Lidský život nemá cenovku, říká k válce velvyslanec Bagis. Proč si Turci s Čechy rozumí?

Od listopadu 2019 je Praha jeho druhým domovem. Velvyslanec Bagis před svou diplomatickou misí působil téměř 15 let v tureckém parlamentu, byl ministrem pro záležitosti EU a radil i prezidentu Erdoganovi. Z politiky v roce 2015 nakrátko odešel, aby učil na univerzitě. Ankara ho ale po pár letech povolala zpět. Bağışovy kroky následně směřovaly do srdce Evropy.

Jak jste reagoval, když vás prezident Erdogan poslal dělat velvyslance do Česka?
Ptal jsem se: Proč zrovna Praha? On mi řekl, že v roce 2013 na tiskové konferenci s tehdejším premiérem Petrem Nečasem řekl, že zvýší objem vzájemného obchodu z 3,5 miliardy dolarů na pět miliard dolarů. Erdogan mi sdělil, že už je to šest let, a číslo je pořád 3,5 miliardy. Že to chce změnit a dodržet tak slovo. Mou hlavní misí zde proto bylo vylepšit vzájemný obchod. Jenže tři měsíce poté, co jsem do Česka dorazil, vypukla pandemie. Navzdory tomu se nám podařilo závazku dostát. Na konci roku 2021 byl objem bilaterálních obchodů Turecka a Česka 4,5 miliardy dolarů a už z letošního prvního kvartálu je patrné, že v roce 2022 překročíme hodnotu pěti miliard.

Chceme přilákat více českých turistů, řekl turecký ministr. S Lipavským probírali i Ukrajinu

Zahraničí

Turecký ministr zahraničí Mevlüt Çavuşoğlu zopakoval v sobotu v Praze výhrady k rozšíření NATO o Finsko a Švédsko. Podle šéfa turecké diplomacie žadatelé o členství v alianci podporují terorismus a přijímají restrikce vůči Turecku. Na tiskové konferenci po jednání s českým ministrem zahraničí Janem Lipavským (Piráti) vyjádřil i ambice přilákat do Turecka více českých turistů. Çavuşoğlu také uvedl, že by se v Turecku mělo konat jednání o zajištění vývozu ukrajinského obilí ve formátu čtyř stran – OSN, Ruska, Ukrajiny a Turecka.

Jaké jsou hlavní rysy česko-turecké spolupráce?
Jde hlavně o dopravu, prodáváme do Česka mnoho vozidel i automobilových dílů, v Praze například jezdí turecké autobusy. Exportujeme také textil, minerály, šperky a velkou příležitost vidíme v turismu. Doufáme, že letos bude Turecko pro Čechy první nebo druhou nejoblíbenější destinací. Významně spolupracujeme také na poli obrany. Jeden ze zajímavých projektů spočívá v tom, že montujeme turecké rakety na české nákladní automobily Tatra a tento obranný systém prodáváme do Indonésie.

Jak vnímáte vztahy Čechů a Turků?
Odjakživa jsem oceňoval českou podporu, nikdy jsem nepociťoval žádnou negativní energii ze strany českých občanů, politiků nebo byznysmenů. Máme dobré vztahy, protože spolu naše národy v historii nikdy nebojovaly. Osmani se pokusili dvakrát dobýt Vídeň, ale Prahu nikdy na radaru neměli. Dost možná nevěděli, o co přicházejí, Praha je mnohem krásnější než Vídeň. V každém českém městě dnes narazíte na příjmení Turek. Když se takhle lidé u vás jmenují, tak to je důkaz, že to slovo nemá žádnou negativní konotaci. Naše kultury se v mnohém prolínají.

Guláš byl původně tureckým jídlem pro vojáky, o tom málokdo ví. Během první světové války pak Osmanská říše poslala třicet tisíc vojáků, abychom pomohli našemu spojenci Rakousku-Uhersku a ochránili vaše praprarodiče před ruskou invazí. Tehdy chtěli Rusové dobýt Evropu. Toto období připomínají tři hřbitovy s tureckými vojáky, které jsou ve Valašském Meziříčí, Pardubicích a Hodoníně. Je v nich pohřbeno zhruba 1 300 vojáků. Teď se historie opakuje, Rusko podniklo invazi a naše drony Bayraktar se to snaží zastavit.

Lidský život nemá cenovku. Čím více lidí zachráníme, tím lépe.

Válka na Ukrajině je hlavním tématem posledních měsíců. Jaký postoj Turecko ke konfliktu zaujalo?
Naší hlavní prioritou je zajištění permanentního klidu zbraní. Každý čtvrtý turista, který zavítá do Turecka, je Rus nebo Ukrajinec. Máme dobré vztahy s oběma zeměmi a byli bychom rádi, kdyby přestaly bojovat. Proto organizujeme diplomatická jednání. Tento konflikt stojí mnohé nejen Rusy a Ukrajince, ale nás všechny. Vidíme to na účtech za energie. Jsme blízko těchto zemí, jsme závislí na pšenici z Ukrajiny i na surovinách z Ruska. Přístup Turecka se drží myšlenky, že lidský život nemá cenovku. Čím více lidí zachráníme, tím lépe. Jsme také členy NATO, máme tam druhou největší armádu, známe a respektujeme své povinnosti, stejně tak respektujeme sankce OSN. Nejsme ale členy EU, proto se nepřidáváme k sankcím Evropské unie.

V kontextu války se často mluví o ukrajinských uprchlících, z vlasti ale prchají také Rusové. A často míří právě do Turecka...
U nás Rusové a Ukrajinci plavou ve stejném bazénu. Není to válka mezi běžnými Ukrajinci a Rusy, je to otázka politiky. A vždycky je cesta, jak ukončit válku. Jedinou otázkou je, zda existuje také vůle. Mír je v každém případě ekonomicky výhodnější než válka. I kdyby jedna strana vyhrála, bude to stát za to? Tato válka nás ovlivňuje všechny, všichni máme zodpovědnost a musíme se snažit ji ukončit. Turecko samotné to dělat nemůže.

V důsledku vypjaté bezpečností situace v Evropě se chtějí Finsko a Švédsko přidat do NATO. S tím ale váš prezident nesouhlasí. Jak problematiku vnímá?
Je zapotřebí objasnit, že můj prezident není proti členství Švédska a Finska v NATO. Je ale proti jejich postojům v otázce bezpečnosti, protože NATO je především bezpečnostní organizace. Erdogan nemíchá jablka a hrušky. NATO je bezpečnostní organizace, pokud oni vstoupí do NATO, tak se musejí zaručit, že se postarají také o bezpečí Turecka. To znamená, že musejí přestat posílat zbraně teroristům v čele s organizací PKK, která je na seznamu teroristických organizací Evropské unie, NATO i USA.

PKK používají zbraně ze Švédska a někdy také z Finska. Pokud mají být tyto země našimi spojenci, tak vůči nám rovněž nemohou uplatňovat žádné sankce. Není toho zase tolik, co žádáme. Nemáme takový požadavek na Česko, protože Česko žádné zbraně teroristům neposílá. Musejí si vybrat. Buď budou našimi spojenci, nebo se budou přátelit s teroristickou organizací, která je proti nám. V NATO panuje názor, že Turecko je nutné vyslyšet. Míč je teď na straně Švédska a Finska, oni se musí rozhodnout. Co Turecko požaduje, je normální a přirozené.

Turecko před časem změnilo svůj anglický název z Turkey na Türkiye. Proč?
Změna názvu byla dlouho na seznamu přání, jen k tomu nebyla politická vůle. Teď se Erdogan obrátil na OSN a došlo ke změně. Slovo „Turkey“ se v angličtině vyslovovalo stejně jako pták, krocan, a byly z toho zmatky. Hlavně mladá populace z toho nebyla šťastná. Teď proto název přepisujeme ve všech potřebných publikacích.

V čem se liší čeští a turečtí politici?
Víte, politici jsou všude stejní, snaží se pochopit, co lidé chtějí. V Turecku máme výjimečného lídra Erdogana. Byl zvolen tolikrát, protože chápe, co lidi chtějí, a má schopnost formovat veřejné mínění a přesvědčovat lidi, že je něco správné. Občané mají rádi jeho upřímnost. Někdy se může zdát až příliš striktní, ale jeho lidé v něj mají důvěru, říká věci napřímo. Věřím, že i v příštích volbách bude nejlepší kandidát. Co se týče Čechů, zvláště se mi líbí, že nebojují, jsou velmi klidní. Baví mě žít a pracovat v Praze, nikdo tady na nikoho netroubí, není tu šílená doprava, je tu velmi bezpečno a krásná příroda. A když se mi po něčem stýská, tak můžu letět do Turecka a večer se vrátit.