Mexičané upínají zraky k nové vakcíně. Překážkou proočkování je ale byrokracie, korupce a špatná organizace práce. Zdroj: AP
Dárky na poslední chvíli? Nikoliv pro obyvatele hlavního města Mexika. To se rozhodlo pro lockdown. Důvodem je rostoucí spirála nakažených a přeplněné nemocnice. Děsivá situace ale panuje i v ostatních latinskoamerických zemích. Nemoc COVID-19 je zabijákem č. 1 v pěti z nich. Na podfinancované zdravotnictví a nedostatek plicních ventilátorů doplácí nejvíce obyvatelé Peru.
Doslechli jsme se, že docházejí postele, tak jsme se rozhodli rychle přijít,“ řekla pro Wall Street Journal Adela Rayónová. Tak jako jiní se pokoušela do státní nemocnice v Mexico City dostat svého rodiče. Ale nemocnice jejího otce už nepřijala. „Zdá se, že už je příliš pozdě,“ dodala se slzami v očích.
Právě vysoká naplněnost nemocnic, která v Mexico City dosahuje 75 procent, donutila lokální politiky k akci. Ve snaze o „snížení počtu nakažených“ rozhodla starostka Claudia Sheinbaumová o uzavření nákupních center, posiloven, kin, barů a nočních klubů. Omezená bude i kapacita obchodů, restaurací a hotelů, které můžou být obsazeny jen do 30 procent. Zákaz má platit až do 11. ledna.
Nová mutace koronaviru je ještě nakažlivější a není pod kontrolou, varují Britové
Mutace koronaviru SARS-CoV-2, která se šíří na jihu Anglie, není pod kontrolou a bude velmi složité její rozmach potlačit. Takto se v neděli vyjádřil britský ministr zdravotnictví Matt Hancock poté, co vládní experti vyhodnotili, že nový virový kmen je nakažlivější než ostatní. Vývoj sleduje Světová zdravotnická organizace (WHO) a začínají reagovat i některé státy Evropské unie včetně Česka.
Sheinbaumová zároveň přislíbila finanční kompenzace, což je od jejího socialistického kolegy prezidenta Lópeze Obradora obrat. Ten doposud finanční pomoc živnostníkům odmítal a peníze rozdával pouze chudým. Zdali opatření zaberou, je vzhledem k jejich vymáhání v některých částech země otázkou. Mexičané proto upínají své zraky k nové vakcíně. Proočkování většiny obyvatelstva nebude ale dříve než v roce 2022. Překážkou je byrokracie, korupce a špatná organizace práce.
Ještě horší situaci zažívají obyvatelé Jižní a Střední Ameriky. Ze statistik WHO vyplývá, že COVID-19 se stal hlavní příčinou úmrtí v Peru, Brazílii, Chile, Ekvádoru a Panamě. V Brazílii naplněnost nemocnic překročila 92 procent. Soud v nejlidnatějším státě Sãu Paulu proto rozhodl o zákazu podávání alkoholu po osmé hodině večerní. Politici v kolumbijském letovisku Cartagena přistoupili rovnou k uzavření všech pláží až do poloviny ledna. K omezení přistupují i Uruguay a Paraguay, které byly doposud zasaženy méně než jejich sousedé.
V Peru se situace ohledně koronaviru nelepší
Vůbec nejzoufalejší situace ze zemí Jižní Ameriky panuje v Peru. Země drží smutný světový rekord. Po San Marinu a Belgii má Peru třetí největší míru úmrtí na 100 tisíc obyvatel. „Peru patří k zemím s největším počtem úmrtí na covid. Přes 85 procent lidí, kteří tam koronaviru podlehli trpělo nadváhou, nebo obezitou,“ vysvětlil NPR odborník na zdravotnictví ze Světové banky Jeremy Veillard. Obezita a diabetes jsou společné faktory mnoha zemích regionu.
Přestože se ekonomika Peru po zavedení tržně orientovaných reforem zlepšila a došlo k výraznému snížení chudoby, tak koronavirus byl test, který nikdo nečekal. Vedle zanedbaných nemocnic se vláda od začátku pandemie potýkala s nedostatkem ventilátorů. Prezident Martin Vizcarra sice v červnu proklamoval, že „vyčlení 24,5 milionu dolarů na dodávky kyslíku“. Situace se ovšem od té doby příliš nezměnila. Vizcarra byl navíc uprostřed krize odvolán parlamentem kvůli údajné korupci, což vyvolalo demonstrace a politickou nestabilitu.
Lockdown často nefunguje
Vlády latinskoamerických zemí se ve snaze o zlepšení situace snaží kopírovat nařízení zavedené v Evropě a Asii. V tamní realitě se však často míjí účinkem. Mezi přeplněnými slamy v Limě, Mexico City nebo Riu De Janeiru lze jen těžké dodržovat doporučenou vzdálenost nebo hygienické standardy. Lidé si navíc nemůžou finančně dovolit zůstat doma. Ignorují proto nařízení vlády a ve své práci často bez omezení pokračují. Vyprázdněné tak zůstávají do určité míry jen centra měst a periferie žijí normálním životem.
