Čas od času se odehraje příběh, který odhalí, že doba, v níž žijeme, je ještě o něco šílenější, než jsme si mysleli. Přesně takový příběh se již několik let odehrává ve Velké Británii a jeho další dějství můžeme sledovat v těchto dnech. Kauza „Grooming Gangs“ ukázala, jaké to je, když policie (potažmo soudy) nepomáhají a nechrání, ale kvůli politické korektnosti zavírají oči a dívají se jinam.
Politickým hitem posledních několika let je boj s takzvanými dezinformacemi. Co však společnost ohrožuje podstatně více než tyto domnělé dezinformace, jsou informace ryze pravdivé – u nichž by si ale člověk zbožně přál, aby to skutečně bylo jen nějaké nepěkné a z prstu vycucané dezinfo. Do ranku „probůh, kéž by to nebyla pravda“, patří i skandál, který už několik let zaměstnává britská média a veřejnost. A který měl svého času výrazně zaměstnávat britskou policii a soudy – což kdyby se stalo, tak by nyní média a veřejnost nezajímal a nebyl by z toho poprask až v nejvyšších patrech britské politiky.
K TÉMATU: Nejmladším obětem znásilnění v Británii mělo být 11 let. Gangy dívkám vyhrožovaly smrtí
Hillsborough, Oldham nebo Rotherham... To jsou jen některá místa, kde roky docházelo k rasově motivovanému násilí. V hlavní roli pákistánské gangy, ve vedlejší mladé převážně bělošské dívky s často problematickým rodinným zázemím. Důležitou negativní roli si pak v celém příběhu zahrály britské úřady, které o běsnění násilnických gangů věděly, ale přistupovaly k němu tak, jako by se vůbec nic nedělo. Důvod, proč tomu tak bylo, je přitom až děsivě jednoduchý: úřady se bály, že pokud by po členech gangu šly, mohly by rozpoutat vlnu hněvu vůči pákistánské minoritě a samy by se staly terčem obvinění z rasismu.
Komentáře a glosy
Texty zveřejňované v rubrice Názory se nemusí ztotožňovat s postoji redakce CNN Prima NEWS. Jedná se o autorské komentáře redaktorů a externích přispěvatelů.
Roky budovaná doktrína politické korektnosti tu zafungovala skvěle. Nezletilé (převážně) bílé dívky procházely nejkrutějším sexuálním násilím jen proto, aby se nikdo z nějaké menšiny nemohl cítit dotčen, aby se na žádnou menšinu neukázalo prstem. Zajímavé je, že když se naopak dva otcové týraných dívek pokusili své dcery osvobodit ze zajetí, konaly úřady velmi rychle a oba otce zatkly.
Přestože násilnické pákistánské gangy řádí v Británii už zhruba dvě desetiletí, mediální bouře se nyní rozpoutala proto, že se ministryně pro ochranu dětí Jess Phillipsová postavila proti tomu, aby byl podobný případ vyšetřován na celostátní úrovni. Phillipsové jde údajně o to, aby vše zůstalo v gesci lokálních úřadů – tedy v podstatě na té úrovni, kde dlouhodobě docházelo k přehlížení celé věci.
MOHLI JSTE PŘEHLÉDNOUT: Hromadné zneužívání dětí v Británii
Proč feministky nekřičí proti sexuálním dravcům?
Ale paradoxů je tu více. V posledních letech se veřejně pořádají hony na domnělé sexuální predátory, bojuje se proti bílým mužům a jejich údajné toxické maskulinitě a nesmyslně se řeší, zda je možné za sexuální obtěžování považovat i to, když se na vás někdo v přeplněné tramvaji trochu více přitiskne. Řeší se jakési „sexualizované násilí“ a plamenně se debatuje o tom, zda je za sexuální nátlak možné označit, když se na vás muž na ulici usměje nebo vás kolega z práce pozve na večeři.
Diskutujeme o tom, jestli je znásilnění dostatečně právně postižitelné, ale když potom dojde k autenticky odpornému sexuálnímu činu, odhrne se roh koberce a všechna špína se dovedně smete přímo pod něj. Oběť prokazatelného násilí najednou není na prvním místě, protože největší ohledy je třeba brát na pachatele, přesněji řečeno na jeho etnický původ. Hlavně nevyvolat skandál. Hlavně ticho a klid...
To ticho a klid však může souviset ještě s jednou věcí, kterou během loňské návštěvy v Praze nastínil ředitel britské Free Speech Union Toby Young. Ten doslova řekl: „V posledních třech letech se v necelé polovině čtvrtí v Anglii a Walesu nepodařilo objasnit jediné vloupání. Policie je příliš zaneprázdněná sledováním tweetů (kvůli tzv. projevům nenávisti), než aby hlídala naše ulice.“ V kauze pakistánských násilníků tedy nemusel být problém jen v neochotě policie, ale také v tom, že strážci zákona mají zkrátka na práci důležitější věci – neboť hon na zločince ustoupil honu na občany za jejich projevy na sociálních sítích.
Kauza „Grooming Gangs“, kterou nyní žije a ještě nějakou dobu bude žít Spojené království, tak jasně ukazuje, jak pomýlené hodnoty dnešní (nejen) britská společnost, resp. její vlivná část, vyznává. Na jednu stranu brojí proti sebemenším náznakům sexuálního chování u bílých mužů, zatímco otevřené sexuální útoky mužů z etnických menšin přehlíží a snaží se je ututlat.
Stoupenkyně feministického hnutí, které vidí hrozbu v každém bílém příslušníkovi mužského pohlaví a hlasitě křičí, když se muž „opováží“ dámě otevřít dveře, jsou nyní zticha jako pěna. Najednou se žádný křik proti sexuálním dravcům neodehrává – což může být z části způsobeno i tím, že feministické spolky patřily k nejhlasitějším příznivcům neřízené migrace a etnicky pestré společnosti.
A k tomu všemu tu máme úřady a politiky, kteří dělají, že nic nevidí. Ti druzí proto, že i hlasy Pákistánců se ve volbách hodí, ti první kvůli tomu, že v časech všeobjímající politické korektnosti je lépe korektně mlčet než být „politickými korektníky“ označen za rasistu. Jestli někdy přišla ta správná chvíle přiznat si, že politická korektnost je zvrácený koncept, tak nyní.
MOHLI JSTE PŘEHLÉDNOUT: Trumpovy myšlenky na zabrání území: Hrozba, nebo řeči opilého strýčka na Vánoce?
