Rakovina plic patří mezi nejzávažnější typy karcinomů. Ve čtvrtém stadiu je už prakticky nevyléčitelná. Zdroj: Profimedia.cz, CNN Prima NEWS
Paní Daniela z Plzně se těšila dobrému zdraví až do roku 2014, kdy se objevily první příznaky vážného onkologického onemocnění. K návštěvě lékaře ji přiměla tehdy osmadvacetiletá dcera Ivana, která měla o maminčino zdraví obavy. „Začala divně pokašlávat, trvalo to dlouho, tak jsem ji poslala k lékaři, aby něco nezanedbala,“ vzpomíná Ivana. Verdikt byl neúprosný – rakovina plic v pokročilém stadiu. Lékaři jí dávali pouhý rok života. Bohužel po třech letech svůj nerovný boj prohrála. Příběh velkého odhodlání i neúprosného konce popsala CNN Prima NEWS Danielina dcera Ivana.
V roce 2014 tehdy padesátiletá Daniela se po více než dvoutýdenním kašli objednala ke svému lékaři. Myslela si, že se jedná o běžné nachlazení, ale její dcera ji vybídla, ať raději nic nezanedbá. „Lékař maminku vyšetřil a poslal ji domů s antibiotiky. Její stav se skutečně po pár dnech zlepšil. Jenže zhruba po měsíci začala kašlat znovu a ještě víc,“ vzpomíná na první příznaky maminčiny nemoci Ivana.
Daniela se tedy znovu objednala ke svému obvodnímu lékaři, který ji tentokrát rovnou odeslal na rentgen. „Na snímku byl nález, který zasahoval obě plíce včetně mízních uzlin. Bohužel se to všechno stalo v období Vánoc, takže na další vyšetření se maminka dostala až po Novém roce,“ říká Ivana. Protože pracuje ve zdravotnictví, věděla, že čas je rozhodující.
Nenechala jsem se odbýt a zajistila jsem mamince vyšetření co nejdříve. Bohužel diagnóza byla zdrcující, karcinom plic ve čtvrtém stadiu.
„Nenechala jsem se odbýt a zařídila mamince bronchoskopii ještě před svátky. Diagnóza byla bohužel jasná, karcinom plic ve čtvrtém stadiu,“ pokračuje Ivana ve svém vyprávění. Výsledek histologie upřesnil, že se jednalo o nemalobuněčný adenokarcinom.
„Maminka se z této zprávy zhroutila a já s ní. Když jsem se vzpamatovala, řekla jsem si, že udělám maximum, abych jí zajistila co nejlepší léčbu. Začala jsem se o její onemocnění velmi zajímat, abych zjistila maximum informací. Bylo to velmi složité období, protože pracuji s lidmi, a to se člověk musí usmívat, soustředit a odvádět stoprocentní výkon,“ pokračuje Ivana ve svém vyprávění.
Po večerech si dopodrobna četla postupy diagnostiky a léčby nemalobuněčného adenokarcinomu ve čtvrtém stadiu. „Díky tomu jsem moc dobře věděla, jaká vyšetření se musí udělat a jaká bude následovat léčba. Proto například, když lékař váhal s určitým vyšetřením, na rovinu jsem mu řekla, co se musí udělat. A jemu bylo jasné, že mě nijak neobejde, protože na tom budu trvat, neboť postupy znám,“ říká.
Díky pečlivému nastudování této problematiky věděla, že u diagnózy plicní adenokarcinom se musí udělat genetické vyšetření na přítomnost mutací, aby v případě jejich pozitivity byla nasazena efektivní cílená léčba.
Rakovina se dá léčit i pohybem. Tahle nemoc je vetřelec i skvělý stratég, říká onkolog Svoboda
Jednou z nejúčinnějších pomocných zbraní v boji proti rakovině je pohyb. Ředitel Masarykova onkologického ústavu Marek Svoboda ho v rozhovoru pro CNN Prima NEWS doporučuje nejen jako prevenci, ale i v případě, že už se u vás tahle nemoc objevila. I proto v jím vedené brněnské instituci rozjeli projekt, který pacientům nastavuje pravidelná cvičení na míru – podle věku, zdatnosti i fáze onemocnění.
„Z bronchoskopie naštěstí zbylo dost materiálu, který byl odeslán na genetické vyšetření do Ostravy, kam jsem každý den volala, jestli už mají výsledek. Bohužel testovací sady jsou poměrně drahé, tak se vždy čeká, až se sejde určité množství vzorků a pak se teprve testuje najednou. Mezitím bylo mamince hůř a hůř, opravdu každý den byl znát,“ vzpomíná na velmi těžké životní období.
Začátkem ledna se dozvěděli, že v nádoru je přítomna mutace EGFR. To znamenalo, že existuje sice cílený lék, ale nádor je zároveň agresivnější a s největší pravděpodobností bude dále mutovat.
„V té době byla maminka odeslána do jednoho z komplexních onkologických center, ale termín měla až na konci ledna. To bylo v danou chvíli opravdu hrozné. Byly momenty, kdy jsem si myslela, že se toho už nedožije,“ říká.
Paní Daniela však byla velká bojovnice, absolvovala cílenou léčbu – lékaři jí předepsali blokátor receptoru EGFR, který zpomaluje růst nádoru. „Lék měl výborný efekt, již po týdnu došlo k výraznému zlepšení, dýchací obtíže a kašel úplně ustaly. Po měsíční kontrole se na kontrolním RTG snímku ukázalo, že se nádor téměř ztratil. Mamka dokonce byla schopná se v březnu vrátit na poloviční úvazek do práce, což jí nesmírně pomohlo po psychické stránce,“ pokračuje Ivana.
Zlepšení bylo pouze dočasné. Po deseti měsících se maminčin stav začal znovu prudce zhoršovat a bylo jasné, že léčba přestává fungovat.
Jenže zlepšení bylo pouze dočasné. Po deseti měsících se začal Danielin zdravotní stav opět zhoršovat. V té době už bylo jasné, že léčba přestává fungovat a nádor začal mutovat. Kontrola potvrdila, že opět roste.
„Terapie tímto lékem byla ukončena a byla nasazena dvojkombinace chemoterapie, na kterou mamka docházela každé tři týdny a já s ní. Měly jsme to jako výlet, ona ležela pět hodin ve stacionáři na kapačce a já seděla vedle ní. Zpětně teď musím ocenit všechny své kolegy i nadřízené, že mi umožnili s maminkou všechnu léčbu absolvovat,“ vzpomíná Ivana.
Bohužel po dvou cyklech chemoterapie se ukázalo, že léčba nezabírá. Daniela na tom byla stále hůř a chemoterapii snášela velmi špatně.
„Moc dobře jsem věděla, že nemá smysl v této léčbě pokračovat a že musíme najít jinou cestu. Bohužel ošetřující lékařka tvrdila, že léčba zabírá, takže mi vlastně lhala do očí. Jasně jsem viděla popisy rentgenů, kde byla popsaná větší a větší progrese. Bylo mi jasné, že musím začít jednat,“ dodává Ivana s tím, že po cílené léčbě a chemoterapii zbývala poslední možnost – léky třetí volby.
Opět jsme zkusili cílenou léčbu, nyní však jiným preparátem. Na nějakou dobu to zabralo a maminčin stav se začínal zlepšovat.
„Zde přicházela v úvahu opět cílená léčba, nyní však jiným preparátem. Z přístupu lékařky mi však bylo jasné, že s ní se na léčbě nedomluvím,“ pokračuje. Jenže Ivana to nechtěla za žádnou cenu vzdát. Sedla k internetu a vyhledala obchodního zástupce firmy, která vhodný lék vyrábí, a napsala mu e-mail. Dostala kontakt na lékařku, která byla ochotna pomoci a předepsala cílenou léčbu. Ta opět zabrala a Danielin stav se začal zlepšovat.
Bohužel nádor o sobě dal vědět už po dvou měsících. „Tehdy paní doktorka na rovinu řekla, že mi nemůže nabídnout nějakou další léčbu. Ale že zná lékaře, který má v tuto chvíli klinickou studii na imunoterapii nemalobuněčného plicního karcinomu a dala mi na něj kontakt s tím, že si to s ním musím domluvit sama,“ pokračuje ve svém vyprávění Ivana.
Paní Daniela byla zařazena do studie a za další týden už dostala kapačkou imunoterapii. Tato léčba už ale nezabrala, Daniela neustále kašlala, byla slabá a brzy už nemohla ani vstát z postele.
Na rakovinu prsu umírá téměř dva tisíce žen ročně. Prevence jim může zachránit život
Každý rok v říjnu se po celém světě konají akce, které šíří osvětu ohledně rakoviny prsu. Pink October neboli Růžový říjen se tak stal symbolem druhého nejčastějšího nádorového onemocnění u žen. CNN Prima NEWS oslovila Kateřinou Šédovou, zakladatelku organizace Loono, která sdružuje tým mladých lékařů a studentů medicíny a mimo jiné se snaží informovat veřejnost o důležitosti samovyšetření pomocí projektu #prsakoule.
„Naštěstí jsem nadále byla v kontaktu se skvělou paní doktorkou a od ní jsem věděla, že se nádor musí přetestovat. Umluvila jsem tedy v místní nemocnici pana primáře na plicním k opětovné bronchoskopii a otestování vzorku na přítomné eventuální nové mutace. Bronchoskopie se povedla, sice s drobným pneumotoraxem, mamku si nechali na dva dny v nemocnici a já netrpělivě čekala na výsledky,“ pokračuje Ivana, která se ze všech sil snažila mamince alespoň trochu prodloužit život.
Když imunoterapie nezabrala, Ivana studovala dál, co by mohlo pomoci. A zjistila, že na trhu se objevil zázrak v podobě nového léku cílené léčby právě na rezistentní mutaci, kterou Daniela trpěla. Jenže mělo to háček, tato léčba nebyla v České republice dostupná. Navíc se Danielin stav zhoršoval každý den.
„Byla jsem zoufalá. Je hrozné, když víte, že existuje lék, který by zachránil milovaného člověka, ale bohužel je u nás nepřístupný. Sedla jsem tedy k internetu a sehnala jsem kontakt na ředitele firmy, která lék vyrábí a distribuuje do zbytku světa. Kupodivu za dva dny přišla odpověď, že se se mnou spojí obchodní zástupce pro střední Evropu,“ dodává s tím, že do dvou dnů dostala odpověď, kde jí bylo přislíbeno, že se výrobce bude snažit dostat lék do České republiky.
Nakonec se nám podařilo lék sehnat v Německu. Dávka na měsíc stála osm tisíc eur. Bylo jasné, že na další už mít peníze nebudeme a rozhodli jsme se založit sbírku.
Lék nakonec sehnali v Německu – za osm tisíc eur jedno balení na měsíc. Mezitím se Ivana snažila získat prostřednictvím veřejné sbírky peníze na další balení. Během měsíce se podařilo vybrat 800 tisíc korun, což stačilo na čtyři měsíce léčby.
„Mezitím se mi ozvali od výrobce, že se jim povedlo v rámci studie dostat lék do Česka a že mamce bude poskytnuta léčba zdarma. V tu chvíli jsem byla nesmírně šťastná! Výrobce mě však poprosil, jestli bychom nemohli napsat žádost na pojišťovnu k proplacení léčby,“ pokračuje. Bohužel pojišťovna žádost zamítla, a to i přes odvolání. „Bylo to hrozné, protože léčba měla úžasné výsledky a už po měsíci došlo k naprosté regresi nádoru,“ vzpomíná na absolutní beznaděj Ivana.
I přes obrovskou snahu Ivany zajistit mamince tu nejlepší léčbu a přes obrovskou vůli k životu paní Daniely se po deseti měsících nádor opět probudil v plné síle a nic nepomohlo. Metastázy se dostaly až k mozku a v březnu 2017 po třech letech od diagnostiky rakoviny plic zemřela paní Daniela v pouhých 53 letech.
Pro koho je vhodný program časného záchytu rakoviny plic?
Nejvíce ohrožená skupina obyvatel, tedy kuřáci, by se měli zapojit do preventivního programu časného záchytu rakoviny plic, doporučuje přední český pneumoonkolog z kliniky Fakultní Thomayerovy nemocnice v Praze Libor Havel. CNN Prima NEWS prozradil, jaké jsou první příznaky onemocnění rakoviny plic a dostupné možnosti léčby.
Jaké jsou první příznaky rakoviny plic, kterých je třeba si všímat?
Jde hlavně o kašel a nevysvětlitelnou dušnost, v takovém případě by měli zpozornět hlavně kuřáci. Dále se může objevit vykašlávání krve, hubnutí a horečka. Také je nutné říct, že když se objeví takové příznaky a je jejich příčinou zhoubný nádor plic, jedná se v drtivé většině případů o pokročilý nádor se špatnou prognózou. Počáteční, bezpříznaková stadia lze odhalit pouze pomocí zobrazovacích metod, především počítačovou tomografií (CT). Proto byl spuštěn program časného záchytu rakoviny plic, který toto vyšetření využívá.
Pro koho je tento program vhodný?
Program časného záchytu karcinomu plic je určen pro specifickou skupinu obyvatel nejvíce ohrožených vznikem rakoviny plic – pro dlouholeté silné kuřáky. Zapojení do programu je tedy doporučeno současným i bývalým kuřákům ve věku 55 až 74 let, kteří mají zátěž takzvaných 20 „balíčkoroků“. Jeden balíčkorok znamená, že člověk kouřil jeden rok jednu krabičku cigaret denně (nebo dvě krabičky půl roku, nebo půl krabičky dva roky apod.). Pro účast v tomto programu jsou tedy indikováni současní i bývalí kuřáci se zátěží jedné krabičky cigaret denně po dobu 20 let.
Lynchův syndrom u lidí značně zvyšuje riziko rakoviny. Kdo je nejvíce v ohrožení?
Lidé s diagnózou Lynchova syndromu mají vrozenou predispozici ke vzniku různých nádorů, mnohdy trpí i kombinací několika typů karcinomů. Jedná se o vrozené onemocnění způsobené mutací některého z genů, které se podílí na opravě DNA při dělení buněk. Co by mělo vést k podezření na Lynchův syndrom, jaké typy rakoviny se častěji vyskytují u těchto lidí a jaká je vhodná prevence? CNN Prima NEWS oslovila klinickou genetičku Věru Krutílkovou, aby objasnila tuto problematiku.
Na koho se obrátit v případě zájmu o vstup do tohoto programu?
Na program se mohou lidé ptát svého praktického či plicního lékaře. Veškeré informace jsou k nalezení na www.prevenceproplice.cz.
Paní Daniele diagnostikovali nemalobuněčný adenokarcinom ve čtvrtém stadiu. Jaké jsou prognózy v tomto případě?
Obecně je čtvrté stadium rakoviny plic vnímáno jako nevyléčitelné, i když v některých specifických situacích je dnes možné dosahovat přežívání i v horizontu let. V principu jde u nádorů o to, zda u nich jsou, či nejsou přítomny určité řídící mutace, které umožňují nasadit cílenou léčbu.
O jakou cílenou léčbu se přesně jedná?
Tyto mutace se vnímají jako přímý spouštěč růstu nádoru a léky cílené léčby jsou vyvinuty tak, aby blokovaly signalizační dráhu, která indukuje růst nádoru. Nicméně to jsou relativně vzácné případy, kterých je zhruba jedno až dvě procenta. Zbytek nemocných se léčí kombinací chemoterapie a imunoterapie, nebo imunoterapií samotnou. Zde záleží na určitých vlastnostech nádoru, především na expresi markeru PD-L1. Podle posledních dat se u pacientů s expresí tohoto markeru nad 50 procent dosahuje při léčbě imunoterapií pětileté přežití okolo 30 procent. To dřív absolutně nebývalo.
Imunoterapii lze použít i u pacientů, kteří tuto expresi nemají?
Lépe než cokoliv jiného funguje imunoterapie také u lidí, kteří tuto expresi nemají. Vyhlídky se tedy stále zlepšují také u pokročilých stadií rakoviny plic, ale je potřeba říci, že je to pořád jeden z nejzávažnějších druhů nádorů.
Kteří lidé jsou nemalobuněčným adenokarcinomem nejvíce ohroženi?
Stále platí, že všemi typy zhoubných nádorů plic jsou nejvíce ohrožení kuřáci, a to i ti bývalí, kteří třeba přestali už před dvaceti lety. Všechny ostatní faktory jako radon, znečištění ovzduší atd. pořád představují minoritu. Co se týče nekuřáků s rakovinou plic, tak právě adenokarcinomy (česky žlázové karcinomy) jsou u nich nejčastějším typem.
Kolik lidí ročně u nás přibližně onemocní rakovinou plic a kolik jich zemře?
Ročně zhruba 6 000 až 6 500 lidí onemocní a zhruba pět tisíc z nich každý rok zemře. Celková incidence v posledních letech klesá, což jistě souvisí s poklesem počtu kuřáků. Ale když se podíváme podle pohlaví, tak bohužel u žen incidence i mortalita roste. Přesný důvod neznáme, ale je možné, že to souvisí s větším rozšířením kouření u žen v posledních dvaceti až třiceti letech.
