Šumperský orloj
Na první pohled by člověk snad ani nepoznal rozdíl. Originální orloj na Staroměstském náměstí v Praze je totiž pro laika při bližším pohledu na astroláb téměř stejný jako jeho miniaturní kopie v Šumperku, kterou na svém domě postavil zručný řemeslník Miroslav Nečas. Ta je nejen funkční, ale v něčem dokonce i o fous lepší než původní ikonický artefakt z patnáctého století.
Miroslav Nečas je kovář a zámečník. Na střeše své dílny měl vždycky odvětrávací věžičku, na ní hodiny a v hlavě plán. „Když jsem šel do důchodu, tak jsem si řekl: ‚Měl bych uskutečnit svůj sen – hodiny a nějaká zvonkohra.‘ Tak jsem se do toho pustil, začal jsem rozdělávat tu věžičku, co tady byla původní...“ vzpomíná majitel zlatých ručiček a neopomíná dodat: „Manželka, když přijela domů, tak říkala: ‚Ty ses zbláznil, vždyť tě lidi sežerou za to, co tady děláš.‘ Tak tím to vlastně začalo.“
Orloj v Šumperku Zdroj: archiv CNN Prima News
Manželka (ne)má vždycky pravdu
Zmizení hodin se opravdu neobešlo bez všeobecného reptání. „Když jsem zboural tu věžičku, tak jsem dostal hned nadané, protože tady se hraje volejbal každý podvečer, tak mě všichni nadali, proč jsem to zboural, že podle toho se orientovali. Tak říkám: ‚Ne,ne, nebojte se, věžička tam zase nějaká bude, akorát jiná,‘“ říká Miroslav Nečas v pořadu Prima Česko.
Původní plán si nakonec začal žít svým vlastním životem, přiznává tvůrce: „Protože by se tam ta zvonkohra nevlezla, tak jsem se šel podívat do dílny, co tam mám za materiál. A nechtělo se mi to zkracovat, tak sem to udělal trochu větší.“
A tak vznikl první šumperský orloj. Ten je, co se vnitřního mechanismu týče, téměř nachlup stejný jako ten pražský. V něčem je dokonce ještě o něco lepší. „Je to takový unikát na světě, je to mechanický stroj, který má dvě závěrková kola. Normálně ty bicí stroje mají jedno závěrkové kolo a já jsem chtěl, aby – když už to teda dělám – to bylo něco, co není normálně běžné,“ vypráví řemeslník.
Orloj v Šumperku Zdroj: archiv CNN Prima News
Jiný kraj, jiný vzor
Při bližším pohledu na přední stranu ale najdeme nejrůznější krajové odlišnosti. „Jsme na Moravě, tak jsou tam spíš moravské věci: Příchod Cyrila a Metoděje, Moravská orlice. Dovolil jsem si tam udělat moravský ratolesti, švestičky s lístky. Ze začátku byly udělané jenom z nerezu a všichni mě nadávali, proč tam mám olivy. Ale to nejsou olivy, to jsou švestky, tak jsem to udělal barevně.“
Miroslav Nečas má na zahradě kromě orloje třeba mašinku, kovový kalendář, zvláštní chladírnu na pivo, aby bylo jako ze sedmého schodu, nebo holubník. „Nepotřebuju, aby mi tady sídlily hrdličky a dělaly mi po střechách, tak jsem si tam udělal takový vložky, aby tam mohly sídlit menší ptáci, sýkorky a vrabčáci.“
Kromě toho třeba ještě včelaří nebo vyučuje judo. Místní ho berou jako přírodní úkaz. „My všichni bychom si přáli v důchodě být jako on,“ oceňuje Nečase Hana Písková, ředitelka Domu kultury Šumperk.
Tak se stavte na volejbal nebo jen tak mrknout na tu nádheru.
