To neznáte Hadimršku, Přednosta stanice nebo Ducháček to zařídí. To je jen krátký výčet filmů, ve kterých si zahrál král komiků Vlasta Burian. Mistr improvizace, který neustále překvapoval i své kolegy na jevišti a jako skvělý imitátor dokázal napodobit prakticky cokoli, včetně hudebních nástrojů či cizího jazyka, z něhož nemusel znát ani slovo, by v pátek oslavil 130 let.
Syn libereckého krejčího a budoucí herecká legenda Vlasta Burian se narodil 9. dubna 1891 v Liberci, odkud se později se svojí rodinou přestěhoval na pražský Žižkov.
Stříbrná byla měděná a ženy nesoutěžily. Moderní olympijské hry slaví 125. výročí
Když se před 125 lety konaly v řeckých Athénách novodobé olympijské hry, jejich zakladatele možná ani nenapadlo, že v roce 2021 bude svět čekat už na 32. pokračování největšího sportovního svátku. Právě 6. dubna 1896 odstartovaly první moderní hry. Zúčastnilo se jich necelých 250 sportovců, což je přibližně 45krát méně, než se očekává v létě v japonském Tokiu. Podstatně méně bylo také sportů, soutěžilo se pouze v devíti odvětvích.
I přesto, že ho dnes známe především z filmů, Burian se „zrodil“ na scénách Městských divadel pražských (MDP). „Burian začínal se svými komickými výstupy v roce 1916 na kabaretní scéně v Rokoku,“ sdělila archivářka MDP Justina Kašparová s tím, že v divadle dva roky působil jako ředitel.
V roce 1925 se rozhodl, že si založí vlastní divadlo. „Nemohl jsem udělat nic rozumnějšího než peníze vydělané svými vlastními ústy strkat též do své vlastní kapsy,“ říkal Burian. O pět let později Divadlo Vlasty Buriana nakonec definitivně zakotvilo v Jungmannově ulici. „Představení tehdy mohlo vidět až 850 diváků, protože kapacita hlediště byla oproti dnešnímu stavu téměř trojnásobná. Sál byl vybaven nejmodernější technikou a prostorná foyer obložena vybraným mramorem,“ uvedla editorka knihy Divadlo Vlasty Buriana a Komedie (1930–2020) Lenka Dombrovská.
Vynikající sportovec
Burian byl člověk nesmírně činorodý. Ještě před válkou si zahrál ve třicítce filmů. Liboval si v parodii a satiře – zesměšňoval vše snobské a nabubřelé a strefoval se například i do přebujelé státní správy. Účinkoval také v rozhlase a psal povídky.
Hercovou životní láskou byla Nina Červenková, se kterou se vzali v roce 1919. Manželka byla jeho největší obdivovatelkou a chodila na každé jeho představení. Pár děti neměl. Jediným Burianovým potomkem se v roce 1912 stala nemanželská dcera Emílie, kterou porodila tanečnice Anna Pírková.
Opavská apokalypsa: Po stopách největší bitvy na území dnešní České republiky
Pole i lesy v okolí Osoblahy, Opavy nebo Hrabyně jsou dosud napité krví a nadité ocelí z válečné munice. Tady se v březnu a dubnu 1945 válčilo o každý metr v takzvané Ostravské operaci, která byla jedinou velkou bitvou II. světové války na území dnešního Česka. A utkalo se v ní přes 400 tisíc vojáků.
Král komiků také organizoval sportovní soutěže a aktivně sportoval. Jezdil závodně na kole, hrál tenis a hlavně fotbal. Přes žižkovské kluby Saturn a Viktorku se Burian dostal až do prvoligového mužstva AC Sparta, kde působil v letech 1914 až 1916. „Při hře skákal, křičel, gestikuloval, byla to podívaná. Brankář byl ovšem skvělý, těžko se mu dávaly góly,“ vzpomínal na Buriana fotbalista František Plánička.
Díky popularitě, ale i nesmírné pracovitosti si Burian vydělal slušné jmění, jímž se rád chlubil. Nicméně proslul i štědrostí, sponzoroval například sportovní kluby, ale obdarovával i cizí lidi. „V Dejvicích blízko jeho vily byla cihelna, kde pracovali velice chudí lidé. Burian je pravidelně zásoboval penězi a potravinami,“ vzpomínal na svého tenisového žáka a zaměstnavatele trenér Josef Síba.
Po skončení druhé světové války čekal Buriana tvrdý pád. Byl nařčen z kolaborace s Němci a následně zatčen. „Herci Divadla Vlasty Buriana netrpěli za to, že u něho za okupace měli dobré bydlo, ale Vlastu sebrali a uvěznili hned první den revoluce,“ upozornila Adina Mandlová na poválečný osud svého kolegy, který zaměstnával nadbytečný počet herců i techniků, aby je zachránil před nasazením v Německu. Sám také po celou válku nepřijal nabídku na roli v žádném německém filmu.
Nařčení z kolaborace a vězení
Z vězení byl Burian posléze propuštěn a osvobozen, ale po mediálním tlaku byl v roce 1947 odsouzen ke třem měsícům vězení a půlmilionové pokutě. Plné rehabilitace se dočkal až v roce 1994. Podle rozsudku se dopustil „chování urážejícího cítění českého a slovenského lidu“. Vyčítán mu byl mimo jiné rozhlasový skeč Hvězdy nad Baltimorem, v němž z donucení parodoval ministra zahraničí exilové vlády Jana Masaryka. Podle pamětníků v něm ale hrál tak špatně, že to byla spíš sabotáž, a sám Masaryk to prý bral s humorem. Z dalších skečů se už Burian dokázal vymluvit.
Lidé věřili nesmyslům i při léčbě moru, pomoci měly kouření a talismany z mrtvých
Někteří z nás věří, že covid lze vyléčit česnekem či alkoholem, šarlatánské návrhy zní dokonce z poslaneckých lavic. Historik lékařství Karel Černý v rozhovoru pro CNN Prima NEWS popisuje, že lidé spoléhali na nesmysly už v časech moru. Dávné morové rány byly přitom ve srovnání se současnou pandemií nepoměrně krutější, ve 14. století připravily o život až třetinu evropské populace. A přece je podle Černého mezi morem a covidem několik paralel.
V 50. letech si Burian zahrál jen v pár filmech, například v pohádce Byl jednou jeden král s Janem Werichem. Když zde jeho postava Atakdále mluví s kořenářkou a říká jí „Já už jsem tě někde viděl, to je ale hodně dávno“, jako by vypadl z role a vzpomínal na svůj dřívější život.
Místo velkého divadla se někdejší komik světového formátu musel spokojit jen s podřadnými estrádami a večírky v závodních klubech, které se mu staly osudnými. Na následky nachlazení ze zapadlé zájezdové štace 31. ledna 1962 zemřel. Dva měsíce po něm zemřela i jeho žena Nina.
V roce 2002 byly Burianovy a Nininy ostatky převezeny ze hřbitova na Vinohradech na vyšehradský Slavín.
