednou v březnu 2025 sám na vlnu strachu najíždí a hodlá si z ní vytřískat politické přežití. Napřed v prestižních Financial Times vykreslí svého oponenta coby pomocníka Vladimira Putina a současně s koalicí Spolu představí hlavní claim volební kampaně, jež zní: „Teď je čas stát na správné straně“.
Heslo je to dostatečně emotivní, o tom není sporu. Nejenom, že slogan jasně říká „já jsem ten Mirek Dušín, který na oné správné straně stojí“. Ale ještě se vytváří dojem, že každý, kdo na vaší (!) správné straně stát nechce, je automaticky stoupenec zla. Jedná se v podstatě o sofistikovanou verzi známého Gottwaldova citátu „Kdo dnes nejde s námi, ten jde zítra proti nám“. I Gottwald si pochopitelně myslel, že stojí na správné straně. Myslel si dokonce i to, že těm, kteří na jeho správné straně stát nechtějí, je třeba zakroutit krky, což nakonec také dělal.
Primitivní strategie, která však funguje
To je bohužel riziko, jež nevyhnutelně nastane, pokud politického soupeře začnete vnímat coby ultimátní zlo, které je nutno zničit. Oponenty je třeba démonizovat, málem až kriminalizovat, dělat z nich doslova Putinovy pomocníky a strašit jimi – dokonce i v zahraničním tisku. Navozovat pocit, že Rusko zastavíme u volebních uren, pokud dáme znovu důvěru lidem, kteří nedokázali zastavit ani tristní úpadek svých vlastních politických stran.
Buď jsi na správné straně Petra Fialy, nebo jsi automaticky na straně Ruska, které si pro tebe do čtyř let dojde... Pana premiéra tedy nepotřebujeme jen na to, abychom do čtyř let měli německé platy, ale především proto, aby si pro nás do stejné doby nepřišel Putin.
Zoufale primitivní narativ, ale fungovat může, neboť obchod se strachem je skvělá věc. Proto se taky tak rychle stali prodavači strachu z těch, kteří před prodejem strachu ještě nedávno varovali. Obchodníci se strachem 2.0.
Jedno drobné pozitivum tu však přesto vidět lze: když nám v roce 2021 slibovali představitelé koalice Spolu nízké daně, malý a efektivní stát nebo odpovědné hospodaření s veřejnými prostředky, fotili se na plakáty čelem. Na stávajících vizuálech jsou naštěstí vyobrazeni z profilu. Alespoň se nám už při tom lhaní a strašení nedívají drze do očí...
MOHLI JSTE PŘEHLÉDNOUT: Decroix odmítla srovnání Spolu s mrtvým koněm
