Devětatřicetileté Vendulce se před rokem obrátil život vzhůru nohama. Po vážné nehodě skončila v kómatu a již rok je upoutaná na lůžko. Teď jí svitla naděje, že by se mohla uzdravit. K tomu ale musí podstoupit nákladnou léčbu, která stojí v průměru 170 tisíc korun měsíčně. Jelikož jsou její rodiče v pokročilém věku, nemohou jí finančně pomoci. Přátelé se proto rozhodli pomoci a založili sbírku.
„Vendy byla vždy velice aktivní člověk. Mezi mnohé z jejích aktivit patřily doprovody vozíčkářů a nevidomých na kulturní akce, autorské čtení v místní knihovně či práce ve studentském rádiu. Milovala být mezi lidmi a vždy byla tam, kde někdo potřeboval pomoci a právě lidem s určitým druhem handicapu pomáhala nejvíce,“ stojí v jejím příběhu na webové stránce neziskové organizace Donio.
Po děsivém pádu skončila na vozíku. Podle lékařů Anička už nebude chodit, ona bojuje dál
Dvaadvacetiletá Anička už jako malá propadla sportu. Věnovala se atletice, volejbalu i hokeji, její největší vášní byla ovšem cyklistika. Nejvíce si oblíbila létání vzduchem a sjíždění skal. Jenže závod v údolí italských hor Val di Sole se jí stal osudným. Spadla, vážně se zranila, podstoupila několik operací a lékaři předpověděli, že už nikdy nebude chodit. Ona se však nevzdává a bojuje, aby se znovu postavila na nohy.
Vendulka měla velké plány. Zejména se svými dvěma dcerami. „Tolik toho slíbila svým holčičkám – jak spolu budou péct, hrát si, číst, učit se, výletovat a jak pojedou poprvé k moři. A hlavně, chtěla jim být vždy nablízku v dobrém i zlém. Být prostě máma,“ uvádí zakladatelka sbírky Iva Crookston.
Vše se ale rázem změnilo. Vendulka pár dní před Štědrým dnem v roce 2021 spadla z výšky a v důsledku vážné nehody skončila v kómatu – odborně nazvaném apalický syndrom. Jde o druh kómatu, při němž pacient působí dojmem, že se probral. Má otevřené oči, žvýká a polyká podanou potravu, ale není možné s ním navázat kontakt. Může mít obrny různých částí těla a další příznaky vyplývající z postižení nejvyšších částí mozku v důsledku jeho dlouhodobého otoku, vysvětlují autoři webu Příznaky-projevy.cz.
Vendulčin manžel je nevidomý
Veškeré náklady na péči o nemocnou maminku tak na sebe převzali Vendulčini rodiče. „Místo, aby se radovali z vnoučat, užívali si důchodového věku a řešili své vlastní závažné zdravotní problémy, bojují Stanislava a Václav každý den s tím, jak zaplatí cesty do zařízení DIOP vzdáleného 110 kilometrů, kde nehybně leží jejich milovaná dcera,“ popisuje jejich úděl Iva.
„A co více, manžel Vendulky je nevidomý. Beznaděj, beznaděj a opět beznaděj. Plus každodenní nervový boj s myšlenkou, že (rodiče) nebudou moci dopřát své dceři šanci na probuzení, protože léčbu apalického syndromu zdravotní pojišťovny bohužel nehradí,“ uvádí dále zakladatelka sbírky.
Léčba je možná pouze ve specializovaných zařízeních, kde si ji klienti hradí sami a stojí 170 tisíc korun měsíčně. Trvá 12 měsíců a zahrnuje neurorehabilitace, multisenzorické stimulace, pohybové terapie, klinickou logopedii, kognitivní tréninky, ergo a psychoterapie.
„Možnost léčby již potvrdilo několik zařízení a Vendulčiny šance jsou vysoké. Jen v posledních dnech se mimo jiné díky tomu, že si její maminka a sestra udělaly kurz bazální stimulace a učí se i další metody, které se souhlasem lékařů mohou u lůžka aplikovat, Vendulka naučila hlavou dávat najevo souhlas i nesouhlas, což je zásadním pokrokem,“ píše se dále v příběhu. „Poté, co za ní její maminka začala jezdit téměř denně, Vendulka se začala po roce usmívat,“ doplňuje Iva.
I proto se rozhodla Vendulčině rodině pomoci a založila sbírku. Na Vendulčinu léčbu i následnou rehabilitaci potřebují vybrat dva miliony korun. „Intenzivní terapie jí dá reálnou šanci na návrat do života, aby mohla opět hýbat končetinami, učit se hovořit, případně i postavit se na nohy. Nic z toho současné zařízení neposkytuje a je tak minimální šance, že se z tohoto vegetativního stavu dostane,“ vysvětluje Iva.
