Azorské ostrovy
Za devatero horami a devatero řekami bylo, nebylo devatero ostrovů... A nebyly to jen tak obyčejné ostrovy, byly to Azory. Místo, kde by mohl žít každý. Kus Země, kde si čas plyne vlastním tempem a kde krávy dávají dobrou noc. S Čedokem se sem můžete vypravit přímým letem. A povíme vám, stojí to za to. Všechno, co píšeme níže, je pravda pravdoucí, zn. testováno na lidech.
Tenhle článek je pro všechny, kteří rádi cestují. Ti, kdo na Azorech už byli, mi jistě dají za pravdu a všechna slova chvály, kterými rozhodně nehodlám šetřit, nejspíš podepíšou i vlastní krví. A vy, kdo jste ještě neměli tu čest malebné souostroví v Atlantiku poznat a při plánování kam se letos vydat tápete, se zastavte a s klidem spočiňte na místě - právě jste našli nejen tip na nezapomenutelnou dovolenou, ale i komplexní soupis všeho, co potřebujete vědět, než vyrazíte.
Mohla bych napsat, že Azory jsou jednoduše boží a že výpravu na ně zkrátka a dobře doporučuju. Ale protože patřím k těm mnoha lidem, které zdejší prostředí nadchlo a okouzlilo, cítím potřebu se o nich rozepsat poněkud obšírněji. Čtěte dál, prohlédněte si videa a fotografie v galerii, a snad alespoň zčásti pochopíte proč.
Azorské ostrovy:
Flores
Corvo
Terceira
Graciosa
São Jorge
Pico
Faial
Santa Maria
São Miguel
Za pár hodin v jiném světě
K tomu, abyste se ocitli v ráji jménem Azory, stačí relativně krátká chvíle. Díky Čedoku vzdálenost 3 440 km přeletíte rychlostí větru - za pět a půl hodiny (v případě bouře se cesta může zkrátit i na čtyři a čtvrt, jak jsme zjistili při zpáteční cestě). Česká cestovka loni v říjnu ve spolupráci s leteckou společností Smartwings spustila přímé lety z Prahy do Ponta Delgady, hlavního města ostrova São Miguel, který je v souostroví největší. A tak původně více než osmihodinovou cestu, s přestupem třeba v Lisabonu, udělala časově přijatelnou i pro ty, kdo létání nesnášejí právě nejlépe, nebo třeba pro děti. Na palubě jich s námi letělo několik, nejmladším pasažérům bylo kolem jednoho roku a pro všechny to byl pohodový let.
ČTĚTE TAKÉ: Jsme chráněni shora, věří lidé na Terceiře. Na španělské vojsko poslali krávy
Jak se rozhodnete poznávat Azory, je jen na vás. Můžete sem podnikat výpravy jednu po druhé a ostrovy prozkoumávat postupně, ti šťastnější si mohou vzít dovolenou třeba na měsíc a každý den v něm strávit jinak - sledováním velryb a delfínů, objevováním zdejší historie a ochutnáváním místních pochoutek (ach!), zatímco kolem nich bují příroda ve všech odstínech zelené. Mezi ostrovy se dá cestovat letecky i po moři.
Naše novinářská parta, která se sem vydala na press trip, měla během osmidenní výpravy možnost poznat São Miguel a Terceiru, která nás všechny bez rozdílu uchvátila.
Velmi výhodné je půjčit si vůz nebo si domluvit průvodce, kterých je tu dostatek a obvykle bývají řidiči i vypravěči všeho zajímavého současně. Pokud budete mít na výběr, vždy volte místního rodáka. Ne, že by průvodci původem z ciziny svoji práci neuměli, ale láska k vlastní zemi se na Azořanech zkrátka pozná a dokáže se přenést i na vás. O to intenzivnější zážitek si z ostrovů odvezete.
Pokud se rozhodnete řídit sami, není důvod vás od toho zrazovat. Zdejší silnice jsou v lepším stavu než u nás a provoz je tu přijatelný. Méně zdatným řidičům tu krůpěje potu na čele mohou vyvstat pouze ve městech, jejichž uličky jsou místy proklatě úzké a při průjezdu dvou aut současně jde o milimetry. Ale to je spíš otázka zvyku a pevných nervů.
Mimochodem, kdo chce pomoct, spolehlivě ji najde u delegátů nebo průvodce Čedoku nebo může oslovit profesionály ve Visit Azores. Žádný strach - mají pobočku i u nás, takže se bez problémů domluvíte.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: I cesta je cíl aneb Putování po Azorech: Při toulkách po São Miguel prošoupete boty. A rádi
I láska k Azorům prochází žaludkem
Azory náleží k Portugalsku, jako na spoustě jiných míst se ale i tady pochopitelně bez potíží domluvíte anglicky. Je ovšem třeba předem varovat milovníky kávy: Názvy jednotlivých druhů, na jaké jste zvyklí, tady tak úplně neplatí. A tak se stává, že si objednáte a na stole vám přistane něco docela jiného, než jste chtěli. Těm, kteří si potrpí na určitý druh kávového nápoje, tedy doporučuju, aby si v názvech udělali předem jasno.
Musím vás také varovat, že mezi všemi suvenýry, které si z Azorů odvezete, budou možná i nějaká ta kila navíc. Zdejší lid ví, jak žít a užívat si každého dne. Ke spokojenosti tady výrazně přispívá skvělé jídlo. Toho je tady spousta (když říkám spousta, myslím tím spousta!), hlavní roli hraje hovězí. Krav tu chovají skutečně hodně, jsou jedním z opěrných bodů zdejší ekonomiky.
Kromě masa tady lidem velkou část místa na talířích logicky zabírají sýry, které jsou jednoduše famózní. A ve většině restaurací dostanete také skvěle připraveného tuňáka či mořské plody, především chobotnici a krevety. Těch se týká jediné zklamání, které jsem na Azorech zažila - jejich příprava je jiná, než jsem dosud znala. Krevety nejsou upravené do křupava, jak bývá pro našince zvykem. Výsledkem je, že jejich konzistence je podobnější masu jako takovému a jsou tedy tužší. Při prvních soustech jsem tím byla tak překvapená, že jsem poprosila kolegu novináře, jestli by neochutnal s otázkou, zda se mu zdají dobré. Zdály, bohužel ne tolik, aby si je se mnou vyměnil za svého tuňáka.
Co mě také překvapilo, byla absence čerstvé zeleniny v některých hotelích. Nabídka dobrot všeho druhu byla pestrá a bohatě uspokojující, jen často chyběl kus „něčeho zeleného“. Co se týče vařených jídel, prim tady hrají brambory, běžné i sladké. Společnost jim na talíři často dělá kapusta. Obojí obvykle upravené do velmi přijatelné podoby.
Na druhou stranu ovoce tu bylo dost a dost, především citrusů, hroznového vína a ananasu. Ten patří k místním stálicím a najdete ho na většině jídelních lístků mezi dezerty. Nutno podotknout, že se jedná o domácí plodiny, které od těch dovezených snadno poznáte díky velikosti, azorské ananasy jsou o poznání menší. Jejich chuť je ale sladká a intenzivní. Navíc bez trpkých doprovodných jevů na jazyku.
Místo, kde je každý den jiný
Co také přispívá k neochotě z Azorů odjet, je nátura místních lidí. Azořané jsou vstřícní a pohodoví. Usmívají se jeden na druhého i na vás. Tempo života není uhnané a zběsilé, tady se jednoduše žije život tak, jak byl původně zamýšlen a se schopností užít si všeho krásného, co nám svět kolem nabízí. S trochou nadsázky se dá říct, že rčení Carpe diem! tu lidé nemají na jazyku, ale v žilách.
Právě přátelská atmosféra dává i nám, poněkud zhýčkanějším turistům, větší odhodlání k objevování místních krás, zatímco funíme při výšlapech kopců, když kolem fouká vítr, prší a padá mlha, ačkoli ještě před chvílí svítilo sluníčko. A tak střídavě vytahujeme a schováváme bundu s pláštěnkou a pořád se usmíváme.
Předchozí odstavec dává tušit, že pevné a ideálně i voděodolné boty tady přijdou více než vhod. Vezměte si sem ale takové, v nichž je vám pohodlně. Byla by škoda, kdyby vám jinak parádní zážitky kazila bolest z otlačených nohou.
Ti statečnější a otužilejší si na Azorech užijí i oceán, který je tu vidět snad odevšud. Kromě fantastických výhledů z útesů nabízí i možnost koupačky. Často ve speciálně upravených „bazéncích“ se schůdky. Díky nim vás při plavání nebijí divoké vlny, které by člověka snadno zahnaly k tvrdým a ostrým útesům. Pochopitelně nechybí ani volně přístupné písčité pláže, i tady je ovšem varování před vlnami na místě.
Co ještě napsat o Azorech? Je toho spousta... V dalších článcích, které pro vás chystáme, se dočtete o konkrétních tipech na místa, která se vyplatí poznat. V prvním článku se vypravíme na Terceiru a ve druhém se vrátíme zpět na ostrov São Miguel. Alespoň pomyslně vás vezmu na místa, na která i po několika měsících vzpomínám s radostí a touhou se na ně alespoň ještě jednou vrátit. A je to o to jednodušší, že Azory jsou součástí Portugalska, proto na cestu sem stačí občanský průkaz.
