Landovský: Evropa je jako dinosaurus, který brečí kvůli meteoritu. K přežití ale potřebuje USA
Než začnete číst Co byste měli vědět, než začnete číst
Trump požaduje, aby Evropa převzala obranu do roku 2027.
Česká republika se musí zaměřit na budování obrany.
Stíhačky F-35: klíčové pro obranu, míní Landovský.
Jaderné garance USA jsou pro Evropu nejdůležitější, říká bývalý velvyslanec.
Záruky USA bránit Evropu svými jadernými zbraněmi jsou pro starý kontinent důležitější než Grónsko, o které usiluje americký prezident Donald Trump. V první části rozhovoru pro CNN Prima NEWS to řekl diplomat a někdejší velvyslanec České republiky při Severoatlantické alianci (NATO) Jakub Landovský. K ambicím americké hlavy státu poznamenal, že ideální scénář pro toto území je dojít k nezávislosti a až poté by si Gróňané měli zvolit vlastní cestu. Landovský mimo to hovořil také o zbrojení, posilování Česka a Evropu přirovnal k dinosaurovi.
Před rokem se Donald Trump vrátil do funkce prezidenta USA a jedním z jeho požadavků bylo, aby Evropa v rámci NATO převzala odpovědnost za vlastní obranu do roku 2027. Máme podle vás šanci to stihnout?
Nemáme. Ten závazek ale chápu jako prodloužení závazku dvou procent z Walesu z roku 2024. Teď je to pět procent do 10 let, tedy do roku 2034. Z toho má jít 3,5 procenta HDP na obranu a 1,5 procenta na odolnost a související výdaje. Jestli je tam ještě mezistupeň 2027, tak se rozhodně netýká těch oblastí, ve kterých Evropa má mít schopnosti se bránit. Ještě je dobré rozlišit, že v oblasti jaderných zbraní Amerika po Evropě nic nechce a Evropa ani nemá v plánu být v této oblasti soběstačná pro odstrašení Ruska. Rok 2027 je každopádně nerealistický a je to vidět i na postupu všech předchozích vlád, které dlouho odkládaly plnění i toho cíle dvou procent.
ČTĚTE TAKÉ: Trump: Necítím povinnost myslet na mír, nedostal jsem Nobelovu cenu. Zmínil získání Grónska.
Když se zaměříme na Česko, jak by podle vás mělo vlastně budovat svoji obranu?
Základní premisa je, že to není pouze článek 5 Severoatlantické smlouvy, který nás chrání, ale předpokladem je plnění článku 3 téže smlouvy, který nás zavazuje k budování vlastní obrany a suverenity. Česká republika je stát střední velikosti, ale nehrajeme si na to, že jsme malá země. Česká armáda je ale poměrně skromná co do velikosti a víme, že stárne. A určitě kromě těch technických systémů a nákupů je nesmírně důležité udržet důvěru lidí ve stát a v armádu. Zároveň ji naplnit personálně, vycvičit ji a kvalitativně zabezpečit českou obranu. To nejdůležitější je budování národní protivzdušné obrany společně s jejími mezinárodními prvky. O tom se hodně mluví, protože minulá vláda s tím mnoho neudělala. Náklady či nároky jsou vysoké a rizika velká.
A co třeba takové stíhačky F-35, o kterých se mluví? Jsou něčím, co podle vás stojí za to mít ve výzbroji?
Ano, protože ve vzdušném prostoru zabezpečují několik funkcí najednou a zároveň s tím mají tu velkou výhodu, že nejsou na tom bojišti příliš vidět. Při útocích Izraele na Írán nebo při americké operaci ve Venezuele F-35 hrály klíčovou roli. Jsou to stroje 21. století jak po stránce bojového prostředku, tak i datového centra či hubu pro moderní bojiště. Především je tu ale kredibilita země a Česko se již zavázalo, že od USA 24 kusů těchto stíhaček koupí. Pro celou Evropu činí objednávka více než 600 kusů, což znamená, že moc jiných stíhacích letadel v příštích 40 letech na nebi lítat nebude. Možná až v šesté generaci něco bezpilotního. Je to každopádně špičkový projekt a jako takový stojí peníze. Je důležité, aby kvůli tomu netrpěly ostatní oblasti, protože celý obranný systém musí jako tělo jít vzpřímeně a každá končetina musí fungovat.
Čtěte také
Velký dluh zde má minulá vláda, protože neuzavírala servisní smlouvy na konkrétní sumu peněz. Akvizičně přetížila plán na příští roky a my nevíme, kolik ty servisní smlouvy nyní budou stát. Už ale zároveň víme, s kým je budeme uzavírat, protože už jsme od něj nakoupili vybavení. Nepředpokládám, že naše vyjednávací pozice bude kdovíjak silná, a očekávám relativně vysokou cenu. Je otázka, zda rozvoj české armády a priority nové vlády budou v souladu, zda bude pokračovat rozvoj, nebo budeme na obraně šetřit. Každá politická reprezentace si musí vyhodnocovat rizika.
Vrátím se k Donaldu Trumpovi, protože v poslední době ještě zvýšil tlak na získání Grónska – autonomního území Dánska. Je reálné, že se kvůli tomu v NATO rozhoří vojenský konflikt?
Ne a myslím, že aliance není tak křehká, jak ji teď malujeme. Přežila válku mezi Řeckem a Tureckem – dvěma spojenci v NATO. Dnes je situace jiná v tom, že pro USA mělo NATO hluboký smysl během studené války, kdy Sovětský svaz skutečně ohrožoval bezpečnost světa a vyzýval Ameriku k boji o pozici světové jedničky. Dnes je situace jiná.
V čem myslíte?
Tím, kdo ohrožuje americkou dominanci, je Čína, Rusko už tolik ne. Proto Donald Trump jedná, jak jedná. Ne že by mu vadilo, že Grónsko je autonomním územím v rámci procesu dekolonizace a směřuje k samostatnosti. Jemu vadí, že Evropa nedokáže Grónsko ochránit před cizími vlivy, a proto říká, že on jako garant bezpečnosti západní hemisféry a suverén podle Monroeovy doktríny nedopustí, aby v Grónsku působil kdokoliv jiný než on.
Podívejte se, jak Evropa připravuje plán, jak zablokovat americká cla kvůli Grónsku:
Vadí mu i nejistota, protože Dánsko samo už nemůže Grónsko na USA převést, ani kdyby chtělo. Bude muset respektovat vůli Gróňanů, kterých je okolo 56 tisíc, ale Grónsko má území rozlohou přes dva miliony čtverečních kilometrů. Grónsko hraje v Arktidě obrovskou roli, především v kontrole námořních tras. Také tam jsou nerosty a jde o důležité místo pro radary protivzdušné obrany. Ať se nám to líbí nebo ne, Amerika dává najevo, že její bezpečnost je důležitější než principy mezinárodního práva. Izrael také nezdůvodňuje okupaci Golanských výšin jinak než tím, že je potřebuje na svoji obranu. Ale tím, kdo skutečně odstartoval celý tento proces, byl Vladimir Putin.
Invazí na Ukrajinu?
Ano. Trump sice má spory s Evropou o Arktidu, ale zároveň akcemi ve Venezuele či při protestech v Íránu působí proti ruskému zájmu. Hlavní je, že Trump jedná a my se jen dovoláváme principů, na které dnes ale nikdo příliš nehledí. Jsme trochu jako dinosaurus, který se rozčiluje, že meteorit spadl a není to spravedlivé. Musíme se adaptovat, abychom přežili, a zde si myslím, že americká jaderná garance pro Evropu je důležitější než dlení, že Dánsko musí dále vládnout Grónsku. Pomoc Ameriky při vypořádání se s Ruskem je pro Evropu strašně důležitá. Nepřijde však sama, ale s podmínkami. Evropa se příliš dlouho spoléhala, že Amerika podpírá světový řád, ale nyní USA natvrdo říkají, že už to dělat nebudou a konat budou tak, jak velí americký zájem. A žádná země nebo agenda není tak důležitá, aby ho převážila.
Když zmiňujete vnější vlivy na Grónsko, myslíte tím převážně ruské nebo čínské lodě?
Samozřejmě, ale je tu historický precedens z roku 1917. Tehdy zde byla koloniální dánská území - Danish West Indies, závislá na obchodu s otroky, dnes jsou to Americké Panenské ostrovy. Kodaň tehdy řešila možnost jejich prodeje Německu, ale to bylo v tu chvíli už téměř ve válce s USA. Pro USA by to znamenalo narušení dominance kolem Panamského průplavu. Proto Američané do obchodu vstoupili a ostrovy koupili. Amerika rostla i pomocí nákupů Louisiany a Aljašky nebo třeba asociačními dohodami s pacifickými národy, jako je Palau. USA si vykolíkovávají sféru vlivu a problém je, že Dánsko s Evropou Grónsko nedrží příliš pevně a nemají podle USA schopnost jej zabezpečit před cizím vlivem.
Čtěte také
USA nyní budou s Finskem vyrábět 12 ledoborců, takže jestli Evropa chce jednat a být v Arktidě činná, na prvním místě musí mít dostatek lodí pro patrolování. Ze strany Američanů je takové chování vůči spojencům jen těžko stravitelné, ale takový je svět, ve kterém žijeme, a my se s tím budeme muset nějak vypořádat. Amerika už nebude tím obrem Atlasem, který podepírá celou tíhu světa. Část té váhy připadne na nás samotné, a to zejména konvenční obrana před Ruskem. Grónsko je navíc na cestě k nezávislosti a podle mě to není ani tak příběh americko-evropského sporu, ale spíš bývalé kolonie, která se osamostatňuje. Pak se sama rozhodne, ke komu ji to více táhne, geograficky patří do západní hemisféry.
Když zároveň zmiňujete, že to není hezké jednání vůči spojencům, tak čistě teoreticky, kdyby došlo na nějaký střet mezi USA a Dánskem, mohlo by to vést až k zániku NATO?
To je zajímavá otázka. Dánská premiérka Mette Frederiksenová nedávno prohlásila, že v takovém momentu by „všechno skončilo“. Musíme si porovnat zájmy, které jsou důležitější než morální hodnoty. Pro nás je to transakční úzká spolupráce s USA, dokud nebudeme schopni zajistit vlastní bezpečnost. Teď totiž nemáme sílu ani jednotu, abychom tuto roli naplňovali. Pokud z Evropy zní, že je to konec NATO, tak je to pro nás daleko horší zpráva než pro Spojené státy, protože NATO dnes působí spíše jednostranně ve prospěch evropské bezpečnosti než obousměrně i ve prospěch obrany USA.
NATO s vydatnou pomocí USA garantuje bezpečnost Evropy, ale Evropa negarantuje bezpečnost Spojených států.
Jak to myslíte?
NATO s vydatnou pomocí USA garantuje bezpečnost Evropy, ale Evropa negarantuje bezpečnost Spojených států. Pokud jde o pokračování destrukce transatlantické vazby, byl bych velmi opatrný. Raději bych uspíšil proces grónské samostatnosti, kdy se samo vyjádří k té situaci, než eskaloval spor mezi Dánskem a Spojenými státy. Pořád si ale myslím, že pokud bude Evropa schopná pomáhat Americe udržet globální pozici, tak pro ni bude cenná, což znamená i nějakou akceschopnost a výtlak, především cestu k silné ekonomice. Zapomněli jsme, že společnost musí být hlavně ekonomicky silná a odolná, pak se ty zbraně v případě potřeby vyrobí. Evropa však v tomto klesá a Amerika to nejen zaregistrovala, ale i otevřeně vyhlásila. Evropská unie klesla z 25 procent na zhruba 14 procent světového HDP, Američané se stále drží okolo 25 procent a Čína už je skoro na 19 procentech. To by mělo občany ČR a EU nasměrovat ke smysluplné ekonomické aktivitě či zajištění důchodů nebo platů pro zdravotníky, potažmo k investování do všeho, co stát drží pohromadě. A zároveň je nutné vědět, kdo je váš spojenec. Mezi trojicí USA, Rusko a Čína já moc neváhám.
Lze na Trumpovy USA v této době kvůli jeho výrokům a aktivitám kolem Grónska spoléhat jakožto na spojence?
Ano, protože pokud v Evropě hledáte nejschopnější armádu, tak je to po stránce okamžité reakce ta americká. Naprosto stabilně chrání evropský kontinent po 2. světové válce a není pro ni v tuto chvíli v určitých oblastech alternativa. Musíme ale brát vážně americká očekávání, že převezmeme větší díl zodpovědnosti.
Přesto se zeptám – dokázala by podle vás Evropa čelit Rusku i bez pomoci USA?
Pokud jde o strategickou rovnováhu, tak ne. Hrozba jadernou válkou totiž na evropské straně nemá adekvátní schopnost reagovat. Pokud jde ale o konvenční válku a hybridní působení, tak naopak stoprocentně. Evropa má veliký potenciál a je bohatá, akorát zapomněla, že období míru není pravidlem, ale spíš výjimkou. Velice ráda by výdaje na bezpečnost směřovala mimo ni, ale to prostě nejde. Musíme si prostě svoji zahrádku chránit.
Věnuje se převážně zahraniční politické scéně, konkrétně USA a válce na Ukrajině. Nenechává ho chladným ani domácí politika, akcentuje témata spojená s naším resortem zahraničí. Tomáš vystudoval Mediální studia na Metropolitní univerzitě. Téměř čtyři roky působil v redakci Echo24.cz a následně nastoupil na pozici redaktora na CNN Prima NEWS.
