Kopíruje Putin na Ukrajině taktiku NATO z Jugoslávie? Vysmál by se tak Západu, míní expert
Výběr redakce
Rusko může proti Ukrajině využít taktiku úderu NATO v Jugoslávii z roku 1999. To si myslí britský novinář a historik Mark Urban. Podle něj lze v dosavadních krocích Kremlu sledovat jistou podobu. Odborník se navíc domnívá, že právě tento precedent může Putin později použít jako ospravedlnění pro své další kroky.
„Někteří ruští pozorovatelé uvedli, že Putin možná plánuje operace v podobném stylu jako NATO v Jugoslávii v roce 1999 kvůli Kosovu,“ řekl Urban pro stanici BBC. „Zdá se, že to první kroky potvrzují: Putinovo využití ,genocidy‘ plus vytvoření ,uprchlické krize‘ přesunutím občanů z Donbasu,“ pokračoval odborník s odkazem na vyjádření některých ruských představitelů, podle kterých hrozila Rusům na Donbasu genocida ze strany Ukrajinců.
Čtěte také
Pokud je tento scénář reálný, lze podle Urbana očekávat údery po celé Ukrajině jako nástroj vojenského nátlaku. „Mohlo by to zrcadlit akce NATO proti Bělehradu a útoky na infrastrukturu jako tehdy na most v Novém Sadu,“ připomněl některé akce Severoatlantické aliance v někdejší Jugoslávii.
Urban rovněž podotkl, že Rusové disponují dostatečným množstvím zbraní, kterými by mohly zasáhnout cíle hluboko na ukrajinském území, a tím se pokusit zlomit odpor Zelenského vlády. „Při tomto scénáři by se ruské pozemní síly přesunuly do Donbasu, aby ,odvrátily riziko genocidy‘ ze strany Ukrajinců. Dokonce by Rusko mohlo použít taktiku ,udržování míru‘, která už byla aplikována během jiných intervencí v postsovětském prostoru.“ Nutno podotknout, že tuto tezi vyřknul Urban už na konci minulého týdne a v pondělí se jeho slova takřka přesně naplnila.
Rusko vytrollí agresivní NATO
„Kosovská taktika“ má podle experta ale hned několik rovin. „Kreml doufá nejen, že vytrollí Severoatlantickou alianci v historickém měřítku a zdůrazní z pohledu Moskvy agresivní charakter NATO, ale zároveň bude moct tvrdit, že tyto akce jsou ospravedlnitelným precedentem,“ uzavřel Urban.
Putin sice během svého pondělního projevu, ve kterém ospravedlňoval uznání Doněcké a Luhanské lidové republiky a vyslání ruské armády do oblasti, Kosovo nijak konkrétně nezmínil, během anexe Krymu před osmi lety ale toto srovnání několikrát použil.
„V naprosto stejné situaci, jako je ta na Krymu, uznali (Západ) odtržení Kosova od Srbska za legitimní s argumentem, že k jednostrannému vyhlášení nezávislosti není nutné žádné povolení ústředního orgánu dané země,“ prohlásil ruský prezident v roce 2014.
Čtěte také
Kosovo v souvislosti se současnými ruskými kroky zmínil ve vysílání CNN Prima NEWS i poslanec za SPD a bývalý velvyslanec v Rusku Jaroslav Bašta. „Jakmile se jednou začne jistým způsobem mezinárodní právo porušovat, tak se to těžko zastaví,“ narážel Bašta na sporný zásah NATO proti tehdejší Jugoslávii.
Jugoslávie dodnes leží některým politikům v žaludku
Operace s názvem Spojenecká síla začala 24. března 1999 a jejím cílem bylo zastavení násilí a represí proti kosovským Albáncům. Nálety spojeneckých letadel cílily nejen na vojenské cíle, ale také na jugoslávskou infrastrukturu. Zasaženy byly ovšem také civilní cíle nebo například budova čínského velvyslanectví.
Výsledkem přes dva měsíce trvající operace bylo stažení jugoslávských sil z Kosova a podepsání rezoluce, která umožnila vstup mezinárodních mírových jednotek na území jihosrbské provincie. Faktická ztráta moci jugoslávské a následně srbské vlády nad Kosovem pak vedla k jednostrannému vyhlášení jeho nezávislosti v roce 2008.
Zásah NATO v Jugoslávii je dodnes částí politiků, ale i odborné veřejnosti kritizován, a to i proto, že k němu Severoatlantická aliance neměla mandát Rady bezpečnosti OSN. Proti intervenci se tehdy vyslovili dva stálí členové – Čína a právě Rusko. Jiní experti ale naopak namítají, že vzhledem k okolnostem byla operace zcela legitimní.
Za bombardování Jugoslávie se srbskému prezidentu Vučičovi omluvil Miloš Zeman, který tehdy stál v čele české vlády. „Byli jsme poslední, kdo dali souhlas, a zoufale se ohlíželi alespoň po jedné zemi, která by se s námi spojila a byla by proti. Ale zůstali jsme sami. Přesto nás to neomlouvá, přesto to byl nedostatek odvahy,“ řekl Zeman loni v květnu.
Čtěte také
Alexandr pracuje na Primě už od roku 2013. Během té doby prošel redaktorskými a posléze editorskými pozicemi jak v televizním, tak on-line zpravodajství.
