Hana Lipovská byla na jaře zvolena do Rady České televize, kde podle svých slov kontroluje dodržování zákona a efektivním hospodaření této mediální instituce. Zdroj: ČTK
Jako radní České televize je mnoha lidem trnem v oku. Obzvláště poté, co navrhla a zvedla ruku pro odvolání dozorčí komise, jejíž práci dlouhodobě kritizovala. V Radě ČT je považována za člověka Jany Bobošíkové, s níž před časem založila Institut svobody a demokracie. „Řídím se jen zákony a svou hlavou,“ odmítá Hana Lipovská podobné nálepky. Proč jí nevadí někdejší kandidatura Bobošíkové za KSČM na prezidentku republiky? Co si myslí o Trikolóře a proč podle ní Václav Klaus mladší zničil pravici v Česku? I to se dočtete ve druhé části rozhovoru s ekonomkou Hanou Lipovskou.
V květnu jste byla zvolena do rady České televize. Nelitujete, že jste do toho šla, poté co se na vás spustil téměř mediální lynč?
Absolutně toho nelituji. Překvapilo mě jen, že první „lynč“, jak říkáte, nebyl mediální, nýbrž politický. Snaha některých senátorů zamezit samotné kandidatuře ukázala, že u nás s dodržováním demokratických principů není vše v pořádku.
Do Rady jste šla s tím, že chcete hlavně kontrolovat, zda Česká televize hospodaří efektivně, zda dodržuje zákony. Na co jste zatím přišla?
Některé z těch kauz jsou živé, takže o nich mluvit nemohu. Ale sama jsem s překvapením zjistila, že zdaleka nejdůležitější je nejprve důsledně kontrolovat práci kontrolního orgánu – dozorčí komise. Tu Rada ČT zřizuje jako svůj pomocný orgán, který má členům Rady dávat podklady zejména ve věcech hospodářských a právních. A když podklady od komise kontroluji, nacházím řadu problémů, které považuji za závažné.
Můžete přiblížit, co to znamená? Pokud máte podezření, že se v České televizi s penězi nezachází hospodárně, o jak velké částce se tedy bavíme?
Momentálně hovoříme o sumách milionových.
Jak se vypořádáváte s názorem, že jste prodlouženou rukou Jany Bobošíkové, která si vaším prostřednictvím vyřizuje s Českou televizí dvacet let staré účty?
Trpělivě vysvětluji, že takzvaná televizní krize, na kterou svým dotazem zřejmě narážíte, nebyla osobním bojem. Byl to společenský proces, při kterém zaměstnanci ČT pod ochranou některých politiků a s podporou ze zahraničí porušili řadu principů právního státu. A k té „prodloužené ruce“ – udivuje mě, že každý samostatně myslící člověk je ve veřejném prostoru považován za „něčí nástroj“, za kýmsi voděnou loutku. Když jsem v únoru oznámila svoji kandidaturu, tak první reakce varovaly, že do Rady chce „Dukův člověk“. Následovaly titulky, že do Rady jde „Klausův člověk“. Pak se ukázalo, že ani to nezabírá dostatečně silně a nedemotivuje případné volitele, tak se do třetice přišlo se „skandální“ tezí, že budu „prodlouženou rukou Jany Bobošíkové“. Řídím se zákonem, vlastní hlavou a svým svědomím. A nesu odpovědnost za svá rozhodnutí.
Hana Lipovská (vlevo) a Jana Bobošíková spolupracují dlouhodobě. Na konci loňského roku založily Institut svobody a demokracie. Zdroj: ČTK
S Janou Bobošíkovou spolupracujete dlouhodobě, nedávno jste založily Institut svobody a demokracie. Jak je pro vás důležité to, že Jana Bobošíková v roce 2008 kandidovala za KSČM na českou prezidentku? Ptám se proto, že se vymezujete proti lidem a organizacím, které mají v programu potlačování svobody.
Jana Bobošíková nikdy nebyla členem Komunistické strany, a to ani KSČ, ani KSČM. Politici, kteří v KSČ byli a kariéru tam začali, jsou dnes naopak mnohdy prezentováni bezmála jako pilíře demokracie. Generál Pavel je brán řadou těch, kdo se hlásí k odkazu Václava Havla, jako pravý hrdina, jako muž na správném místně. Voják bytostně spojený s KSČ, voják Varšavské smlouvy. Vadí to? Nevadí to? A u Pavla Rychetského? Petra Pitharta? Vladimíra Dlouhého? Ano, Jana Bobošíková kandidovala za KSČM, čímž efektivně zamezila tomu, aby byl prezidentem zvolen americký občan Jan Švejnar. Ale buďme důslední: kdyby mi měla prezidentská kandidatura Jany Bobošíkové vadit, nemohla bych nikdy spolupracovat ani s panem prezidentem Klausem, který byl díky jednání KSČM zvolen prezidentem republiky v roce 2003 a díky kandidatuře Jany Bobošíkové znovuzvolen v roce 2008. Pro Českou republiku byla kandidatura Jany Bobošíkové jednoznačně dobrou službou. Co se naopak dopadů na Janu Bobošíkovou týče, potvrdilo se Rašínovo heslo „za službu vlasti se neplatí“. Sama Jana Bobošíková ovšem za tuto službu naopak zaplatila cenu velmi vysokou. A věděla to už ve chvíli, kdy kandidovala – a byla připravena tuto cenu platit.
Váš Institut se nedávno vymezil vůči hnutí Trikolóra a zejména jejímu předsedovi Václavu Klausovi mladšímu. Řekli jste „Prezident Klaus pravici budoval, poslanec Klaus ji zničil.“ Čím konkrétně ji poslanec Klaus zničil?
Když vznikala Trikolóra, řada pravičáků a konzervativců v této zemi za ní šla s obrovskou nadějí a nadšením, s vírou, že je možné navázat na to dobré z 90. let minulého století a vrátit se ke konzervativní, jak já říkám staroklausovské, politice. Strašlivě si to přáli a strašlivě po tom toužili. A pak najednou slyší od předsedy hnutí, že Trikolóra není ani pravicová, ani levicová. Čtou programové body, které se čím dál tím víc vzdalují od konzervatismu, které nesouvisí ani s tradičním tržním myšlením. Pravicoví ekonomové či pravicoví politici v tu chvíli začali podporu stahovat. A tohle je podle mě jedním ze zdrojů ničení, nebo likvidace pravice. Protože obnovit v lidech touhu, naději znovu něco dělat, trvá dlouho. Pravicový člověk možná ví, že prohraje, ale nevzdává se. Bojuje. Neřekne svým kolegům „když prohrajeme, tak já jdu pryč“.
Nedal se ten vývoj odhadovat už z toho, jací lidé se na tu Trikolóru nabalovali? Protože ona dnes působí jako takové shromaždiště vysloužilých, neúspěšných politiků a kandidátů, a to z různých částí politického spektra. Působí to často dojmem, že lidé, kteří byli jak na levici, tak na pravici, prostě jenom zavětřili příležitost, jak se znovu dostat do vysoké politiky.
Vážím si každého, kdo kandiduje, kdo jde do politického boje, i když s ním třeba nesouhlasím. Druhá věc je, že jsem od prvopočátku nevěřila, že z Trikolóry bude jasná pravicová strana, což se brzy potvrdilo. Součástí jádra Trikolóry ostatně nebyl prezident Václav Klaus a předseda Trikolóry dával najevo, že tam pro takovou spolupráci prostor není.
Václav Klaus starší ale byl garantem zahraniční politiky Trikolóry.
Nevím, jak taková spolupráce probíhala, v programu a prohlášeních ji nerozeznávám. Ale byť jsem celou řadu členů znala, byť jsem je lidsky podporovala, byť mi byli lidsky blízcí, neměla jsem a nemám sebemenší důvod se Trikolórou zabývat jako čitelným pravicovým hráčem v české ekonomice a politice.
Hana Lipovská (30)
Pochází z jihomoravských Boskovic. Vystudovala gymnázium v Blansku a poté Ekonomicko-správní fakultu Masarykovy univerzity, kde letos získala doktorský titul a kde do minulého akademického roku vyučovala ekonomické předměty. Je členkou The American Economic Association nebo členkou představenstva České společnosti ekonomické. V minulosti spolupracovala s Institutem Václava Klause, loni spolu s Janou Bobošíkovou založila Institut svobody a demokracie. Nyní působí na katedře ekonomie Vysoké školy ekonomické v Praze.
Poznámka: Rozhovor vznikal ještě předtím, než Rada České televize odvolala dozorčí komisi. Redakce CNN Prima NEWS Haně Lipovské přesto položila doplňující otázku, týkající se důvodů odvolání dozorčí komise, Hana Lipovská se ale k této věci odmítla vyjádřit.
