To neznáte Hadimršku, Přednosta stanice nebo Ducháček to zařídí. To je jen krátký výčet filmů, ve kterých si zahrál král komiků Vlasta Burian. Mistr improvizace, který neustále překvapoval i své kolegy na jevišti a jako skvělý imitátor dokázal napodobit prakticky cokoli, včetně hudebních nástrojů či cizího jazyka, z něhož nemusel znát ani slovo, by v pátek oslavil 130 let.
Syn libereckého krejčího a budoucí herecká legenda Vlasta Burian se narodil 9. dubna 1891 v Liberci, odkud se později se svojí rodinou přestěhoval na pražský Žižkov.
I přesto, že ho dnes známe především z filmů, Burian se „zrodil“ na scénách Městských divadel pražských (MDP). „Burian začínal se svými komickými výstupy v roce 1916 na kabaretní scéně v Rokoku,“ sdělila archivářka MDP Justina Kašparová s tím, že v divadle dva roky působil jako ředitel.
V roce 1925 se rozhodl, že si založí vlastní divadlo. „Nemohl jsem udělat nic rozumnějšího než peníze vydělané svými vlastními ústy strkat též do své vlastní kapsy,“ říkal Burian. O pět let později Divadlo Vlasty Buriana nakonec definitivně zakotvilo v Jungmannově ulici. „Představení tehdy mohlo vidět až 850 diváků, protože kapacita hlediště byla oproti dnešnímu stavu téměř trojnásobná. Sál byl vybaven nejmodernější technikou a prostorná foyer obložena vybraným mramorem,“ uvedla editorka knihy Divadlo Vlasty Buriana a Komedie (1930–2020) Lenka Dombrovská.
Vynikající sportovec
Burian byl člověk nesmírně činorodý. Ještě před válkou si zahrál ve třicítce filmů. Liboval si v parodii a satiře – zesměšňoval vše snobské a nabubřelé a strefoval se například i do přebujelé státní správy. Účinkoval také v rozhlase a psal povídky.
Hercovou životní láskou byla Nina Červenková, se kterou se vzali v roce 1919. Manželka byla jeho největší obdivovatelkou a chodila na každé jeho představení. Pár děti neměl. Jediným Burianovým potomkem se v roce 1912 stala nemanželská dcera Emílie, kterou porodila tanečnice Anna Pírková.
Král komiků také organizoval sportovní soutěže a aktivně sportoval. Jezdil závodně na kole, hrál tenis a hlavně fotbal. Přes žižkovské kluby Saturn a Viktorku se Burian dostal až do prvoligového mužstva AC Sparta, kde působil v letech 1914 až 1916. „Při hře skákal, křičel, gestikuloval, byla to podívaná. Brankář byl ovšem skvělý, těžko se mu dávaly góly,“ vzpomínal na Buriana fotbalista František Plánička.
Díky popularitě, ale i nesmírné pracovitosti si Burian vydělal slušné jmění, jímž se rád chlubil. Nicméně proslul i štědrostí, sponzoroval například sportovní kluby, ale obdarovával i cizí lidi. „V Dejvicích blízko jeho vily byla cihelna, kde pracovali velice chudí lidé. Burian je pravidelně zásoboval penězi a potravinami,“ vzpomínal na svého tenisového žáka a zaměstnavatele trenér Josef Síba.
Po skončení druhé světové války čekal Buriana tvrdý pád. Byl nařčen z kolaborace s Němci a následně zatčen. „Herci Divadla Vlasty Buriana netrpěli za to, že u něho za okupace měli dobré bydlo, ale Vlastu sebrali a uvěznili hned první den revoluce,“ upozornila Adina Mandlová na poválečný osud svého kolegy, který zaměstnával nadbytečný počet herců i techniků, aby je zachránil před nasazením v Německu. Sám také po celou válku nepřijal nabídku na roli v žádném německém filmu.
Nařčení z kolaborace a vězení
Z vězení byl Burian posléze propuštěn a osvobozen, ale po mediálním tlaku byl v roce 1947 odsouzen ke třem měsícům vězení a půlmilionové pokutě. Plné rehabilitace se dočkal až v roce 1994. Podle rozsudku se dopustil „chování urážejícího cítění českého a slovenského lidu“. Vyčítán mu byl mimo jiné rozhlasový skeč Hvězdy nad Baltimorem, v němž z donucení parodoval ministra zahraničí exilové vlády Jana Masaryka. Podle pamětníků v něm ale hrál tak špatně, že to byla spíš sabotáž, a sám Masaryk to prý bral s humorem. Z dalších skečů se už Burian dokázal vymluvit.
V 50. letech si Burian zahrál jen v pár filmech, například v pohádce Byl jednou jeden král s Janem Werichem. Když zde jeho postava Atakdále mluví s kořenářkou a říká jí „Já už jsem tě někde viděl, to je ale hodně dávno“, jako by vypadl z role a vzpomínal na svůj dřívější život.
Místo velkého divadla se někdejší komik světového formátu musel spokojit jen s podřadnými estrádami a večírky v závodních klubech, které se mu staly osudnými. Na následky nachlazení ze zapadlé zájezdové štace 31. ledna 1962 zemřel. Dva měsíce po něm zemřela i jeho žena Nina.
V roce 2002 byly Burianovy a Nininy ostatky převezeny ze hřbitova na Vinohradech na vyšehradský Slavín.
