Aby se jejich jména začala ve velkém znovu skloňovat, stačí o nich vydat nový seriál, film, dokument či knihu. Nebo k tomu „pomůže“ smrt. Jedni z nejhorších sériových vrahů často i desítky let po dopadení budí vášně. To je případ i nechvalně proslulého Jeffreyho Dahmera, kterému byl věnován snímek Monstrum. V polovině ledna navíc zemřela žena, která ho pravidelně doprovázela k soudu – jeho nevlastní matka. Které další příběhy sériových vrahů veřejnost ostře sledovala?
Nejméně 17 mladých mužů Jeffrey Dahmer během svého řádění v USA zabil, rozřezal a jejich části mnohdy snědl. Případ mladého muže, který do roku 1991 děsil zejména gay komunitu, zná díky dokumentům a seriálům každý, kdo se o podobná monstra zajímá. Ačkoliv Dahmer ve vězení v roce 2004 zemřel – ubili jej spoluvězni – jeho jméno a činy si lidé v posledních dnech opět připomínají.
Za zvýšeným zájmem stojí smrt recidivistovy nevlastní matky Shari. Zemřela 13. ledna v pečovatelském domě v Seville, bylo jí 81 let. O jejím skonu se však veřejnost dozvěděla až o několik dní později. Podlehla dlouhodobým zdravotním problémům. Lidé ji mohli spatřit před zhruba třiceti lety v soudní síni, kdy se vedla líčení o hrůzách, které její nevlastní syn napáchal.
Pro svého manžela Lionela představovala silnou oporu. „Byla s ním během všeho, co se stalo s Jeffem. Snažila se se svým nevlastní synem spojit i jako matka. Byla dobrou macechou,“ prozradil webu New York Post blízký zdroj zesnulé ženy. Její smrt navíc přišla pouhý týden poté, co představitel Dahmera – Even Peters – získal Zlatý glóbus za nejlepšího herce v seriálu pojednávajícím o životě zmiňovaného sériového vraha.
Přála si klid
Dokumentárním seriálem Monstrum: Příběh Jeffreyho Dahmera byla rodina otřesena. Dahmerová si podle zdroje přála jediné – aby se případem, který zasáhl desítky rodin, včetně té její, již nikdo nezabýval. Streamovací platforma Netflix, která seriál uvedla, však dokumentární dílo nestáhla. Obsah o nejhorších zrůdách historie – včetně dokumentů s výpověďmi samotných vrahů – se pravidelně těší vysoké sledovanosti
A tak odpor diváků k činům, k nimž mnohé z vrahů dohnaly perverzní představy či neukojitelná touha po krvi, někdy doplňuje i mírná sympatie k jisté stránce osobnosti pachatele. Mnozí sérioví vrazi se s ní setkávali rovněž v době, kdy s nimi probíhaly soudní procesy.
Celebrita Ted Bundy
Pokud je o někom takovém řeč, musí zaznít Theodore Robert Bundy. Pohledný, charismatický, inteligentní, manipulativní a sadistický vrah, který se přiznal k vraždě třiceti mladých žen a dívek v sedmi amerických státech. Předpokládá se však, že se počet obětí blíží i stovce.
Způsob usmrcení dívek dodnes děsí. Své oběti – které se nejčastěji podobaly jeho bývalé přítelkyni, která se s ním rozešla – omráčil, znásilnil, uškrtil a posmrtně znásilnil. K tělům žen se mnohdy i opakovaně vracel, následně jejich těla znásilňoval do doby, než mu v jeho počínání zabránil pokročilý rozklad. Kromě toho některým ženám posmrtně uřízl hlavy, ty si následně schoval jako trofeje.
Od roku 1974 do roku 1978 řádil Bundy napříč Spojenými státy. Ženy dokázal oslnit, využil svůj vzhled, charisma i předstírané zranění či problémy s vozem. Jeho žlutý Volkswagen brouk symbolizoval blížící se smrt. Bundy byl nakonec dopaden, ačkoliv z vězení dvakrát utekl.
Soudní líčení byla živě přenášena v televizi, „vrah krasavec“ se i sám obhajoval. Mnohé ženy ho milovaly, posílaly mu zamilované dopisy, a to i navzdory tomu, co provedl. Nakonec byl odsouzen k trestu smrti. Jeho popravu velká část veřejnosti s nadšením oslavovala.
Klaun zabiják
John Wayne Gacy měl s Jeffrey Dahmerem mnohé společné. Oba se soustředili na mladé muže či dospívající chlapce, které sexuálně zneužili a následně zavraždili. Přezdívaný Klaun zabiják byl přitom společenský a úspěšný. Coby podnikatel vybudoval firmu na malování pokojů, ve volných chvílích chodil do nemocnic bavit děti v obleku klauna, který dal vzniknout jeho přezdívce.
Sériový vrah John Wayne Gacy Zdroj: Profimedia.cz
Své oběti, kterých bylo více než třicet, lákal do svého domu – coby rozvedený muž se dvěma dětmi – pod záminkou nabídky práce. Následně muže spoutal, zneužil a usmrtil. Jejich těla většinou uložil pod podlahu ve svém domě či v jeho okolí. Některá těla hodil do řeky. Jeho vraždící běsnění v Chicagu trvalo šest let – od roku 1972 až 1978. V roce 1980 byl odsouzen k trestu smrti injekcí. Vykonání se však dočkal až v roce 1994. Posledními slovy poslal Gacy „všechny do pr**le“.
Night Stalker
Narozen v El Pasu v Texasu, děsil však obyvatele Kalifornie. Řádění Richarda Muňoz Ramireze trvalo pouhý rok, za tu dobu však zavraždil nejméně třináct lidi – včetně dítěte – a dalších více než deset osob znásilnil. Nešťastné dětství s násilnickým otcem se na něm značně podepsalo. Když se přestěhoval ke své sestře, společně se svým švagrem po nocích šmíroval ženy a páry v okolí. I to se pro Ramireze, který obdivoval satanismus, stalo charakteristickým.
Richard Ramirez Zdroj: public domain wikipedia commons
K prvnímu činu došlo 10. dubna 1984, kdy se Ramirez vloupal do suterénu hotelu. Tehdy brutálně znásilnil, zbil, a nakonec ubodal teprve 9letou Mei. Její tělo následně pověsil na vodovodní potrubí. Jeden z nejodpornějších činů s přezdívaným „Night Stalkerem“ (nočním slídilem) nebyl spojován. K průlomů došlo po více než 20 letech, a to díky shodě DNA.
Pro Ramireze bylo charakteristické, že se do kalifornských domů a bytů vloupával v noci skrze otevřená či nedovřená okna. Za oběti mu padli muži, ženy, senioři i zmiňované dítě. U každé ze svých obětí a v každém případě vloupání se zachoval trochu jinak. Někdy nechal dotyčného po znásilnění žít, jindy ho zlikvidoval. Po svých činech několikrát v domově oběti zůstal, najedl se a až o několik hodin později odešel.
Muži nikdy nepřežili
Scénář se mnohdy opakoval – Ramirez vnikl do bytu či domu, po dotyčné požadoval peníze a cennosti, následně ji znásilnit, zbil a poté buď svázal, nebo zavraždil. Jindy neváhal a ženu nejprve usmrtil, až poté hledal cennosti. Pokud se v domově nacházel muž, byl zavražděn. Násilí na dítěti se Ramirez dopustil ještě jednou, a to v červenci 1985. Tehdy zastřelil muže, jeho manželku brutálně zbil, znásilnil a následně se přemístil do pokoje osmiletého syna. Jeho matka po celou dobu zubožená musela naslouchat tomu, jak jej Ramirez znásilňoval.
Díky otiskům bot a prstu byl Ramirez identifikován a skupinou mužů dopaden. V září 1989 byl uznán vinným ze 13 vražd, 5 pokusů o vraždu, 11 znásilnění a 14 vloupání. Téhož roku byl odsouzen k trestu smrti v plynové komoře. Zajímavostí je, že stejně jako Bundy měl Ramirez svůj fanclub. Jednu z fanynek si nakonec vzal. Po převozu do cely smrti se zajímal zejména o to, zda o něm budou napsány knihy jako o Tedu Bundym nebo Jacku Rozparovači. Trestu smrti se však nedožil. V roce 2013 podlehl rakovině a dalším nemocem.
Rostovský rozparovač
Ukrajinec Andrej Čikatilo se narodil v roce 1936, ke svému vražednému řádění přistoupil v roce 1978. Svou první oběť přezdívaný Rostovský rozparovač nalákal na žvýkačku, jednalo se o 9letou dívenku jménem Jelena. Pod touto záminkou ji zavedl do své chatrče, kde ji chtěl sexuálně zneužít. Nedokázal se však vzrušit, a tak ji ve vzteku ubodal. Až její smrt dovedla muže k vyvrcholení, brutální vraždy se staly klíčem pro dosažení erekce a ejakulace.
Více než dva roky se pokoušel Čikatilo vést normální život, když se mu však prostitutka kvůli jeho problémům s erekcí vysmála do obličeje, dal průchod svému vzteku. Ženu ubodal a následně ji ukousnul bradavku. V té chvíli našel Čikatilo zálibu i v kanibalismu. V Rostovské oblasti odstartovaly roky plné strachu. Ukrajinec nebyl příliš „vybíravý“. Za oběti mu padly prostitutky, ženy, postižené osoby, nevinné děti i chlapci.
Většinu svých obětí Čikatilo ubodal a znetvořil. Vypíchl jim oči, ukousl část těla – kromě zmiňované bradavky snědl i penis, vyřízl jim orgány nebo je nožem připravil o ňadra, uši či konečky prstů. Při mrzačení svých obětí spontánně vyvrcholil. Některé oběti posmrtně znásilnil. Vyšetřovatelům se posléze přiznal, že orgány rád okusoval. Při jednom z výslechů se nechal slyšet, že měl obzvlášť rád dělohy.
Sériový vrah Andrej Čikatilo Zdroj: Profimedia.cz
Dlouhých dvanáct, respektive deset let trvalo, než byl Čikatilo dopaden. Osudné se mu stalo střetnutí s policistou, kterému přišlo podezřelé, že vychází z lesa s krvavou šmouhou na tváří. Kdyby jej dotyčný prohledal, našel by uříznuté články prstů jeho poslední oběti. Po svém zadržení nadšeně s kriminalisty spolupracoval. Na panácích s radostí ukazoval, co svým obětem prováděl a zavedl je i na místa, kde nechal těla, která policisté neobjevili.
Celkem si řádění ukrajinského rozparovače vyžádalo životy 53 lidí. Při soudním líčení v roce 1992 musel být umístěn do velké klece, aby ho ochránila před vztekem pozůstalých. Sám Čikatilo v soudní síni křičel, obnažoval se, ze svých činů vinil hladomor a výsměch vesničanů. Trestu však neunikl – byl odsouzen k trestu smrti. Popravčí kulka jej zasáhla 15. února 1994 do pravého spánku. Život Čikatila se stal inspirací například pro film Petra Jákla Ghoul.
Upír ze Sacramenta
Do počtu obětí nepatří Richard Trenton Chase mezi ty úplně nejhrůznější. Za pouhých 29 dní však dokázal naprosto brutálně zavraždit šest lidí. Američan, který již od svého dětství vykazoval psychické poruchy, se do historie kriminalistiky zapsal jako sériový vrah, nekrofil a kanibal. Trpěl přeludy a paranoidní schizofrenií. V mládí začal propadat pocitu, že jeho srdce občas nebije, i domněním, že mu lebeční kosti samy od sebe mění místo.
Stejně tak měl problémy s erekcí, což dával za vinu nedostatku krve v těle. Proto se začal shánět po krvi, kterou by mohl pít nebo si ji injekční stříkačkou vpravit do žil. Zprvu pro krev vraždil králíky, psy nebo ptáky. Po pobytu v ústavu, kdy podle tamních odborníků byl dostatečně vyléčený, se dostal na svobodu člověk, který v brzké době začal vraždit a doslova žíznit po krvi.
K první vraždě se Chase odhodlal koncem roku 1977, kdy z auta chladnokrevně střelil otce dvou dětí, který s nákupem mířil k domu za svou rodinou, práh domova však nikdy nepřekročil. O dva týdny později se rozhodl začít vloupávat do domů a bytů. Pokud byly dveře zamčené, považoval to za znamení, kdy není vítán. V opačném případě považoval odemčené dveře jako vstupenku. Po prvním vloupání nikomu neublížil, majitelům se „pouze“ vykálel do postele.
Brutalitě neuniklo ani nemluvně
K druhé vraždě došlo 23. ledna 1978, kdy se vloupal do domu Teresy Wallinové, byla ve třetím měsíci těhotenství. Poté, co ji zastřelil, se sexuálně ukojil na jejím těle, rozpáral ji břicho a odřízl bradavku. Následně pil její krev. Při odchodu jí do krku nacpal psí výkaly. O pouhé čtyři dny později došlo k jeho poslední vraždě, té nejbrutálnější.
Vloupal se do domu páru s dětmi. Muže zastřelil v předsíni, matku a jejího šestiletého syna výstřelem usmrtil v ložnici – ženě opět rozpáral břicho. V místnosti se nacházel také takřka 2letý chlapeček, synovec ženy. Ani on neunikl surovému a brutálnímu řádění Chase. Ten nemluvně usmrtil, tělíčko si však odnesl jako trofej. V jeho bytě posléze nebylo torzo nalezeno, Chase jej pohodil v krabici u kostela. Chlapci chyběla hlava.
K dopadení upíra ze Sacramenta – jak se začalo Chaseovi přezdívat – pomohly otisky prstů a bot, stejně jako popis svědků. Díky jeho prohřeškům z mladí jej dokázali kriminalisté vypátrat. Se zděšením zjistili, že je vše v jeho bytě potříštěno krví – od podlahy, přes stěny, po strop. Chase byl odsouzen k trestu smrti v plynové komoře, trestu se však nedožil. Předávkoval se antidepresivy, které mu předepsal vězeňský lékař.
Příběh každého z uvedených dává připomenout, čeho všeho jsou lidé schopni – ať jsou sebevíc pohlední, inteligentní či oblíbení...
