KOMENTÁŘ: Změna vzdálenosti při předjíždění cyklistů? Aktivistům vadí ztráta „bonzování“

Ministerstvo dopravy chystá novelu silničního zákona, která obsahuje řadu zásadních změn a také počítá s podstatným navýšením pokut pro řidiče. Platit by měla od prvního ledna 2024. Stejná novela rovněž upravuje diskutovanou minimální bezpečnou vzdálenost při předjíždění cyklistů. V kontextu jiných téměř revolučních návrhů, jako třeba řidičák na zkoušku, se to zdá být jen kosmetickou maličkostí, proti které se už ale stačili, tradičně velmi hlasitě, ozvat cyklističtí aktivisté. Změna jim vadí z několika důvodů, tím hlavním je samozřejmě bezpečnost.

Pomaleji, tedy blíže

Stávající úprava platná od 1. ledna 2022 ukládá řidiči povinnost předjet cyklistu ve vzdálenosti minimálně 1,5 m na komunikacích s maximální povolenou rychlostí vyšší než 30 km/h. Pokud je na dané komunikaci maximální povolená rychlost nižší, musí řidič dodržet vzdálenost nejméně jeden metr. Novela toto upravuje tak, že při rychlostech vozidla do 30 km/h, bez ohledu na maximum platné pro daný úsek silnice, ze zákona vypouští přesně definované číslo a nahrazuje ho pouze obecnou formulací: „Při předjíždění cyklisty je řidič motorového vozidla povinen dodržet bezpečný boční odstup.“ Jinak řečeno, kdybyste jeli pomalu, mohli byste cyklistu předjet v podstatě kdekoliv.

Sdružení AutoMat už napsalo ministerstvu dopravy otevřený dopis, ve kterém před takovou úpravou varuje. Opět se budeme setkávat s ohrožováním účastníků provozu, v sázce jsou prý životy cyklistů. Jenže realita zdaleka tak dramatická nebude z jednoduchého důvodu. Do letošního 1. ledna se podle cykloaktivistů abstraktní pojem „bezpečná vzdálenost“ užíval jako jediný možný, přesná míra neexistovala a žádná apokalypsa se na silnicích nekonala. Dokládají to policejní statistiky.

Vážně je to takový problém?

Minulý rok došlo k 4 163 nehodám s účastí cyklistů, v roce 2020 to bylo 4 306 nehod. Od roku 2010 jde v tomto směru o nejhorší čísla. Jenže jak uvádí MDČR, 67 % těchto nehod zavinili samotní cyklisté. Pokud byla vina na straně řidiče, pak to bylo v nejvíce případech proto, že cyklistovi nedali přednost, případně se nevěnovali řízení.

Za uplynulých dvanáct let se podle policejních statistik stalo pouze 370 nehod způsobených nedodržením bezpečné vzdálenosti při předjíždění cyklisty a v dalších 668 případech hovoří policejní protokoly o tom, že došlo k nehodě vinou ohrožení cyklisty během předjíždění, ale není známo, zda malou vzdáleností, nebo něčím jiným. V průměru se tak každým rokem za posledních 12 let stalo 86 nehod s cyklisty, kde nějakou roli hrála vzdálenost při předjíždění.

Nehod s účastí cyklistů se v posledních osmi letech každoročně stalo přes čtyři tisíce. Většinou jsou viníky samotní cyklisté a například loni mezi tyto čtyři tisíce nehod spadá 1 300 případů, kdy měl cyklista takzvanou „samonehodu“. Prostě upadl z kola vlastní vinou. Z těchto čísel vyplývá, že je úplně jedno, jak to s novelou dopadne. I kdyby byl zrušen povinný odstup 1,5 m úplně celý a vše se navrátilo k původní úpravě, s bezpečností tuzemského provozu se nic nestane, protože předjíždění, byť je to z pochopitelných důvodů pro cyklisty někdy nepříjemná záležitost, zkrátka z pohledu bezpečnosti žádný velký problém není.

Cyklistickým aktivistům vadí uvažovaná změna z docela jiného důvodu a je pěkné vidět, že se za to sdružení AutoMat ani nestydí a veřejně se k tomu hlásí i iniciátor stávající úpravy počítající se vzdáleností 1,5 m Tomáš Kindl. Pokud policie dnes dostane do rukou videozáznam, teoreticky může zjistit, že došlo k nedodržení minimální vzdálenosti, protože se ví, jaká je maximální povolená rychlost na dané komunikaci, kolik prostoru zabírá cyklista a jak široké je auto. Fakticky jde o to, že prostě na silnicích určité šířky nelze cyklistu předjet bez toho, abyste minimální vzdálenost dodrželi a to stačí.

Cyklisté donesou na policii záznam ze své kamery a budou se dožadovat trestu (i když je to celé dost diskutabilní). Jenže když do přesně předepsané vzdálenosti vstoupí faktor rychlosti automobilu, touto snadnou, někdo by řekl „mozkovou“, metodou už nebude možné určit, jestli řidič něco porušil a bonzování bude o mnoho komplikovanější. A o tom to celé je.

Český cyklokocourkov

Pojďme si na rovinu říci, že ve stávající úpravě silničního zákona se toho po cyklistech pohybujících se v provozu mnoho nechce, zatímco řidiči musí plnit řadu podmínek, a tudíž existuje násobně více důvodů, za co řidiče popotahovat. Tuzemská realita přitom nabízí vyloženě absurdní záležitosti.

Ze statistik víme, že cyklisté si více než tisíc nehod ročně způsobí sami, ale helma je v provozu povinná pouze do věku osmnácti let. Ze statistik také vyplývá, že se spousta nehod stane kvůli tomu, že řidiči cyklisty přehlédnou, ale zákon ukládá cyklistům používat světla pouze za snížené viditelnosti, zatímco podstatně větší automobily musí používat denní svícení kdykoliv. O ničem z toho se aktuálně nemluví, ale mluví se o něčem, co ročně způsobí daleko méně nehod. Mimochodem, jestliže je předjíždění tak problematické, nepomohlo by přidat do povinné výbavy cyklistů pohybujících se po silnicích třeba zpětné zrcátko, aby měli lepší přehled o dění za sebou?

A co je vůbec nejabsurdnější: Motorista cyklistu dnes nesmí předjet ve vzdálenosti menší než 1,5 m, protože pak se cyklisté cítí ohroženi, ale když cyklista jede ve svém vyhrazeném pruhu, dodržovat žádnou vzdálenost není nutné, protože oficiálně nejde o předjíždění, nýbrž o souběžnou jízdu. Je jedno, jak rychle jedete. Reálně jde o úplně stejný manévr, rozdílem je jen čára namalovaná na silnici a čára přece není zeď. Nebo ano?

Stejně tak je zábavné číst argumenty o ohrožování při pomalém předjíždění, zejména velkými vozidly, ale malovat na silnici piktogramy jízdních kol v pruzích vyhrazených autobusům nebo dokonce mezi tramvajové koleje, to už aktivistům nevadí. Tam se totiž nebojí ani mnohatunových kolejových vozidel.

Je dobré si uvědomit, že ke spokojenému soužití cyklistů, motocyklistů, řidičů, koloběžkářů a jiných účastníků provozu vede pouze a jenom cesta vzájemného respektu. Nic jiného. Česká realita ale dává cyklistům díky usilovné a hlasité práci zájmových sdružení pocit, že jsou něco více a najdou se jedinci, kteří toho rádi využívají.

Pokud motoristé naopak získávají dojem, že musí jen pokorně snášet další a další nové povinnosti, další a další dramatické navyšování pokut, že nemohou ani v rychlosti 25 km/h předjet cyklistu bez toho, aby riskovali návštěvu policie, protože zrovna narazili na fanatika s kamerou, který je s chutí nabonzuje, zkrátka že jsou něco méněcenného, tak se tomu vůbec nedivím. Možná nastal ten správný čas začít řešit silniční provoz komplexně a vyžadovat stejná pravidla pro všechny.