USA – rozdělená země Zdroj: Profimedia.cz
Letošním americkým prezidentským volbám nechyběla velká očekávání vyhnaná do výšin agresivní předvolební kampaní, dramatický průběh, historicky rekordní účast, mnohá překvapení, ale třeba i nárůst nákupu zbraní nebo napadání regulérnosti voleb ze strany Donalda Trumpa. Dovolím si z pestré volební mozaiky vybrat několik aspektů, které mě osobně na letošních volbách zaujaly nejvíc.
Dramatický vývoj voleb a kurzy versus průzkumy
Letošní volby, které ani po třech dnech stále neznají vítěze, přinesly hodně dramatických momentů a ve štábech demokratů i republikánů určitě pár lidí lehce zešedivělo. V jednotlivých státech se přelévaly šance obou kandidátů. Do voleb vstupoval jako favorit Joe Biden (podle sázkových kanceláři měl šanci na vítězství 67 procent). První den a noc voleb patřily Donaldu Trumpovi, který se vyhlásil prezidentem na další čtyři roky, a dokonce už spřádal plány na oslavu. U demokratů panoval smutek. V tu chvíli dávaly sázkové kanceláře Bidenovi jen 26procentní šance na vítězství. V rozhodujících chvílích se ale ukázalo, že se až nakonec sčítají korespondenční hlasy a hlasy z velkých měst. A v nich měl Joe Biden převahu. Převahu, která z něj s největší pravděpodobností udělá prezidenta. Což předpovídaly i předvolební průzkumy, podle nichž měl ale Biden zvítězit mnohem jednoznačněji.
Je to už trochu evergreen, nejen americký: Předvolební průzkumy čelí i po letošních volbách velké kritice. Ač se jejich průměr trefil do výsledků voleb lépe než v roce 2016, některé konkrétní se v určitých státech zmýlily i o více než 15 procent. Pokud ale člověk nezapomínal na to, že průzkumy jsou jen nestabilní volební berlička, očekával vyrovnaný volební boj – a to očekávání se naplnilo.
Těsné výsledky tipoval i ten, kdo se orientoval podle kurzů sázkových kanceláří. Letošní americké prezidentské volby mi totiž potvrdily, co jsem už věděl z předchozích politických i sportovních akcí: Na „sázkovky“ je spolehnutí a kdo pozorně sleduje vývoj jejich kurzů, má větší přehled o skutečném poměru sil před událostmi i v jejich průběhu, než ten, kdo dá na průzkumy a analýzy expertů a médií. Důvod se mi zdá poměrně jasný: Když napíše expert nebo novinář nerealistický odhad, nebo se agentura hodně „sekne“ v průzkumu, vlastně se nic neděje, hrozí maximálně menší ostuda. Zato když se kiksu dopustí bookmaker a sázkovou kancelář, pro kterou pracuje, stojí jeho chyba desítky milionů, nebude mít lehký život. S trochou černého humoru bych dodal: a možná ani dlouhý život. A proto se bookmakeři raději nepletou.
Vzpoura Hispánců v Miami, která Trumpovi vyhrála Floridu
Na Floridě uspěl Donald Trump, obhájil tu své těsné vítězství z voleb v roce 2016. Nějaké zásadní překvapení to nebylo, vyrovnaný souboj o Floridu se očekával. Co ale nečekali asi ani největší republikánští optimisté byl fakt, že Trumpovi k vítězství velmi výrazně dopomohli Hispánci v Miami. Změna jejich volebních preferencí byla od minulých voleb fascinující, považte: V tradičně silně demokratickém distriktu Miami-Dade, nejlidnatějším volebním distriktu Floridy, jehož je město Miami centrem a jehož populaci tvoří ze 71 procent Hispánci, porazila před čtyřmi lety Hillary Clintonová Donalda Trumpa o téměř 30 procentních bodů (63,2 % pro Clintonovou, 33,8 % pro Trumpa). A letos? Rozdíl 7 procentních bodů (53,4 % pro Bidena a 46,1 % pro Trumpa). To je slušný sešup.
Podle povolebních průzkumů dala svůj hlas v Miami Donaldu Trumpovi polovina Hispánců. Mezi Kubánci, kteří tvoří většinu miamské latinskoamerické většiny (ano, skutečně ne menšiny), dostal podle všeho dokonce zhruba 55 procent hlasů. Příčina se přitom zdá jasná. Donald Trump se – na rozdíl od demokratů – Hispáncům v Miami věnoval a soustředil na ně svou pozornost. To ostatně přiznávali i demokraté, z nichž mnozí svůj výsledek v Miami hodnotili jako největší stranickou katastrofu celých voleb.
Donald Trump za poslední rok navštívil Floridu v rámci různých politických akcí 16krát, dokonce si tu zřídil i svou trvalou adresu a stal se tak „Floriďanem“. A svou pozornost upřel právě na Miami-Dade. Když promlouval k místním Hispáncům, označoval opakovaně demokraty a Joea Bidena za socialisty. A strašák socialismu a komunismu na voliče pocházející z Kuby, Venezuely nebo Kolumbie prostě platí.
„Volit budu bez váhání Trumpa. On sám je mi naprosto ukradený, je to občas dost pomatený člověk, ale je to republikán. Člověk, který žil v socialismu jako já a zažil, co socialismus opravdu znamená, nemůže volit Demokratickou stranu. Oni se k některým myšlenkám socialismu prostě hlásí, tak to vidím já. Socialismus, to je vraždění a mučení lidí, socialismus, to jsou vládou zabavené domy a rodiny bez střechy nad hlavou. Jednou mi to stačilo,“ řekl mi Luis, kterému je mu 66 let a před dvaceti lety utekl do USA před perzekucí kubánského režimu z „Ostrova svobody“. Jeho názor není v kubánské komunitě rozhodně ojedinělý. Naopak.
Mimochodem po všech svých rozhovorech s Hispánci v Miami jsem nabyl týden před volbami dojem, že Trump na Floridě zvítězí. Což se vyplnilo. Být na místě a nemít jen zprostředkované zprávy je někdy opravdu k nezaplacení.
Trumpův odkaz: Koronavirus na vzestupu
Zdá se, že Donald Trump se podruhé prezidentem nestane. Přesto ale zanechává jeho volební kampaň efekt, na který se asi dlouho nezapomene. A není to rozhodně pozitivní efekt. Styl, jakým Donald Trump vedl své předvolební tažení Amerikou, totiž velmi pravděpodobně přispěl k tomu, že v USA v těchto dnech padají rekordy v počtu nakažených koronavirem. Za celou dobu trvání pandemie, jež si v USA vyžádala již čtvrt milionu obětí (nakažených bylo otestováno 10 milionů), nikdy počet nově potvrzených případů za den nepřekročil 100 tisíc. Poprvé se tak stalo ve středu, den po volbách, kdy přibylo 108 tisíc nakažených. Den poté už to bylo přes 121 tisíc nakažených. A odborníci tvrdí, že za to může Donald Trump, respektive jeho kampaň.
Takhle vypadal běžný předvolební mítink Joea Bidena: Konal se na parkovišti pro publikum naslouchající uvnitř svých aut. Lidé mimo auta dodržují rozestupy, všichni mají roušky. Místo potlesku lidé troubí na klaksony svých aut.
A takhle vypadal běžný předvolební mítink Donalda Trumpa: Politická verze rockového koncertu. Prezident při řeči divoce gestikuluje a na konci projevu zatančí. V publiku převažují lidé bez roušek. Rozestupy? Co to je?
Takové pojetí předvolební kampaně dodalo Trumpovým vystoupením energičnost a zapojení davu.
I celým Spojeným státům přineslo něco navíc: Víc koronaviru.
Rekordní volební účast v „referendu o Trumpovi“
Ale zpět k volebním výsledkům. Ta čísla jsou neuvěřitelná. Pro Joea Bidena hlasovalo téměř 74 milionů lidí, pro Donalda Trumpa skoro 70 milionů. Dosavadní rekord nejvíce získaných hlasů v prezidentských volbách přitom držel Barack Obama z roku 2008, kdy získal 69,5 milionu hlasů (Donald Trump dostal jako vítěz minulých voleb v roce 2016 „jen“ necelých 63 milionů hlasů). Ano, čtete dobře: I kandidát, který v letošních volbách patrně prohrál (stále není dopočítáno), získal více hlasů než kdokoli předtím v historii amerických prezidentských voleb.
Nevídaný zájem Američanů o volby může mít několik příčin, včetně toho, že některé státy uvolnily a zjednodušily podmínky pro předčasné a korespondenční hlasování. Podle mne je ale hlavní důvod jiný: Američané se neúčastnili běžných prezidentských voleb, hlasovali spíš v referendu o setrvání Donalda Trumpa v úřadu. Při vší úctě: Joe Biden je zkušený politik se zajímavými názory i zkušenostmi, ale není to charizmatický lídr strhávající davy k tomu, aby kvůli němu šly volit. Lidé volili Trumpa. A volili proti Trumpovi.
„O Bidenovi toho není moc co říct, takový nenápadný politik. Celý život v něčím stínu. Takže až půjdu volit, budu se spíš rozhodovat, jestli chci dát ještě šanci Trumpovi, nebo už ne. Nebudu se rozhodovat o Bidenovi,“ řekl mi jeden z nerozhodnutých miamských voličů Dwayn Jones. Takový pohled na volby byl přitom běžný. A nejen to – při svých rozhovorech s voliči z Miami jsem narazil dokonce i na to, že si někteří nemohli vzpomenout na Bidenovo jméno, nebo vůbec nevěděli, kdo za demokraty kandiduje.
Zato Trumpa zná každý. Nelze ho neznat. A zdálo se mi, že k němu úplně nejde chovat neutrální postoj. Američané ho buď milují, nebo nesnáší. Muž, který rozdělil americkou společnost kontroverzními výroky, výstředním vystupováním i nestandardními politickými kroky, Američany mobilizoval, to kvůli němu padly volební rekordy.
Po zuby ozbrojená země, v níž válka (zatím) nevypukla
Letos v USA ale padaly nejen volební rekordy. Američané také v rekordním množství nakupovali střelné zbraně, případně ještě více střelných zbraní, aby v případě nepokojů, kterých se obávali po volbách, mohli sebe a své blízké ochránit. Prodej zbraní posílil po vypuknutí pandemie koronaviru na jaře a ještě zesílil v létě, v době násilných protestů v mnoha amerických městech. A Američané ve velkém skupovali zbraně i těsně před volbami (krom strachu z násilných střetů po volbách i z obav, že Biden jako prezident bude zbrojní trh regulovat).
V srpnu počet prodaných zbraní v USA překonal množství za celý loňský rok a v září dokonce historické maximum za jakýkoli předchozí kalendářní rok. To číslo je pro Evropana až šokující: Američané už letos nakoupili přes 17 milionů střelných zbraní.
A podle napjaté situace před volbami to vypadalo, že se v USA pomalu schyluje k hořícím městům, stovkám mrtvých, ne-li přímo k občanské válce. Zatím panuje relativní klid (zbraní).
Republikáni často říkali, že vyhraje-li Biden, k žádným velkým nepokojům nedojde. Že se k násilí uchylují a města zapalují jen ti „zlí anarchisté, kteří volí demokraty“. Moc se mi to nezdá, ale měl bych velkou radost, kdyby měli pravdu. Amerika nepotřebuje nepokoje a rabování, Amerika opravdu potřebuje být „great again“, v tom měl Trump pravdu. Přeju jí, ať se k tomu aspoň přiblíží.
