Foto: CNN
Násilná demonstrace v Mali.
Barikády, létající kamení, rozbořené domy a nejméně 14 mrtvých. Dlouholetá krize v Mali tento měsíc eskalovala násilnými nepokoji v hlavním městě Bamaku. Pět představitelů západoafrických států v pondělí na mimořádném jednání prostřednictvím videokonference apelovalo na „posvátné spojení všech Malijců“. Situace v zemi, kde působí v rámci mezinárodní mise i čeští vojáci, destabilizuje celý region. Jaké jsou příčiny složitého konfliktu?
Pondělního jednání se zúčastnilo všech 15 členů Hospodářského společenství západoafrických států (ECOWAS). Prohlubující se krizi v Mali se nedaří vyřešit již osm let. Celou zemi sužují zločinné ozbrojené gangy, hnutí M5 okolo vlivného islámského vůdce bojuje za svržení prezidenta, zatímco severní region okupují separatisté.
K tématu
Mahamadou Issofo, předseda ECOWAS a prezident Nigeru, během konference požadoval „nekompromisní řešení pro urychlené ukončení krize“. Jednota všech obyvatel je podle něj „nezbytná, aby se Mali vyhnulo totálnímu rozvratu s nevyčíslitelnými důsledky, vzhledem k bezpečnostní krizi trvající osm let a zdravotní krizi spojené s koronavirem, k nimž se v posledních dvou měsících přidalo silné politické a sociální napětí.“
Vyřešení závažné situace v Mali je důležité i pro ostatní západoafrické státy. Hrozí tak rozvrat celého regionu. Již dříve se konflikt částečně přelil do Burkiny Faso a Nigeru. Pět představitelů států ECOWAS proto jednalo přímo v Mali již minulý čtvrtek. Hlavy států ze sousední Ghany, Pobřeží slonoviny, Nigeru, Nigérie a Senegalu se snažili najít kompromis mezi malijským prezidentem a jeho oponenty z hnutí M5, které se sdružuje okolo vlivného imáma Mahmouda Dicka, avšak bez výsledku.
Muslimský vůdce požaduje odstoupení prezidenta
V malijské metropoi Bamaku již dva měsíce probíhají občanské nepokoje. K největšímu násilí došlo 10. a 11. července. Poprvé se ovšem opoziční hnutí sešlo v ulicích už 5. června, proto si říká M5 nebo M5-RFP (Hnutí 5. června – Sdružení vlasteneckých sil). Hnutí M5 svolal vlivný islámský vůdce Mahmoud Dicko, který právě 5. června poprvé vyzval k občanské neposlušnosti.
live pictures coming from Mali. The citizens are heading for the parliament building to occupy it after weeks of protests asking President Ibrahim Boubacar Keïta to resign. Citizens are also heading for Prime Minister’s office and have been asked to occupy pic.twitter.com/TDToUSyN9n
— Frirnds of Hopewell Chin’ono (@HopewellOno) July 20, 2020
Hnutí M5 požaduje nejen odstoupení současného prezidenta Ibrahima Boubacara Keity, známého pod zkratkou IBK, rozpuštění parlamentu a odvolání devíti ústavních soudců. Vymezuje se proti špatné ekonomické situaci, korupci i zhoršující se bezpečnostní situaci. Hlavním spouštěčem bylo dubnové rozhodnutí Ústavního soudu, který anuloval mandát 31 poslanců ve prospěch strany prezidenta Keity.
Poklidné demonstrace přerostly v násilí
Přibližně měsíc bylo setkávání příznivců hnutí M5 poměrně poklidné, prezident je však popudil tím, když 8. července znovu jmenoval premiéra a odmítl rozpustit parlament s tím, že by tak připravil o křeslo i všechny ty, kteří byli řádně zvoleni. Příznivci imáma Dicka se pak střetli s bezpečnostními složkami a malijský server Maliweb konstatoval, „že nic nemohlo zemi připravit na takovou katastrofu“.
ECOWAS během jednání s rozbouřeným Hnutím M5 navrhlo sestavení vlády národní jednoty, která by zahrnovala členy opozičního hnutí i civilní spolky. Mimo jiné delegace také nabídla výměnu ústavních soudců. Ti už byli dříve de facto odvoláni prezidentem, který se snažil uklidnit situaci. Hnutí však návrhy odmítlo, muslimský vůdce Dicko řekl novinářům, že nedošlo k žádnému progresu a že žádný z návrhů nebyl pro protestující přijatelný.
Chaos trvá osm let, zemřely tisíce lidí
Příčiny současné závažné krize sahají až do roku 2012. Tehdy došlo již po několikáté v šedesátileté historii samostatného Mali k nepokojům separatistických skupin etnických Tuaregů, kteří si nárokují sever území. Přidali se k nim také islamisté. Hněv občanů kvůli tomu, že vláda rebelii separatistů nezvládala, vyústila sesazením tehdejšího prezidenta Amadoua Toumani Toureho po vojenském převratu. Zmatek, vnitřní rozpory a mocenské vakuum v Bamaku umožnilo separatistickým a islamistickým skupinám rychle se zmocnit téměř celého severního území a vyhlásit nezávislost.
K tématu
Svět 2100: Čína může ztratit až polovinu populace, vládnout bude Afrika
- 15. července 2020
Mezi islamisty a separatistickými skupinami došlo brzy k rozkolu. Islamisté začali tvrdě prosazovat právo šaría, zmocnili se měst Timbuktu a Gao, kde nastolili tvrdou vládu. Ozbrojené islamistické jednotky začaly postupovat do středu země, proto na žádost malijské vlády v lednu 2013 Francie vyslala do své bývalé kolonie vojenské jednotky. Od dubna 2013 v Mali probíhá také Multidimenzionální integrační stabilizační mise OSN (MINUSMA). Ta je považována za nejnebezpečnější misi OSN vzhledem k vysokému počtu útoků na mírové jednotky.
OSN: Počet útoků se zpětinásobil
Současný prezident IBK byl zvolen v roce 2013 s nadějí na zlepšení situace v zemi. Ta se však dnes zdá být bezvýchodná. „Část země je zcela mimo kontrolu státu, množí se různé džihádistické skupiny, přítomnost francouzských jednotek je kontroverzní. Mladí nevidí žádnou budoucnost, korupce vyplouvá na povrch, učitelky jsou již sedm měsíců ve stávce za zvýšení platů…“ vyjmenovala pro France Info Caroline Roussy, výzkumnice z francouzského institutu IRIS, která se zaměřuje na západní Afriku.
Podle OSN se tam počet násilných útoků od roku 2016 zpětinásobil. Tehdy ve třech zemích zahynulo 770 lidí, během uplynulého roku to bylo přibližně čtyři tisíce osob. Násilnosti vyhnaly mnoho lidí z domovů a vedly k uzavření tisíců škol. Mezinárodní angažovanost vyústila namísto uklidnění situace v militarizaci okolních států. Spolu s Francií utvořily státy Burkina Faso, Čad, Niger, Mali a Mauritánie takzvanou Sahelskou pětku, protiteroristickou jednotku s rozšířenou možností překračovat hranice členských států. Svou působnost tam rozšířila také armáda Spojených států, která si vytvořila základnu v Nigeru.
Děti umírají na malárii i obyčejný průjem
Pro civilní obyvatelstvo znamená množství armád a ozbrojených skupin zejména extrémní nedostatek zdravotní péče a chudobu. Zdravotnická zařízení totiž byla často zničena a mnoho zdravotnického personálu z území uprchlo. Jiní humanitární a zdravotničtí pracovníci nejsou schopni vykonávat svou práci a čelí velkému množství útoků.
Děti nejsou proočkované, proto ve velké míře podléhají malárii, ale i obyčejnému průjmu. Pokud se rodiny v ohrožených oblastech vydávají hledat lékařskou pomoc, hrozí jim napadení ze stany některé z mnoha ozbrojených skupin. Stejně jsou na tom pracovníci neziskových organizací.
Klaus: Máme bránit svou zemičku, ne Mali
Mezi řadou zahraničních armád působí v Mali také Češi, a to již od roku 2013. Bývalý prezident Václav Klaus se přitom nedávno nechal slyšet v nedělní Partii, že přítomnost české armády na západě Afriky nechápe. „Nevím, jestli má naše armáda působit v Afghánistánu nebo v Mali. Dokonce si myslím, že nikoliv. Naši vojáci mají především bránit tuto zemičku. Já vím, že se teď ozve křik, že jsme součástí jistého klubu, ale řekněme si, že v Mali měla dlouhodobé zájmy Francie, protože jde o jejich bývalou kolonii, ale my žádné zájmy v Mali nemáme,“ řekl.
K tématu
Nad odlehlými částmi Keni budou létat balony s 4G připojením
- 9. července 2020
Česká armáda přitom v červnu převzala velení výcvikové mise Evropské unie v Mali EUTM. Jedná se tak o první mezinárodní misi, jíž Češi velí. Hlavním cílem je pomoci při výstavbě a výcviku malijské armády, která bojuje proti islámským radikálům a dalším ozbrojeným skupinám. Velení na šest měsíců od Portugalců převzal brigádní generál František Ridzák.
„Dnešní den je pro českou armádu významný,“ uvedl ke slavnostnímu ceremoniálu převzetí mise ministr obrany Lubomír Metnar. „Po sedmi letech působení v Mali na následujících šest měsíců přebíráme velení sil ve výcvikové misi EUTM. Je to projev důvěry v profesionalitu českých vojáků, ale také výzva v boji proti terorismu a nelegální migraci,“ uvedl ministr na svém Twitteru. Sám Ridzák velení označil za privilegium pro sebe i svou zemi.
