Řezy ze svíčkové plněné husími játry a k tomu smažené hranolky. Přesně tak pohostil v dubnu 1987 vůdce československých komunistů Gustáv Husák vůdce sovětských komunistů Michaila Sergejeviče Gorbačova. Husák ale hybatele demokratizačních proměn v Sovětském svazu očekával v obavách.
Pojmy „perestrojka“ a „glasnosť“, na kterých byl proces politické a ekonomické přestavby Sovětského svazu postaven, totiž ústřední výbor Komunistické strany Československa (KSČ) upřímně děsily. Gorbačov se v Praze veřejné kritice normalizačního vedení KSČ nakonec takticky vyhnul. Nepodpořil opozici ani se veřejně neomluvil za okupaci z roku 1968, což bylo hořké zklamání.
„Ať rok od roku sílí přátelství a bratrství sovětského a československého lidu,“ rozloučil se Gorbačov s Prahou, kterou navštívil v dubnu 1987. „Jeho návštěvu jsem tehdy dost prožíval, ale ve změny jsem stejně nevěřil,“ zhodnotil po letech návštěvu generálního tajemníka sovětských komunistů tehdejší chartista Tomáš Hradílek, po sametové revoluci krátce i ministr vnitra. V roce 1987 patřil k čelním představitelům moravského disentu.
Michail Sergejevič Gorbačov přijel do Československa 9. dubna 1987. „Projevy, které zazněly při jeho návštěvě, byly formulovány tak, aby se perestrojkový vlk nažral, ale normalizační koza zůstala celá,“ konstatoval Hradílek. Alespoň v narážce očekával disent i občané nějaké vyjádření k dočasnému pobytu sovětských okupačních vojsk na území Československa. Marně.
Pracovní sobota na počest Gorbačova
Historie dnes hodnotí Gorbačovovu návštěvu jako promarněnou příležitost. „S jeho přítomností v Praze byla spojována velká naděje protirežimních sil na glasnosť a demokratizaci života. Očekávání se nenaplnila,“ uvádí například František Čapka v Dějinách zemí Koruny české v datech. Stačí si projít dobový tisk. Návštěva perestrojkového generálního tajemníka proběhla stejně tendenčně jako v případě jiných komunistických papalášů. Jako když přijel do Prahy Leonid Iljič Brežněv anebo třeba východoněmecký vůdce Erich Honecker.
Rudé právo přivítalo Gorbačova červeným titulkem v latince i azbuce: „Ať žije přátelství národů ČSSR a SSSR.“ Dělníci přijímali na počest návštěvy závazky a slibovali mimořádné víkendové směny. „V sobotu odpracujeme na počest návštěvy nejvyššího představitele Sovětského svazu pracovní sobotu – subotnik,“ prohlásila pro Rudé právo Jaroslava Gajdošová z továrny Lira v Českém Krumlově.
Zahanbující nedostatky
Tehdejší československé politbyro dělalo všechno proto, aby sovětskému pojmu přestavba (perestrojka) dalo zcela prázdný význam. A na pilu v Praze nikterak netlačil ani Gorbačov a československé komunisty chlácholil slovy o setrvávající „revoluční úloze dělnické třídy“.
Zároveň ale kriticky poznamenal, že socialistické státy poněkud zaostávají za Západem: „Naše rakety s ohromující přesností naleznou Halleyovu kometu, ale zároveň s tímto triumfem vědeckého a technického myšlení zjevně zaostáváme v praktickém uplatňování vědeckých poznatků. Zahanbující nedostatky jsou v jednoduchých přístrojích pro každodenní život.“
Gorbačov se volně procházel pražskými ulicemi. Jeho příjezd z letiště sledovaly špalíry občanů a všichni jako by od sovětského politika očekávali nějaké vstřícné „znamení“. To ovšem nepřišlo. Myšlenkového vůdce přestavby tehdy v Praze vítal i jeden z dnešních šéfeditorů CNN Prima NEWS Lukáš Bek.
„Vybavuji si dlouhou kolonu aut, a jak táta ukazuje na limuzínu, v které údajně sovětský vůdce přijíždí na Hrad,“ vzpomíná Bek, tehdy jedenáctiletý školák. „Byl jsem děcko a událost jsem bral hlavně jako zajímavost. Nicméně už samotný fakt, že jsme se s otcem vydali do centra Prahy dobrovolně, o něčem svědčil. Třeba v prvomájovém průvodu jsme nikdy nebyli. Vybavuji si tu zvláštní atmosféru očekávání změny, byť nikdo – alespoň v mém okolí – nevěřil, že by za pár let mohl skončit komunistický režim anebo se dokonce rozpadl Sovětský svaz.“
Perestrojka je něco jako únor 1948
Gorbačov navštívil i pražskou továrnu ČKD. Iniciátor demokratizačních proměn v sovětské společnosti však s československými občany mluvil formálně. A rozhodně je nepovzbuzoval, aby se hlásili o svá ústavou zaručená demokratická práva.
A takto pak návštěvu ČKD vylíčilo Rudé právo: „Ještě před vstupem do haly obrobny se soudruh Gorbačov zastavil u skupinky dělníků, s nimiž se pozdravil, a hned vtipně reagoval na jejich rozveselené tváře: „Jestliže mají dělníci dobrou náladu, znamená to, že v zemi je všechno v pořádku.“ Nebylo to v pořádku, Gorbačov se ale rozhodl nezasahovat.
Slavnostní menu na Pražském hradě tvořily řezy ze svíčkové plněné husími játry a k tomu smažené hranolky. Michail Sergejevič Gorbačov mohl ochutnat i kuřecí prsíčka s ananasem a šunkovou rýží anebo candáta s humrovou majonézou. Mimo oficiální protokol možná Gorbačov na Hradě vyjádřil i touhu po změnách v ústředním výboru KSČ.
Gustáv Husák si totiž od prosince 1987 ponechal pouze funkci prezidenta, zatímco generálním tajemníkem strany byl jmenován Miloš Jakeš. Sovětský politik o něm zřejmě nedostal do Moskvy dostatek informací, Jakeš přestavbu nesnášel a ve straně představoval zpátečníka gottwaldovského typu.
Pražská návštěva sovětského vůdce tak k demokratizaci Československa nepřispěla. Strana přestavbu ignorovala i další dva roky a třeba tajemník Krajského výboru KSČ v Ostravě Ladislav Brumek ještě v únoru 1988 vysvětloval principy přestavby následovně: „Tak jako v únoru 1948 soudruh Klement Gottwald, dnes generální tajemník ÚV KSČ soudruh Miloš Jakeš volá lid do revoluční akce. Volá všechny poctivé dělníky, rolníky, inteligenci i mládež, ženy, aby se aktivně účastnili zápasu za přestavbu společnosti.“
Přetavba, zakázané slovo
Přestavba byla dokonce na severu Moravy téměř zakázaným slovem. „Když se na jevišti mění scéna, říká se tomu přestavba. V roce 1988 jsme to slovo využili jako narážku na režim v představení o zbojníku Ondrášovi. A když se scéna měnila, volali herci: ‚Přestavba‘,“ vzpomíná někdejší dramaturgyně Divadla loutek v Ostravě Hermína Motýlová. Za volání po přestavbě pak musela na kobereček k tajemníkovi pro kulturu na krajský výbor KSČ, který slovo přestavba žádal vypustit ze scénáře.
KSČ se Gorbačovem prostě nenechala rozhodit a třeba disidenty nadále tvrdě perzekvovala. Když chartista Tomáš Hradílek 1. května 1987 rozvinul v olomouckém prvomájovém průvodu transparent s nápisem „Charta 77 vybízí k občanské kuráži“, následoval soudní proces. Paradoxně však ve stejném roce disident Jan Urban představil cíle a program organizace Charta 77 na oficiální tiskové konferenci v perestrojkové Moskvě.
Michail Sergejevič Gorbačov se stal generálním tajemníkem ÚV KSSS v březnu 1985 po smrti generálního tajemníka Černěnka. Stranu a ekonomiku se pokusil reformovat změnami spuštěnými po XXVII. sjezdu KSSS v únoru 1986. Byly jimi takzvaná glasnosť (otevřenost), perestrojka (přestavba) a uskorenije (zrychlení) ekonomického vývoje. Roku 1987 Gorbačov poznamenal, že na jeho liberální politiku měl vliv i Alexander Dubček a jeho socialismus s lidskou tváří.
Pražské jaro, přestavba i nová studená válka
Na dotaz, jaký je rozdíl mezi pražským jarem a sovětskými reformami, odpověděl Gorbačov v roce 1987 západním novinářům: „Devatenáct let.“ Až do své smrti zůstal uznáván demokratickým světem jako politik, který značným dílem přispěl ke skončení studené války a rozbil takzvanou světovou socialistickou soustavu. V Rusku měl vždy slabší pozici, veřejnost mu vyčítala rozpad sovětského impéria i následnou sociální nerovnost.
Zatímco vnitrostátní dopad Gorbačovovy návštěvy v dubnu 1987 v Praze byl diskutabilní, mezinárodní ohlas měla jeho slova přednesená na téma evropské sounáležitosti. Gorbačov v Československu překvapivě promluvil o potřebě budovat společný „celoevropský dům“. A to navzdory skutečnosti, že Evropu zatím rozdělovaly rozdílné politické systémy.
Vojenský vpád Putina na Ukrajinu nyní pozitivní odkaz Gorbačovovy politiky tragicky zbořil. Kreml se vrátil k imperiální strategii, vojensky rozvrátil velkou část východní Evropy a obnovil studenou válku.
