Komentář psí záchranářky: Rumunští psi, stejní a přesto tak odlišní

Vše toto dohromady, tedy minulost daného jedince, generační historie psích předků, i každodenní tulácký život je formuje a vytváří určitý obecný charakter psa „rumuňáčka“.

Naše organizace Heart for Romanian dogs z.s. a její členové pomáhají v Rumunsku již takřka celou jednu dekádu. Za tu dobu jsme poznali životní osudy tisíců pejsků a díky úzké spolupráci s rumunskými záchranáři a pravidelným intenzivním výpravám přímo na místo se mohli seznámit s pejsky tam osobně.

A byť každý rumunský pejsek je trošku jiný, mnoho toho mají společného. A právě to mnoho je odlišuje od jiných, například českých pejsků, prostě mají svá nesporná specifika daná podobným životem.

Na pejsky v Rumunsku, konkrétně na tamní azyly, které pomáhají, právě na Donio.cz probíhá sbírka na krmivo.

Těžký život psa v Rumunsku

Typický rumunský pes má vždy „majitele napůl“. Není to páníček v našem českém slova smyslu, spíš někdo (jeden či více lidí), kteří ho sem tam nakrmí, většinou bohužel naprosto čímkoliv, co lze spolknout a alespoň trochu považovat za jídlo. Takový člověk možná částečně považuje pejska za více méně svého, ale nemá nikde zázemí, jak je typické v Česku. Dírami v plotě se pohybuje po celé vesnici, městě, okolí. Kamkoliv chce, tam si lehne, tam spí, tam jí.

Naneštěstí, pokud se takový pes zraní či u něho dojde ke zdravotním problémům, či zabřeznutí, nikoho to netrápí a majitel nemá potřebu za pejska vynakládat peníze na veterině. Zvíře si musí poradit samo.

Psi musí čelit také ostatním jedincům, jakémukoliv počasí, autům, zlomyslným zábavám obyvatel na úkor psů, například strefování se do nich kameny nebo třeba plechovkami od piva.

Přísun vody je nárazový, pokud pes najde vodu, napije se, pokud ne, vydrží dlouho nepít. Na pravidelné krmení se rumuňáček také spoléhat nemůže, málokterý jí každý den. Pokud tedy nalezne cokoliv k snědku, neváhá, to však někdy obnáší i konzumaci doslova plastů či jiných materiálů z popelnic a podobně. Rumuňáčci tak mají povětšinou velice odolné zažívání.

Jestliže je pes odchycen či přímo majitelem předán do státního útulku, je vše předchozí zmíněné vyhnáno do naprostého extrému. Hlad, útoky jiných psů, nemoci, bolesti a nepřízeň počasí jsou tam postaveny na maximální (ne)únosnou hranici. Dříve či později pobyt zde pejsky zlomí zcela a ne vždy je možná výraznější náprava zpět, či pouze za vysokou daň ze strany psa i nového majitele.

Následky předchozího života

Někdy si lidé adoptují rumunské pejsky, často pod vlivem emocí, jistým tlakem, že jinak musí určitě zemřít, když si je právě oni nevezmou (ne vždy tomu tak opravdu ve skutečnosti je), a následnou adopci vnímají tím pádem jako obrovský hrdinský počin z jejich strany. Samozřejmě adoptovat si pejska z Rumunska je krásné gesto a pejskovi změníte život. Je ale nutné počítat s tím, že pokud si adoptujete pejska z děsivých podmínek, kterému reálně hrozila smrt, musíte následně také hrdinsky čelit následkům, které na něho takový předchozí život měl, a to pro spoustu lidí už není tak pohádková vize. Hodně věcí je může v každodenním životě zaskočit.

Například typický rumuňáček je velmi žravé stvoření, nic mu neunikne. Pije nárazově a ve větším, protože si není jistý, kdy bude mít znovu dostupný zdroj vody. Svou misku si poctivě brání.

Běžný rumuňák není zvyklý na vodítko, na procházky, výchovu, nestandardní manipulaci či, pro něho dříve kořist - domácí spolubydlící, jako mohou být kočky, křečci nebo další domácí zvířata.

Klasický rumuňák je tvor společenský, svéhlavý a venkovní. Proto může špatně snášet byt a samotu, je nutné s nimi intenzivně pracovat. Žije celý život na vesnici, okraji města a spousta pro nás běžných věcí pro něho může být naprosto neznámá a děsivá. Schody, výtahy, veterina, domácí spotřebiče, jízda autem, skříně, okna.

Naopak jiné věci mu mohou vyvolat nepříjemné zážitky, hole, auta, rány nebo třeba voda. Kotce v některých státních útulcích jsou kupříkladu vystříkávány hadicemi, zatímco jsou psi stále uvnitř, bez možnosti úkrytu, tak aby se odplavily výkaly, to však probíhá za úplně každého počasí, i v mrazech! Mokrý pes nemá, jak a kde uschnout a mrzne doslova zaživa. Následkem je pak logicky panika z vody.

Na tělech mnoha rumuňáčků byste po oholení srsti nalezli zhojené rány, následky častých porodů, mnoho z nich se v mladém věku střetne s autem, což může vést k nesouměrné stavbě těla (přední je vyvinutější a větší než slabá zadní).

Často reagují špatně na určité skupiny lidí a velmi těžce a pomalu si zvykají, že ne každý takový člověk je stejný, zejména se to týká mužů nebo starších lidí o holi.

Děti se chovají lépe než starší generace

Zajímavým faktem je, že takřka nenaleznete rumuňáčka, který by neměl rád děti a reagoval na ně špatně. Naopak rumunští pejsci děti často doslova milují. Paradoxně to vlastně velmi dobře dokumentuje aktuální situaci psů v Rumunsku, kdy až na malé výjimky se ke psům obecně nejhůře chová starší generace, která má jednání ke zvířatům velmi kruté a byla vychovávána s míněním, že psi bez domova jsou zbytečně obtěžující faktor, který je vhodné hubit a chránit se před ním, podobně jako my vnímáme krysy či šváby.

Naopak dnešní mladá generace k pejskům již přistupuje mnohem lépe, neubližuje jim zdaleka tolik, a dokonce někteří už mají psy jako domácí mazlíčky, přátele, či přímo podporují místní azyl (viz nejmodernější města).

Adoptovat si roztomilé rumunské štěňátko také automaticky neznamená dostat do ruky nepopsaný list papíru. I oni si sebou nesou nezřídka traumata z období ihned po porodu a vnitřní zděděná generační traumata od předků.

Změna

Život na rumunské ulici, či ještě hůře ve státním útulku, je diametrálně odlišný od prostředí, kam pejsek může odejít do skutečného domova v budoucnu. Je proto pochopitelné, že ve zcela jiném prostředí, podmínkách, při poskytování jiné kvalitní péče a velké pozornosti lidí, se i zachráněný pejsek může výrazně změnit.

Změna bývá ve většině případů k lepšímu, ale povaha rumuňáčka se může otočit rovněž přesně opačným směrem a z původně milého kontaktního pejska se v novém domově stane neovladatelný rapl. Zásadní je vždy správná výchova, aby pejsek změnu ustál a následky nebyly trvalé.

Toulavá existence ale paradoxně přináší i pozitiva v povaze psů, protože rumuňáčci často umí skvěle komunikovat s ostatními pejsky, jsou s nimi dobře snášenliví, dále jsou nenároční a za vše jsou moc vděční a budou vás bezpodmínečně milovat. Pro mnohé dalším překvapivým faktem je, že rumuňáci bývají zpravidla velmi čistotní, když už naleznou spokojené místo k bytí, nehodlají si ho znečišťovat. Velmi rychle si také oblíbí plánované aktivity - výlety, procházky, sporty. Dospělí rumunští pejsci jen málokdy ocení hračky, nikdy je nepoznali a nechápou smysl hry, pouze pohybu.

Stejně jako je tomu u lidí, tak i u rumunských psů, pokud pocházíte z velice špatných podmínek, můžete toho na sobě dokázat spoustu změnit, zlepšit, vynahradit si, ale někdy to obnáší ohromné množství práce, času, námahy a pochopitelně peněz.

Rumuńáčci jsou tak naprosto úžasní, ale velmi komplikovaní společníci táhnoucí si sebou velikou kotvu svého předchozího života a minulosti svých předků ve své genetické i mentální paměti.

Každý, kdo si chce rumunského pejska adoptovat, nesmí přistupovat hrdinsky pouze k samotnému aktu adopce, ale hlavně k tomu, co potom přijde, protože oni jsou opravdu unikátní, v dobrém i ve zlém.

V následujících článcích vám bez příkras představíme osudy a příběhy několika adoptovaných rumuňáčků, kteří našli domov v Česku.