KOMENTÁŘ: Zbytečná válka mezi cyklisty a řidiči. V Kodani si dokáží všichni vyjít vstříc

Progresivisté by na jedné straně nejraději vyhnali všechna auta (především ta se spalovacími motory) z centra města a všechny Pražany donutili přepravovat se po městě buď na kole, nebo v MHD. Na druhé straně konzervativci považují cyklistu za nepřítele. Auto je pro ně symbol svobody a každé omezení automobilové dopravy berou jako osobní ideologický útok progresivistů.

Jednou bude předpis i na držení tužky. Poslanci kritizují zákon o předjíždění cyklistů

Sněmovna

Vyloženě proti zákonu o 1,5metrovém rozestupu při předjíždění cyklistů se postavilo jen osm poslanců napříč politickým spektrem. Přes 40 se jich zdrželo. Jednou z jejich výtek bylo, že se opatření o předjíždění cyklistů bude špatně vymáhat.

Musíme však skrze volbu dopravního prostředku ještě více prohlubovat příkopy ve společnosti? Konzervativci například často zapomínají, že rozmach cyklostezek započal za primátora ODS Pavla Béma. Ten je dnes idolem mnohých konzervativců vzhledem k budování některých významných dopravních staveb v Praze. Na jeho roli v podpoře cyklodopravy se však zapomíná. Progresivisté se zase odvolávají na vývoj západních měst, která cyklodopravě přejí. Často se zmiňuje Mekka cyklistiky Kodaň.

Hlavní město Dánska jsem měl možnost na začátku září navštívit a odnesl jsem si odtamtud několik postřehů. Především ten, že cestování po městě dokáže být oproštěno od ideologických válek a dopravní infrastruktura může být vytvořena tak, aby byli všichni spokojení. Na své si přijdou jak řidiči automobilů, cyklisté, chodci, tak lidé využívající velmi kvalitní MHD.

Dobře vymyšlená infrastruktura

Kodaň má samozřejmě oproti Praze tu nespornou výhodu, že stojí na rovince a město je lemované širokými bulváry, takže si nikdo překážet ani nemusí. Sám jsem si Kodaň vesele projel právě na sdíleném kole a byl jsem naprosto spokojený, protože jsem se mohl ve všech dopravních situacích cítit naprosto bezpečně. Přiznám se, že v Praze bych se asi do práce na kole přepravovat neodvážil. K tomu se však vrátím později.

Cyklostezky nejsou v Kodani na první pohled budovány na úkor omezování automobilové dopravy. Pro kola jsou vyhrazené samostatné pruhy, naopak chodníky bývají poměrně užší. Cyklisté navíc musí dodržovat přísná pravidla. Právě proto, aby neblokovali automobilovou dopravu a vozy MHD. Za porušení hrozí poměrně vysoké pokuty.

Jedním z takových pravidel je například složité odbočení vlevo, při kterém se cyklisté nesmí plést pod kola autům. Jakým způsobem se vlevo odbočuje, ukazuje níže přiložené video. Musíte přejet křižovatku, jako byste pokračovali rovně. Poté se zařadíte k cyklistům, kteří jedou zprava a křižovatku v podstatě projedete rovně. Nesmíte také jezdit po chodníku, v protisměru či ignorovat značky a semafory.

Právě díky těmto pravidlům mohou být všichni účastníci dopravního provozu v Kodani spokojení a vzájemně se respektovat. Také díky tomu využívá v dánské metropoli cyklistickou dopravu ke své cestě do práce či do školy přibližně 45 % obyvatelstva, hromadnou dopravu 27 %, auto 23 % a zbylých 5 % chodí pěšky.

Praha by potřebovala kodaňská pravidla

Oproti tomu stojí „na sílu vytvářené cyklostezky v Praze, které často působí na první pohled až nebezpečně. Zřejmě proto na nich nevidíme ty stejné proudy cyklistů jako v Kodani. Příkladem mohou být cyklostezky, které vznikly kolem stanice metra Vltavská, kde přímo přes cyklopruh přejíždějí automobily, pokud chtějí odbočit.

Ještě bych se vrátil k bezpečnostním pravidlům, které musejí cyklisté v Dánsku dodržovat, kdy v podstatě nelze odbočit klasicky vlevo, aby se cyklisté nepletli pod kola automobilů. V kontrastu s tím stojí právě Praha. Níže přikládám fotografii z Letenského náměstí, kde jde vidět, že cyklisté mohou na semaforu stát v podstatě v každém pruhu.

Cyklistika se tak do Prahy zavádí oproti Kodani vyloženě na sílu, a proto se stává předmětem ideologického soupeření. Pokud bychom se více koukali na to, jak to dělají v Kodani, mohli bychom být na pražských vozovkách všichni spokojenější.