Američané si (konečně) zvolili nového prezidenta. Až čtvrtý den po volbách hranici 270 potřebných volitelů přeskočil bývalý viceprezident Joe Biden. Demokraté a jejich voliči se začali radovat, že se jejich člověk do Bílého domu vrátí již po jednom období, kdy v něm žil republikán Donald Trump. Je ale skutečně co slavit?
Řada amerických médií Bidena oficiálně označila za vítěze voleb v sobotu. Netrvalo dlouho a Američané vyšli do ulic. Voliči Bidena se radovali, zatímco ti Trumpovi začali s výsledkem voleb a jejich průběhem dávat najevo svou nespokojenost.
U slavících Američanů nelze říci, co byl pro většinu z nich ten největší důvod ke štěstí. Vítězství Joea Bidena, či spíše konec Donalda Trumpa? Mnoho z Bidenových hlasů totiž přišlo od lidí, kteří k němu neměli zrovna velké sympatie, ale Trump by pro ně byl ještě daleko více hořkou pilulkou. Hlas pro Bidena byl tedy jakýmsi vzdorohlasem.
Demokratům se podařilo ve volbách uspět, ale triumfem to rozhodně nazvat nelze. Nejlépe jejich situaci vystihuje pojem z vojenské terminologie – Pyrrhovo vítězství. Biden a spol. totiž sice dokázali zvítězit, ale podívejme se, jak vypadá dnešní Amerika. Desítky milionů lidí proti sobě na barikádách, dlouho trvající násilné nepokoje, kterým není konce, a olej do ohně i nadále přilévá excentrický republikán, který se i přesto, že prohrál, otočné židle v Oválné pracovně drží zuby nehty.
A do toho všeho vstupuje Biden – dosud nejstarší avizovaný prezident, kterému zanedlouho bude 78 let a s druhým volebním obdobím u něj už nikdo moc nepočítá. Půjde o jakéhosi prezidenta-udržovače, který spíše než vlastní agendu bude napravovat škody po Trumpovi a připravovat půdu pro své nástupce, třeba právě pro čerstvou viceprezidentku Kamalu Harrisovou.
Pravda, Biden například ve svém vítězném projevu apeloval na jednotu. Navíc již dříve prohlašoval, že chce být prezidentem i těch lidí, kteří jej nevolili. Je ovšem otázka, zda tento starý muž, který si občas nedokáže vzpomenout ani na jméno svého největšího nepřítele či dokonce příbuzného, má ještě dostatek sil k tomu, aby dokázal polarizovanou společnost znovu sjednotit.
Trumpovy Thermopyly
Když u Bidena používáme výraz Pyrrhovo vítězství po slavném řeckém generálovi, tak i v případě Trumpa můžeme zůstat u Řecka: zažil totiž politickou obdobu Thermopyl. Předvolební průzkumy více věřily Bidenovi a ještě předtím, než čerstvě zvolená hlava státu oznámila kandidaturu, se dokonce mělo za to, že pokud by šel do voleb, tak s Trumpem i jeho rodinným klanem takříkajíc vytře podlahu.
Nakonec se však dosavadní prezident držel překvapivě dlouho a o žádný volební debakl se rozhodně nejedná. Navíc svým nynějším chováním, kdy odmítá přiznat porážku a vyzývá tak své příznivce k protestům, působí škody, kterými ještě více rozpoltí americkou společnost. Podobně jako Sparťané u Thermopyl tak dokázal uškodit mnohem více, než se čekalo.
Trumpovi příznivci totiž vyšli do ulic a stejně jako stále ještě úřadující prezident se nedokázali smířit s tím, že cesta za druhým mandátem je u konce. Volají přitom po přepočítání hlasů a skandují, že Biden jim ukradl volby.
Modrá nebo červená? A není to jedno?
Poraženému kandidátovi v boji o Bílý dům se tak podařilo zaktivizovat své voliče nejen pro volby, ale také pro následné demonstrace. Svojí trochou k tomu přispěli i příslušníci jeho rodiny, kteří horečně sdíleli otcovy myšlenky a názory, že právě on je vítězem voleb a Bidenova výhra je podvod prezentovaný médii.
Za hlavního poraženého celých voleb nelze označit nikoho jiného, než Američany. Do již tak dramaticky rozdělené společnosti, kdy se lidé z obou táborů vzájemně nenávidí a dochází i k násilným střetům, vrazily volby ještě větší klín a vytvořily hlubší propast mezi občany USA.
Objevují se přitom i názory, že takto rozpolcená Amerika nebyla od dob občanské války během 19. století. Uvidíme, zda se Bidenovi podaří – i přes Trumpovu (prozatimní) neochotu přiznat porážku – přesvědčit občany USA o tom, že je možné i nadále společně žít, přestože někdo je modrý (demokrat) a někdo červený (republikán).
