Pohyb pomáhá podle odborníků nejen jako prevence před rakovinou, ale i při její léčbě. Zdroj: Profimedia.cz/ČTK
Jednou z nejúčinnějších pomocných zbraní v boji proti rakovině je pohyb. Ředitel Masarykova onkologického ústavu Marek Svoboda ho v rozhovoru pro CNN Prima NEWS doporučuje nejen jako prevenci, ale i v případě, že už se u vás tahle nemoc objevila. I proto v jím vedené brněnské instituci rozjeli projekt, který pacientům nastavuje pravidelná cvičení na míru – podle věku, zdatnosti i fáze onemocnění.
Jakým způsobem může pohyb pomoci proti rakovině?
Předně – význam pohybu v boji proti rakovině je nesporný. Existují uznávané studie, podle nichž pravidelný pohyb nejenom snižuje výskyt rakoviny, ale dokonce u těch, kteří již rakovinou onemocněli, významně snižuje riziko úmrtnosti. V průměru až o 27 procent. To je přece významné číslo! A není to nic složitého. Stačí, pokud budete tři hodiny týdně pravidelně provádět nějaké středně náročné cvičení nebo pohyb.
Pohyb nepomáhá zdaleka jen s tím, aby se neztrácela svalová síla. Pravidelná aerobní zátěž snižuje únavu u onkologických pacientů až o padesát procent, výrazně zmírňuje pět častých vedlejších účinků léčby.
Což je co?
Třeba chůze rychlostí minimálně pět, ideálně sedm km/h. Nebo jízda na kole rychlostí minimálně deset až patnáct km/h. Bavíme se pochopitelně o tom, že pohyb je během onkologické léčby a po ní „jen“ jedním z nejdůležitějších podpůrných faktorů. Bez onkologické léčby to nikdy nepůjde, jen pohyb nádor nezabije. Přesto sehrává zásadní roli. Pohyb nepomáhá zdaleka jen s tím, aby se neztrácela svalová síla. Pravidelná aerobní zátěž snižuje únavu u onkologických pacientů až o padesát procent, výrazně zmírňuje pět častých vedlejších účinků léčby: nevolnost, poruchy spánku, pokles imunity, deprese a úzkosti. Pohyb není pouze pro pacienty, u kterých předpokládáme dosažení trvalého vyléčení z rakoviny. Zlepšuje kvalitu života i u těch, kteří bojují s metastatickým onemocněním.
Světový den boje proti rakovině
Připadá každoročně na 4. únor. Je iniciativou nevládní organizace UICC (Union for International Cancer Control) a jejích partnerů, kterých je po celém světě více než 800. Cílem světového dne boje proti rakovině je zvýšit všeobecné povědomí o této zákeřné nemoci.
Takže když to jde, pacient by se měl hýbat.
Uvědomme si, že onkologická léčba sice rakovinu zabíjí, ale současně na člověka působí i nežádoucími účinky. Lidé do ní navíc často vstupují ve fázi, když už v nich rakovina nějakou dobu roste a tělo oslabuje. Řada z těchto jedinců není nejmladších, přes dvě třetiny nádorů (u mužů tři čtvrtiny) vznikají po šedesátém roku věku, kdy už naše kondice klesá. Když tedy dostanete půl roku léčby chemoterapií, někdy doplněné i ozařováním, jste přirozeně unavenější a slabší. Proto se na pohyb nesmí zapomínat ani v tomto náročném období. Paradoxní je, že se řada pacientů bojí cvičit z obav, aby si neublížili.
Četl jsem o dánské studii, v níž stálo, že v boji proti rakovině může pomoci třeba i pohyb při domácím uklízení. Je to tak?
Jakýkoli pohyb je samozřejmě správný. Aby však byl z podpůrného hlediska dostatečně efektivní a měl vliv na to, že vám neubývá svalové síly, že se zvyšuje kardiorespirační zdatnost a schopnost snášet zátěž, k tomu se při cvičení potřebujete dostat do určitého pásma tepové frekvence.
Onkolog Marek Svoboda Zdroj: Masarykův onkologický ústav
Jak se to pásmo pozná?
Jakmile máte pocit, že už jdete do submaxima. Prostě cítíte, že zátěž vás „nutí“ pravidelně dýchat. Pokud to chcete znát přesně (například proto, že si chcete pomocí svých chytrých hodinek hlídat, kdy se nacházíte v submaximální zátěži), lze toto pásmo spočítat pomocí jednoduchého vzorce. Submaximální zátěž odpovídá přibližně padesáti až pětasedmdesátiprocentní maximální tepové frekvenci, která se rovná číslu 220 minus váš věk.
K tomu asi uklízení nestačí.
Bohužel ne. Jistěže vám neublíží, pokud si doma zametete kuchyň. Ale to je pořád málo. Většina domácích prací, jako například vaření, umývání nádobí nebo žehlení, patří do nízké zátěže. Nicméně třikrát týdně sekat dříví nebo umývat okna, to už by bylo něco jiného. Ale ruku na srdce, kdo z nás třikrát týdně po celý rok štípe dříví nebo umývá okna.
Proto je lepší praktikovat cvičení, které je přesně řízené, správně nastavené. Individuálně přizpůsobené. Začít nižší hladinou submaximálního pásma a postupně si přidávat. Víte, my od pacientů v jednom kuse slýcháme, že se hýbou pořád. Paní má třeba dvě děti, takže se musí hodně otáčet, je zapřažená od rána do večera. Jenže tenhle pohyb, často naopak doprovázený stresem, se do toho, o čem mluvíme, úplně nepočítá.
Proč? Také je to honička.
Ale kondičku si tím nezlepšíte. Spíš vás to může tou jednostranností přetěžovat a ještě více unavit. Vámi zmíněná dánská studie poukazovala na fakt, že jakýkoliv pohyb může pacientovi pomoci po psychické stránce. Nic proti tomu. My se ale snažíme, aby člověk fungoval řízeněji. Konkrétním aerobním cvičením. Pacient se díky němu pomalinku posouvá do nových limitů. Když přijdete poprvé do posilovny, dáte si pět kilo. Ano, je to namáhavé. Za měsíc tam už ale máte těch kil naložených patnáct.
Správný způsob pohybu pacienty učíte v rámci projektu OnkoFit, který jste rozjeli před několika měsíci. O co v něm jde?
Vžijte se do role pacienta, který si chce ve spolupráci s lékaři pomoci. Takový si díky OnkoFitu může najít konkrétní cvičení, kterým si zlepší kardiorespirační zdatnost. Případně si vybere silové či kondiční cvičení; přesně podle své potřeby. Lze stejně tak zvolit i jógu, meditaci, lekce správného dýchání.
Pohyb se při léčbě onkologických onemocnění někdy přehlíží, může přitom patřit ke klíčovým pomocníkům. Zdroj: Profimedia.cz/ČTK
Copak v boji proti rakovině záleží i na správném dýchání?
Může to tak být. V rámci OnkoFitu si pacient vybírá své cvičení podle úrovně vlastní zdatnosti, fáze onemocnění, věku, léčby. Bývá to velice individuální. Zatímco jeden je schopen uběhnout pět kilometrů, druhý se už nemůže pořádně hýbat. V takovém případě si zlepší kvalitu života i cvičením správného dechu, prací s bránicí.
ČTĚTE TAKÉ: Rakovina slinivky patří mezi nejhorší typy nádorů
Výhodou OnkoFitu je, že buď můžete cvičit přímo u nás, nebo před počítačem doma. Každopádně bezpečně. Bez obav, že byste si mohli nadměrnou zátěží ublížit.
Bylo to celé váš nápad, nebo jste se někde inspirovali?
Pohybem se hodně zabývají například v národním onkologickém ústavu v Amsterdamu. Ano, tam jsme se inspirovali zcela určitě. Naše kolegyně tam navíc byla na měsíční stáži. Ale zkušenosti máme i vlastní. Již druhým rokem řešíme vědecký projekt podporovaný Agenturou pro zdravotnický výzkum ČR o vlivu pohybové aktivity na celkovou rekonvalescenci a regeneraci imunitního systému pacientů podstupujících chemoterapii. Zapojení pacienti cvičí po ukončení chemoterapie tři měsíce třikrát týdně hodinu kondičně. V pondělí osm ráno se sejdou u počítačů, přes zoom sledují cvičitelku, která to řídí z tělocvičny na Fakultě sportovních studií Masarykovy univerzity. Výsledky jsou perfektní.
Nejvíce studií je o příznivém vlivu pohybu na rakovinu prsu. Je to dáno i tím, že ženy jsou o něco disciplinovanější.
Pomáhá pohyb na všechny druhy rakoviny?
Na většinu ano. A to jak v prevenci jejich vzniku, tak i v prevenci úmrtnosti na rakovinu. Existují seriózní studie, které prokazují vliv pohybu na snížení rizika vzniku rakoviny prsu, tlustého střeva, dělohy, jícnu, žaludku, močového měchýře a ledviny. Největší snížení rizika úmrtnosti bylo prokázáno u rakoviny prsu, tlustého střeva, prostaty. Bohužel ne pro všechny typy nádorů máme k úmrtnosti přesné údaje. Výše uvedené tři rakoviny patří k nejčastějším, a proto se dají nasbírat dostatečně veliké soubory pacientů, kteří se chtějí zapojit do výzkumu. Nejvíce studií je o příznivém vlivu pohybu na rakovinu prsu. Je to dáno i tím, že ženy jsou o něco disciplinovanější. Není ale důvod, proč by obecné principy neměly fungovat i u jiných onkologických diagnóz.
Zdaleka nejde jen o psychiku. I zlepšení kondice je při léčbě důležité. Zdroj: Profimedia.cz/ČTK
Ženy jsou vážně disciplinovanější?
Ženy se o sebe určitě starají více. Obecně mají větší pocit zodpovědnosti, který vychází z jejich role matek a jenž tedy chovají k dětem a rodině. Jsou-li nemocné, pak s větší disciplínou přijímají i naše rady. Navíc, ženy se častěji dávají dohromady v rámci pacientských organizací nebo sociálních skupin, vzájemně se motivují. A to i do cvičení. Přístup pacientů se jinak liší i v rámci diagnóz. U lidí s nádorem hlavy, krku nebo plic je to těžší. Jednoduché to není ani v případech, kde je léčba skutečně velmi náročná – například u nádorů vaječníků nebo sarkomů. Únava z chemoterapie může být skutečně velká. O to důležitější je pak pacientům význam pohybu správně vysvětlit a opakovaně připomínat.
Váš projekt OnkoFit je primárně zaměřený na pacienty, u kterých předpokládáte jejich vyléčení. Má to nějaký důvod?
Cvičit mohou všichni onkologičtí pacienti. Tedy i ti, kteří prochází dlouhodobou onkologickou léčbou pro metastatické onemocnění. I jim pohyb pomáhá a zlepšuje kvalitu jejich života. Na straně druhé, bohudíky, většinu onkologických pacientů dnes vyléčíme. Jen je to za cenu nežádoucích účinků, které onkologická léčba má. Většina z nich, způsobených chemoterapií nebo ozařováním, naštěstí ustoupí. Vždy to ale trvá minimálně několik měsíců. Většinou uplyne jeden i dva roky, než se člověk po tak náročné léčbě cítí opět dobře.
Některé léčby se navíc musí užívat i pět či více let. Pacienti, rodina a pracovní okolí přitom očekávají, že to bude hned po ukončení léčby jako dříve. Že se vyléčený pacient opět ocitne v plné síle. Tak to ovšem není. A protože víme, že pohyb má na toto všechno velmi blahodárný vliv a současně snižuje úmrtnost na rakovinu i na další neonkologické nemoci, primárně se snažíme zapojit pacienty, kteří podstupují nebo ukončili kurativní léčbu a stávají se takzvanými onkologickými „přeživšími“.
Vybavíte si nějaký pacientský příběh, který díky pohybu dopadnul happy endem?
Takových by bylo! Máme třeba případ pacientky s onkologickým onemocněním, která byla dlouhodobě úzkostná, díky pravidelnému cvičení ale mohla přestat užívat antidepresiva. Významný pokrok udělaly i dámy, které se při a po léčbě odhodlaly souběžně i tancovat. Mimochodem – disco a lidový tanec patří mezi středně fyzicky náročné pohybové aktivity, tedy přesně takové, jaké doporučujeme. Mluvit o happy endech může být v našem oboru ošidné, ne každý pozoruhodný příběh skončí šťastně. Osobně mám ale velký respekt i k jednom muži ve čtvrtém klinickém stadiu méně agresivního lymfomu, který se ke cvičení vyloženě upnul. Dře jak mezek, u činek zapomíná na to, že je nevyléčitelně nemocný. Zatímco všichni ostatní v tomhle stadiu svaly ztrácí, on rakovině ukazuje, že se jen tak nedá. Rve se s ní.
Pohyb jako součást terapie může mít mnoho podob. Záleží na věku, kondici a fázi nemoci. Zdroj: Profimedia.cz/ČTK
Třeba se v jeho případě stane zázrak.
Něco vám řeknu – na zázraky věřím! Jeden takový zázračný případ jsem už zažil. Byla to pacientka se vzácným nádorem, kterou jsme už posílali jako nevyléčitelnou domů. Žádná léčba u ní nezabírala. Pořád si vybavuji, jak jsem se s ní loučil. Jaké pak bylo mé překvapení, když jsem ji po několika letech zase potkal v čekárně.
Zázrak?
Jak jinak byste tomu chtěl říkat?
A jak se to mohlo stát?
Tehdy jsme jí na cestu dali injekci cytostatik do mozkomíšního moku. Byla to ovšem vysloveně paliativní léčba, nedělali jsme si žádné přehnané iluze o jejím efektu. Takže těžko říct. Fakt zabrala ta injekce? Myslím, že pomohla i její neskutečně silná vůle a snaha být stále pozitivní.
Mám to chápat tak, že ji mohla zachránit třeba i alternativní léčba?
To s určitostí nevím. I kdyby ano, byla by nejspíš jediná, o které bych věděl, že se takto vyléčila z rakoviny. Já osobně pacienty od některých typů alternativní léčby neodrazuji. Není náhoda, že řada protinádorových léků vznikla z rostlin nebo ze stromů. Vadí mi ale, pokud to dělají, aniž by nám o tom řekli. Některé formy „alternativní léčby“ navíc mohou být vysloveně nebezpečné, například přímo brání účinku chemoterapie.
Jaké?
Jde třeba o některé byliny na čištění jater. A rozhodně též nesouhlasím, pokud si pacienti chtějí vybrat alternativní cestu jako tu vůbec jedinou. Naše cesty jsou totiž prověřené, skutečně dokážou vyléčit. Děláme medicínu založenou na důkazech. Byť připouštím, že existuje i obor integrativní medicíny, který pracuje mimo jiné s alternativními způsoby – s jógou, akupunkturou, doplňky stravy, různými behaviorálními metodami. A i tohle jsou zjevně věci, které mohou naší léčbě pomoci. Nenahradí ji však.
Rakovinná buňka napadená imunitou Zdroj: iStock
Během vaší praxe jste tedy zažil jeden zázrak. Kacířská otázka – není to málo?
Ale ne, vždyť ony se dějí každou chvíli. Jen je neoznačujeme za zázraky, protože se jedná o účinky moderní onkologické léčby vzešlé z rozsáhlého a roky trvajícího výzkumu. Takové vídáme v ústavu denně. Víte, když jsem nastoupil do práce, byla průměrná délka života pacienta s nádorem tlustého střeva a jaterními metastázemi devět měsíců. Dnes tito pacienti žijí roky.
Nebo metastatický melanom nebo karcinom ledvin... Dříve katastrofa, v podstatě chemoterapií neléčitelné onemocnění. Dnes pomocí moderní léčby dosahujeme u metastatického karcinomu ledviny na průměrné téměř pětileté přežití, u melanomu ještě delší. Výrazně se zlepšují i výsledky u karcinomu plic a dalších.
Kolikrát to jsou skutečně úžasné příběhy. Jako jedna pacientka s karcinomem prsu, u které po cílené léčbě vymizely jaterní metastázy. Za každý rok svého života navíc mi teď dává kalendář vyrobený z fotek krajiny a běžných věcí, které fotí. Už jich mám, myslím, sedm. Podívejte, letošní mám zrovna tady před sebou. Děkuje v něm za zdraví. Vybízí k tomu, abychom se uměli zastavit.
Ta dáma asi ví, o čem mluví.
Bezesporu. Řada pacientů si po sdělení onkologické diagnózy přerovná své životní priority a často více myslí na sebe v tom pozitivním slova smyslu. Jsem rád, že se tento vliv snaží přenášet i na druhé, dokud není pozdě.
Pro mě je to děsivá představa, že bych měl rakovinu před očima den co den tolik let jako vy. Už jste se o ní musel naučit strašně moc. Jak byste ji svými slovy popsal?
Jako vetřelce. A zároveň jako skvělého stratéga.
Jak to myslíte?
Je ve své podstatě kusem našeho těla. A ono se strašně těžce bojuje s něčím, co z nás vychází. Navíc je hrozně bezohledná. Myslí jen na sebe, chce prostě pouze přežít. Od rána do večera nedělá nic jiného, než že vás vyjídá, množí se. Má tak jednoduchý plán, že veškerou energii a sílu soustřeďuje pouze na to, aby jakoukoliv překážku překonala. Když tam najednou nalijete chemoterapii, rakovina si časem vyvine mechanismy, aby byla i proti tomuhle rezistentní. Slovo vetřelec, použité na základě stejnojmenného hororu, je tedy na místě. Rakovina člověka potřebuje, zároveň ho ale dovede do záhuby. Bohužel si jako nejbystřejší stratég umí najít cesty, jak se naší léčbě bránit. Za sebe každopádně říkám: Než bojovat s vetřelcem, raději sám se sebou a žít zdravě.
Množící se rakovinné buňky Zdroj: iStock
Což konkrétně nám v Česku moc nejde, že?
Přesně. Z hlediska výskytu nádorových onemocnění jsme nad průměrem Evropské unie. Přitom více než polovině úmrtí na rakovinu je možné předejít. Přibližně polovina všech případů rakoviny totiž vzniká z ovlivnitelných faktorů. Proto je důležitá prevence! My to bohužel rádi přehlížíme, málo se hýbeme, jsme obézní, kouříme, naše životospráva není optimální. Nebo to přímo bagatelizujeme. Jako když prezident Zeman tvrdí, že pokud se kouří až od 27 let, zdraví to nepoškozuje. Přitom kouření stojí za 90 procenty všech případů rakoviny plic u mužů a 80 procenty u žen. A způsobuje i další rakoviny.
Mýtus o bezpečném kouření Zeman propagoval velmi svědomitě. Jsou ale i jiné mýty, které se točí kolem rakoviny?
Jsou. Lidská mysl se s některými mýty bohužel vypořádává špatně. Jako s tím, že jakmile někdo dostane rakovinu, není mu pomoci. Tak to bylo do jisté míry dříve. Ještě do 90. let byl výběr cytostatik omezený, cílená léčba téměř neexistovala, vyšetřovací metody neměly tak dobré rozlišení. Není divu, že rakovina budila takový respekt. Jenže dnes je z velké části léčitelná. Jen je třeba přijít včas a – jistěže – mít štěstí.
Lidé si také z dřívější doby pamatují různé metody, které je dodnes straší. Dříve nebyly dokonalé ozařovací přístroje, takže pacienti měli spálenou kůži, po chemoterapiích hodně zvraceli, protože nebyla dostatečně účinná podpůrná léčba. Jenže dneska už máme jak šetrnější ozařovací přístroje, tak i léky, které nežádoucí účinky dokážou utlumit. Léčba se teď mnohem lépe snáší. Přesto to lidé mají pořád v sobě. Mýtů kolem rakoviny je samozřejmě mnohem víc. Jako že ji lze vyhladovět. Taky hloupost.
Rakovina plic je častým typem onemocnění. Zdroj: iStock
Jako onkolog trochu nahlížíte Bohu do kuchyně. Je podle vás lidské tělo vymyšlené dokonale, nebo vás občas napadne: Safra, tohle někdo nedomyslel?
Kromě slepého střeva, které je v dospělosti fakt k ničemu a neumí se „ztratit“ jako brzlík, je lidské tělo dokonalé. A že se objevují nemoci? To je normální. Jakkoliv krutě to asi zní, ono to má nějaký smysl. I kvůli nim si totiž uvědomujeme, že jsme zranitelní, že musíme nemocem předcházet a že bychom si měli vážit každého dne.
Ve sportu se o opravdu silných soupeřích říká, že se dají občas porážet, ale ne porazit. Je to formulace, která v medicíně platí i o rakovině?
V jednotlivých případech je dnes rakovina porazitelným soupeřem. Pokud na ni ovšem nahlížíme jako na jednotku, jednu chorobu, pak se obávám, že ji porazit nelze. V tom jsem pesimista, byť s nadějí. Geneze rakoviny je totiž založená na chybách, ke kterým bohužel nutně dochází při zcela nejzákladnějších pochodech v našem těle – při množení buněk. Obnova těla vyžaduje obrovské množství buněk. Někdo spočítal, že každou sekundu vzniká 3,8 milionu nových buněk. Při takovém množství zkrátka sem tam dojde k poškození DNA, která se musí do nových buněk zkopírovat z těch mateřských. Pokud budete v továrně vyrábět tisíc výrobků denně, taky uděláte chybu. Natožpak když miliardy…
Takže právě z těch „zmetkových“ buněk mohou vzniknout nádorové buňky?
Bohužel. Už je to tak zařízeno. A čím jsme starší, či čím hůř žijeme, tím těch poškození a zmetků může být víc. Princip vzniku rakoviny nebude možné odstranit. Porazitelnost ale bude s přibývajícím časem vyšší a vyšší. Ten vetřelec sice bude nadále zkoušet obelhávat naše tělo, že je jeho součástí, my ale účinněji dokážeme svůj imunitní systém přesvědčit, že sice ano, že vychází z našeho těla, ale musí se zničit. Ale raději to ještě zopakuji – léčit metastázy je už pozdě. Lidé hlavně musí dbát na prevenci. A pokud mají závažné potíže, pak nečekat a jít k lékaři včas.
Rakovinové buňky Zdroj: iStock
Někteří si rakovinu přivodili vlastním chováním, jiní mají prostě smůlu. Je těm druhým hodně těžké odpovídat na otázku: Proč právě já?
Je. Často přede mnou stojí lidé, kteří sportují, nepijí, nekouří, a stejně je to postihne. Bohužel, život je nespravedlivý. Rakovina, z výše popsaného principu, může vzniknout u každého, byť u těch, kteří žijí nezdravě, s mnohem větší pravděpodobností. Stejně špatně se situace vysvětluje i těm, kteří pro úspěšnou léčbu udělali maximum. Nedávno jsem měl v ambulanci pacientku s původně prvním stadiem méně agresivního typu nádoru prsu, která byla rovněž velmi sportovně založená. Po léčbě jsme měli radost, že je vše v pořádku. A ono se to po několika letech vrátilo... I tohle se bohužel stává. Naděje naštěstí umírá naposled. A jak jsem již dříve řekl: Medicína nám každým dnem přináší nové povzbuzující výsledky!
