Konejšivé signály u koček jako varování před útokem. Jak se v nich vyznat?

I když to bude možná znít překvapivě, agrese u koček je normální způsob komunikace. Může se projevovat různými pohledy, blokováním cesty nebo dokonce přímými útoky. Je přitom na majiteli kočky, kam až nechá tyto projevy zajít. Vyhrocení situace může předejít i tím, že se naučí číst tzv. konejšivé signály. „Kočka jimi dává najevo, že už jí něco vadí a že byste se měli držet dál. Může tam patřit třeba to, že se začne trochu olizovat. Některé kočky, když k nim dáme ruku, tak ztuhnou nebo otočí hlavu. Tím vlastně říkají velice slušně a velice jemně: ‚Prosím, nech mě na pokoji, já se s tebou nechci bavit,‘“ vysvětluje kočičí psycholožka Kateřina Štiblická.

Ta kočka je zlá!

Pokud člověk řeči kočičího těla nerozumí nebo ji nebere v potaz, může dojít ke zvukovým projevům, jako syčení, vrčení nebo hlasité mňoukání. V takovém případě už schází jen malý krůček k tomu, aby kočka zaútočila – a dává vám to jasně najevo. Někdy však přichází nepochopení a kočky tak dostanou starou dobrou nálepku. „Ta kočka je zlá!“ Co na to odborník? „Tím si zavíráme cestu k pochopení a vyřešení problému, protože málokdy pomůže něco onálepkovat a označit. Je to sice komfortní pocit, že se tak ve věci lépe vyznáte, ale přínos to nemá žádný,“ míní Štiblická.

Mezi nejčastější spouštěče agrese patří bolest, o níž nevíme, že jí kočka trpí. Projeví se, když zvíře pohladíme po bolestivém místě – v takové chvíli si můžeme vykoledovat kousanec, který podle nás přišel zcela bezdůvodně. Pokud je bolest chronická, kočka může být dlouhodobě podrážděná a ke kousnutí či škrábnutí pak nejde daleko. Proto je vždy v případě potíží potřeba zevrubná veterinární prohlídka, i když ji majitelé mnohdy odmítají s tím, že kočka žere a pohybuje se bez obtíží. Důležité je proto vědět, že kočky jsou mistři ve skrývání bolesti. Problém tak může vzniknout a narůst do obludných rozměrů dávno před tím, než zvíře přestane přijímat potravu.

Náhoda i nehoda

Kromě fyzické bolesti se kočičí psycholožka Kateřina Štiblická často setkává i s tzv. přenesenou agresí. „Často řešíme, když se člověk snaží rozpustit konflikt mezi dvěma kočkami, zasáhne a skončí poškrábaný. Případně se může stát, že kočka pozoruje přes okno cizí kočku na zahradě. Jak víme, kočka je teritoriální a ne každá kočka vidí cizí kočku ráda. Tím, že je tam překážka a nemůže za nimi přijít a vyřešit to, a vy se potom vyskytnete v jejím okolí, tak ta frustrace může jít i a vás,“ vyjmenovává Štiblická.

Dalším spouštěčem agrese mezi dvěma kočkami může mít na první pohled zcela banální důvod – návštěvu veterináře. „Když se kočka vrátí z veteriny nebo z nějakého výletu a je načichlá dezinfekcí a různými pachy, tak některé kočky můžou být citlivější na pachy a nemusí ji rozpoznat. Voní jim jinak, takže to je někdo jiný a může dojít k agresi. Jde tomu většinou velice elegantně předejít nebo to vyřešit tím, že kočky na chvíli oddělíme, kočka z veteriny načichne opět domácností a pak je dát dohromady a je to všechno v pořádku. Bohužel, když se to nepovede, tak to končí šílenými projevy agrese,“ doplňuje Štiblická.

Zvíře není dětská hračka, zapomínají rodiče. Jak předcházet krizovým situacím?

Pořad Prima Mazlíček

Roční Mareček žije už čtyři měsíce u svých pěstounů, kde se většinu času pohybuje mezi psy, kočkami nebo třeba slepicemi. Jeho pěstounka Vendula se totiž s přítelem stará o zachráněná domácí i hospodářská zvířata a pečuje o holuby v nouzi. A malého Marka pomalu učí, jak se ke zvířecím členům rodiny chovat.

Klid na prvním místě

Když všechny rady selžou a k útoku kočky stejně dojde, je důležité si zachovat chladnou hlavu. Křik totiž zvíře může ještě víc vydráždit a celá situace se tím výrazně zhorší. Pokud útočí jedna kočka na druhou, je proto nasnadě je v klidu a tichosti oddělit dekou nebo polštářem. V žádném případě si zvířata pak nedávejte k obličeji a nepokoušejte se je rozdělit rukou. Kočičí škrábnutí se hojí dlouho a v případě hlubšího kousnutí je vhodné vyhledat lékařské ošetření.

Čekáte dítě a je vaší noční můrou, že ho kočka napadne? „Většina koček se snaží fyzickému útoku vyhnout, protože ke v přírodě drahý a nebezpečný. Je ale důležité to kočce umožnit. To znamená myslet na to, aby kočka měla možnost nepřijít s dítětem do kontaktu – nemít kočičí záchod, misky na jídlo nebo škrabadla v blízkém okolí dítěte. To napětí a někdy i strach kočky z dítěte může vyeskalovat k agresi,“ upozorňuje vážně Kateřina Štiblická.

Kočičí psycholožka se s podobnými případy už setkala. V jednom z nich hrál roli frustrovaný kocour, všetečné dítě a absence klidného zázemí pro zvíře. „Kocour bohužel neměl ‚kam se uklidit‘ a byl neustále vystavovaný tahání, hlazení, hluku, u žrádla ho dítě rušilo, brečelo… Kocour to pak už neunesl a neviděl jinou cestu, než že začal dítě napadat, aby ho od sebe odehnal,“ popisuje Štiblická a dodává, že většina koček se útokům snaží vyhnout. Agrese přichází v případě, kdy zvíře neví, kudy kam. „Dejte kočce šanci chovat se jako kočka,“ uzavírá kočičí psycholožka.

Zajímá vás příběh „agresivního“ kocoura, který si i přes tuto nálepku našel milující domov? Pak si nenechte ujít reportáž nad článkem.

SOUTĚŽ O KRMIVO PRO VAŠEHO MAZLÍČKA S NAŠÍM PARTNEREM SPOLEČNOSTÍ NATIVIA