11. září očima dětí: Nakoupili jsme munici. Babička pořád brečela, že bude válka
Výběr redakce
Dne 11. září 2001 se změnil svět. Teroristé tehdy unesli na různých místech čtyři letadla a způsobili smrt téměř tří tisíc lidí. Záběry padajících věží newyorského Světového obchodního centra děsí i po letech. Jak vzpomínají na teroristické útoky lidé, kteří byly před dvaceti lety v dětském věku?
Když k teroristickým útokům došlo, Jacobovi bylo šest let. V té době žil pouhých 30 kilometrů od New Yorku. „Máma mě vyzvedla ze školy dřív, natankovali jsme benzín do auta, vybrali v bance spoustu peněz a koupili munici. Pak jsme jeli domů a dívali se na televizi. Druhý den jsme se do školy vrátili. Z mého domu byl vidět Manhattan a kouř,“ vzpomínal na dotaz CNN Prima NEWS dnes šestadvacetiletý Jacob. „Táta mě opravdu brzy poté naučil střílet,“ dodal.
Čtěte také
Kaile bylo 12 let a žila společně se svými rodiči na Floridě. „Byla jsem na hodině dějepisu a škola svolala shromáždění. Sešli jsme se v kapli. Máma měla ten den letět domů z druhého konce země, takže táta mě a dva bratry vyzvedl, aby nám řekl, že máma je v pořádku a že její letadlo neodletělo,“ popsala Kaila.
Rodiče na letištích
Letecký provoz se obnovil až za několik dní. „Trvalo tři dny, než se máma konečně dostala domů, ale čekání na přistání jejího letadla bylo stresující. Po tomto dni nám učitelka dějepisu po zbytek školního roku na začátku každé hodiny pouštěla vlasteneckou píseň,“ řekla Kaila.
Události ve Spojených státech měly dopad na celý svět. Ovlivnily také děti v Česku. Tehdy pětiletá Veronika měla strach o tatínka, který byl zrovna pracovně v New Jersey. „Pamatuji si, že jsme s mamkou, její kamarádkou a dcerou byly v McDonaldu na Václaváku. Bylo tam dost cizinců. A najednou začala hrozná panika – cizinci brečeli, objímali se. My ani personál jsme vůbec nevěděli, co se stalo. Mamka se ptala nějaké paní, co se stalo, a ta jí něco odpověděla, ale mamka nemá úplně perfektní angličtinu, takže jen pochopila, že se něco stalo v New Yorku. A začala ještě větší panika, protože můj taťka byl zrovna pracovně v USA,“ vysvětlila Veronika.
Její maminka se manželovi nemohla dovolat. „Máma měla jeden hysterický záchvat za druhým, protože táta pracoval na letišti, a jak nikdo nic nevěděl, bála se, aby třeba další útoky nebyly na letiště. Nakonec se mu dovolala druhý den. Byl v pořádku,“ sdělila Veronika.
Obrázky padajících věží
Pětiletý Vlastislav byl zrovna se svojí maminkou v obchodě. „Vešli jsme dovnitř a majitel nás skoro ani nepozdravil. Běžela mu totiž televize a koukal, jak hoří první věž. Máma se ho ptala, na jaký film to kouká, že to vypadá velmi drsně. On jí odpověděl, že je to skutečnost. Pak jsem náraz do Dvojčat neustále kreslil. Pořád se o tom mluvilo, tak jsem asi jako dítě měl potřebu to ukázat,“ uvedl Vlastislav.
Čtěte také
„Doma byli všichni úplně zničení a babička pořád brečela a říkala, že bude válka a máma ji okřikovala, ať to neříká přede mnou. A já jsem samozřejmě viděla, že letadlo narazilo do nějaké budovy, protože to šlo v televizi pořád dokola, ale nechápala jsem, proč jsou z toho všichni tak hotoví, když je to jenom barák, co si můžou znova postavit. V tu dobu mi totiž vůbec nedocházelo, že tam zemřeli lidé,“ podělila se o svoji vzpomínku pětadvacetiletá Natálie.
Tehdy devítiletý Petr byl 11. září doma, protože byl nemocný. „Koukal jsem na televizi, a najednou to tam začali dávat. Běžel jsem dolů za babičkou, abych jí to řekl, a ona ani nevěděla co to Dvojčata jsou,“ svěřil se se svou vzpomínkou Petr.
Tomáš, kterému bylo tehdy pět let, uvedl pro CNN Prima NEWS, že začal situaci vnímat až v následujících dnech po útocích díky učitelům ve školce, kteří jim o tom vyprávěli. Jiné děti si však na tuto otřesnou událost vůbec nepamatují a jejich dětský svět tak vůbec nenarušila.
Čtěte také
Eliška přišla do CNN Prima NEWS jako stážistka a aktuálně tvoří zpravodajství obsah jak z domácího, tak zahraničního dění. (eliska.mikova@iprima.cz)
