Ledecká minulého století. Ikonická tvář hokeje i tenisu Drobný by oslavil 100 let

Pokud se někdo dostane do síně slávy jakéhokoliv sportu, je to ohromný úspěch. Ale být zapsán mezi těmi neúspěšnějšími ve dvou různých odvětvích? Jaroslavu Drobnému se povedla opravdu jedinečná věc. Něco takového mu může závidět i Ester Ledecká, olympijská šampionka na lyžích i snowboardu.

Narodil se v Praze, a protože jeho otec pracoval jako správce tenisových kurtů v klubu I. ČLTK na Štvanici, o jednom sportu bylo předem rozhodnuto. Byl považován za velký talent od útlého mládí, to samé pro něj platilo u – v Česku stále teprve rozjíždějícího se – hokeje. Dokonce se už v 18 letech dostal do kádru na mistrovství světa, které se konalo v Basileji a Curychu.

Vrchol reprezentační kariéry přišel po válce, když v roce 1947 na domácím šampionátu získal československý výběr tažený především Vladimírem Zábrodským premiérové zlato. Ale ani Drobný nebyl jen do počtu – MS zakončil se 14 góly. Hned v následujícím roce si připsal další cenný úspěch – na olympiádě ve Svatém Mořici pomohl získat stříbrnou medaili.

Poté se „převlékl“ do jiných barev. A současně s tím i zahodil brusle. V únoru 1948 se k moci dostali komunisté a Drobný se začínal setkávat s nátlakem od představitelů státu.

Už bych se nedostal ze spárů estébáků

Bylo to v době, kdy mu dokonce přistála na stole nabídka z NHL. Tehdy soutěž zdaleka nedosahovala rozměrů jako dnes, ale kývnutí na laso od Bostonu Bruins by znamenalo pro tuzemský hokej velkou věc. Zvlášť proto, že prvním Čechem v zámořské hokejové lize se nakonec stal až v roce 1970 Jaroslav Jiřík.

Nicméně Drobný miloval hokej i tenis. A pokud by se stal profesionálem, musel by zapomenout na turnaje, které absolvoval s raketou v ruce. Proto odmítl. Nakonec se situace překlopila a věnoval se jen tenisu. Když byl roce 1949 na podniku ve švýcarském Gstaadu – krátce poté, co poprvé hrál finále slavného travnatého Wimbledonu – představitelé režimu v čele s Janem Zelenkou jej tlačili k návratu. Rozhodl se emigrovat.

„Už bych se ze spárů estébáků nedostal. Byl jsem s dvěma kufry na turnaji v Gstaadu, cinkalo mi pár dolarů v kapse a začínal nový život,“ vzpomínal před mnoha lety. Zároveň dodal, jak pro něj pak bylo těžké, když on sám létal po světě a jeho hokejoví kamarádi seděli ve vězení nebo trpěli v uranových dolech. Narážel tím na vykonstruovaný proces s několika hráči první zlaté české hokejové generace.

Drobný se logicky napřed snažil získat švýcarské občanství, pak i australské a americké. Ve všech případech byl neúspěšný. Až egyptský král Farúk I. jej pozval na turnaj do Alexandrie, který vyhrál – a brzy dostal v africkém státě občanství.

Pod egyptskou vlajkou zažil nejlepší tenisové období. Napřed v letech 1951 a 1952 ovládl antukové Roland Garros. A 2. července 1954 usedl na wimbledonský trůn.

Přestěhovat se zpět už nestihl

Sice už nereprezentoval Československo, ale stále prakticky platí, že byl prvním tuzemským zástupcem, jenž se stal šampionem na nejslavnějším tenisovém turnaji. Naposledy se ho účastnil v roce 1960 už jako občan Velké Británie.

Celkem měl podle webu The Tennis Base vyhrát po Australanu Rodu Laverovi druhý největší počet singlových titulů v historii tenisu. Proto není divu, že byl v roce 1983 uveden do Mezinárodní tenisové síně slávy. A ani na jeho hokejové počiny se nezapomnělo – v roce 1997 z něj byl člen vybrané společnosti Mezinárodní hokejové federace.

Obou poct se dožil. V tu dobu stále pobýval ve Velké Británii, ale čím dál tím častěji přemýšlel o návratu do rodné vlasti. Vyřídil si zpět české občanství, ale přestěhovat se nestihl.

Jaroslav Drobný zemřel 13. září 2001 za Lamanšským průlivem po vážné dlouhé nemoci ve věku 79 let.