reklama

Miro Žbirka: Je fantastické, když vás napadne nová melodie

Hudba je nedílnou součástí jeho života. Miro Žbirka má dokonce díky svým písním a albům perfektní přehled o etapách svého života. Nyní se s „Mekym“ můžete i vy osobně seznámit v novém snímku Šimona Šafránka MEKY, který sledujte exkluzivně on-line v iPrima Videopůjčovně. Nalaďte se na jeho sledování v rozhovoru s Mirem Žbirkou nejen o filmu.

reklama

Od koho vzešel nápad natočit celovečerní film MEKY?
Na začátku byl film King Skate, který natočil Šimon Šafránek a do kterého chtěl použít mé písně. Na projekci filmu v Karlových Varech jsme se seznámili, a protože byl nažhavený na to natočit hudební film, a King Skate byl hudební jen zčásti, ocitl jsem se tam prostě v pravé chvíli. Přiznám se, že mne museli trosku přesvědčovat, protože jsem věděl, co to znamená, že za mnou bude velmi dlouhou dobu chodit v jistých intervalech kamera. To není maličkost, člověk má pak trochu jiný život. Řekl jsem si ale, že jim ty plány nebudu kazit. Nevěděl jsem ani, o čem má film být. Výhodou bylo, že už byla na světe biografická kniha Honzy Vedrala Zblízka, kterou si Šimon přečetl a opíral se o ni. Honza Vedral u filmu MEKY působil jako scénárista. Díky tomu jsem poté už vlastně jen odpovídal na otázky, procházel se v záběru, ale nebyl jsem to já, kdo by to řídil. To by mne ani ve snu nenapadlo, protože takový film by ani nemohl vzniknout.

Sledujte film MEKY v iPrima Videopůjčovně!

Jak často jste se se štábem vídali?
Já měl pocit, že dost často, i když oni měli možná pocit, že málo. Šimon pojal natáčení velmi pedantsky, se štábem se objevovali na všech našich podstatných vystoupeních. Bylo to v době, kdy se ještě normálně koncertovalo, prezentoval jsem Double Album. Byl na velkém vystoupení v O2 Aréně, stejně jako v Londýně, kdy se mnou hráli hudebníci od Paula McCartneyho a Ringo Starra. Ale byl i na spoustě menších akcí. Člověk si nemohl být nikdy jistý, kdy se kamera objeví. Později navíc štáb zjistil, že když vím, že jsem natáčený, bývám až příliš oficiální. Usoudili proto, že mi nebudou ani říkat, kdy natáčí a kdy ne. Dost často se tak ve filmu vyjadřuji v přesvědčení, že je kamera vypnutá, přičemž nebyla. Rád mudruji, takže jsem jim tam leccos vykládal, aby řeč nestála. A někdy se mi zdá, že se jim to do filmu hodilo víc než nějaké mé oficiální poznámky.

Měl jste k vyznění filmu nějaké výhrady? Muselo se něco upravovat?
Film je dílo Šimona Šafránka, já tam jsem jen jako objekt, o kterém dílo je. Když se film schvaloval, štáb si možná skoro myslel, že mě ani nezajímá, protože jsem na průběžné kontroly nechodil. Tak to ale samozřejmě nebylo. Na poslední kontrolu jsem přišel, protože už mi to bylo blbé. Když jsem se na film podíval, musel jsem konstatovat, že svůj příběh znám, ale nenudil jsem se. Opravdu jsem film nijak neovlivňoval. Když nahrávám písničky, tam jsem kompetentní, ale abych režisérovi měnil film, to jsem vyhodnotil jako svoji nekompetentnost.

Už vím, že jen tak nekecám

Když jsme připravovali s Honzou Vedralem knihu Zblízka, na každý rozhovor jsem si přinesl krabici všech svých CD, která jsem do té doby vydal. Podle nich se absolutně orientuji. Vytáhnu album a hned můžu říct, co jsem v daném roce dělal a jak jsme ho natáčeli. Jednou se Honza omlouval, že si není jistý, zda se náš rozhovor zaznamenal. Při dalším setkání mi položil ty samé otázky. Původní záznam nicméně našel a mé odpovědi byly identické. To mě dost překvapilo, protože jsem si nemyslel, že bych byl, co se paměti týče, schopen podobného výkonu. Získal jsem díky tomu sebedůvěru, že jen tak nekecám. Když už jsem schopen něco takhle zopakovat, tak to tak asi bylo. Nebo jsem minimálně já přesvědčený o tom, že to tak bylo

Hudba je evidentně nedílná součást vašeho života. Umíte být i v tichu?
Přiznám se, že jsem v tichu rád. Uši máme my hudebníci stále namáhané, i když teď je období, kdy je trochu šetříme, protože nekoncertujeme. Samozřejmě mě to tahá den vydržet, aniž bych sám hrál nebo něco poslouchal… Takové dny snad asi ani nejsou.

Hrajete si ještě někdy sám sobě pro radost?
Někdy si řeknu, že se naučím nějakou skladbu, třeba Lennonovu. To ještě dokáži, taková silná jména mě inspirují. Většinou to ale dopadne tak, že začnu technicky cvičit, něco mě napadne a po chvilce najednou skládám písničku.

Když skládáte novou píseň. Jaký je proces? Je první melodie nebo text?
Melodie je často na prvním místě. Rozmazlil mě Kamil Peteraj. On je jeden z textařů, který je ochotný otextovat melodii, což vůbec není lehké. Dodnes mě fascinuje Balada o poľných vtákoch. Ani by mě nenapadlo, že lze na hotovou melodii dosadit tak kvalitní text. Působí to spíš, jako bych já zhudebnil text. Kamil je v tomto ohledu úplný akrobat. Já udělám melodii, trvám na počtu slabik a on to je ochoten celé podstoupit. A dokonce ho to prý baví! Ale mne též baví dělat melodii na text. Je to výzva, když máte hotový text a vy musíte být kongeniální. Když se to podaří, tak je to, slovy Michaela Kocába, nejvíc. Ten mi kdysi říkal: „Ty ses potkal s Paulem McCartneym? Tak to je nejvíc!“ A od té doby to slovo rád používám.

Když vás napadá melodie, napadá vás už pro konkrétní hudební nástroj?
To je otázka, kterou sami hudebníci zanedbávají. Vůbec není jedno, zda hrajete na klavír nebo na kytaru. Třeba na příkladu mých písní. Atlantida, to není píseň na kytaru, celá nálada se dostavila až při zahrání na klavír. Na druhou stranu 22 dní by mě nenapadlo na klavír hrát. Je velmi důležité nástroje střídat, pokud je ovládáte natolik, že na nich obou můžete skládat.

Hodně písní máte ve slovenštině i v angličtině. Jak probíhá přetextování? Upravujete je někdy po svém britském textaři Peteu Brownovi?
Texty někdy vznikají lehko, když to Pete trefí. Pro něj je na prvním místě text, význam a metafory. Jeho texty jsou na úplně jiném levelu, ale není to jen kvůli slavným jménům, s nimiž spolupracoval, jako Cream nebo Eric Clapton, ale on je ten básník a já mu přece nebudu upravovat text. Pomáhá mi ale hodně můj producent Rob Cass. Ten má názor, který mě chrání. Říká „Melody is King“ (melodie je král). On upřednostňuje melodii, která podle něj musí být na prvním místě a text ji nesmí měnit. Z toho si Pete Brown často trhá vlasy. Angličtina má naštěstí neuvěřitelnou ohebnost. I když se mi někdy zdá, že se text zazpívat nedá, Pete mi ho pošle nazpívaný a je vidět, že to lze. V angličtině lze bez problémů přehazovat přízvuky. U nás musí být ten přehozený přízvuk šarmantní a pokud není, vypadá to jako chyba. Zatímco v angličtině je to vždy správně.

Je podle vás pro současné interprety složitější nebo lehčí prorazit, než tomu bylo za dob, kdy jste s hudbou začínal vy?
My měli menší konkurenci, byla jen z domácích řad. To bylo lehčí. Ale zase jsme nemohli volně tvořit. Každý text jsme museli odevzdat na ministerstvo kultury a čekat, zda ho někdo schválí, nebo ne. Bylo to minimálně dost nepraktické. Několikrát jsme si řekli, že na to kašleme a natočíme to stejně. Textovat v totalitě a čekat na schválení, to byla otrava. Navíc populární hudba by měla vždy vystihovat určitý moment. V tom je to dnes mnohem lepší. Napíšete si text, píseň, uděláte demo a můžete ho poslat do světa. Na druhou stranu ale tuto možnost mají všichni a je daleko větší konkurence, než jsme mívali my.

Jistá nemalá skupina lidí zastává názor, že skončila éra velkých hudebních hvězd, jejichž kariéry trvají desetiletí. Souhlasíte s tím?
Tady je třeba být opatrný. Historie učí, že starší vždycky tvrdí, že už to není, co bývalo. Podle mě, pro mladé jsou interpreti jako Ed Sheeran nebo Billie Eilish velké hvězdy, je to jejich generace. Ten, kdo je starší a zažil Beatles, Rolling Stones, Led Zepellin nebo Michaela Jacksona a porovnává tyto megahvězdy s někým, kdo právě začíná, může snadno říct, že dnešní doba už hvězdy negeneruje. Ale i Michal Jackson a Beatles někdy začínali. Nevíme, kdo ze současných vydrží dlouho, můžeme se jen domnívat. Neznamená to ale, že by dnešek neměl hvězdy, pro mladou generaci jsou to všechno hvězdy. My starší to vidíme jinak, protože porovnáváme s velkými jmény. Ale mladí, kteří minulost tak neprožívají, vnímají výrazně svoji éru. Pro dnešní interprety bude každopádně fuška vyrovnat se takovým legendám, jako byli Elvis Presley, Pink Floyd nebo Queen.

Kdybyste měl jmenovat z kvanta interpretů jen pár jmen, která na vás z hudební branže měla největší vliv, o koho by se jednalo?
Není to těžké. Samozřejmě bych vás mohl zasypat mnoha jmény, určitě to nemám tak, že bych poslouchal jen Beatles, mám rád všechno, co trošku jinak zní. Ale na takto položenou otázku nemůžu odpovědět jinak – John Lennon a Paul McCartney jako skladatelé, interpreti i jako lidé. Na první místo, nejen z hudebního hlediska, patří John Lennon. Protože tu tak chybí!

Celý život koncertujete. Nechybí vám v dnešní době bez koncertů kontakt s publikem?
Za současné situace připravuji nové písně a přiznám se, že nevidím jako tragédii, že si nemůžu jít zahrát. Ale ten moment přijde, až budu mít všechno hotové, připravené, nahrané a budu to chtít prezentovat. Za takových podmínek bych to nesl o mnohem hůře. Není to pro mě ale žádný náhradní program. Skládat písně, nahrát je, vydat album, to je pro mě ta zásadní věc.

Takže je další album na cestě?
Nedokážu říct, jestli ho stoprocentně natočím. Ale snažím se, aby vznikly nové písně, které mě budou opravňovat k tomu, abych je i nahrál. Mě to strašně baví, je to vzrušující. Fantastické je, když vás napadne nová melodie, která vás ještě nenapadla!

Tagy:

V pražské Uhříněvsi hořela hala, slyšet byly silné exploze. Škoda je přes sto milionů

Aktualizováno

V pražské Uhříněvsi hořela skladovací hala o ploše 10 krát 30 metrů. Kvůli většímu počtu zasahujících jednotek hasičů byl vyhlášen třetí stupeň požárního poplachu. Podle informací CNN Prima NEWS byly na místě slyšet silné exploze, k vidění byl také veliký dým. Došlo k destrukci střešní konstrukce a částečnému zřícení boční stěny haly. Odhad škody je více než sto milionů korun. Příčinu vyšetřuje hasičský a policejní vyšetřovatel.

Výstraha meteorologů před velmi silnými bouřemi trvá. Na Plzeňsku hrozí povodně

Aktualizováno

Sobotní výstraha, kterou v neděli dopoledne upřesnil Český hydrometeorologický ústav (ČHMÚ), varuje před velmi silnými bouřkami, krupobitím a povodněmi. V neděli se bouře mohou na území celé České republiky vyskytnout především od 15 hodin do večera. Teploty budou letní, od 23 do 28 stupňů Celsia, místy vyšplhají až k třicítce. Pro Plzeňsko platí povodňová pohotovost.

V San Franciscu se už krade za bílého dne. Obchody jsou bezmocné a zavírají

Obchodníci v San Franciscu čelí v poslední době doslova nájezdům organizovaných lupičů. V tlupách naběhnou do obchodu a odnesou si z něho, co chtějí. Nevadí jim ani to, že už jejich řádění několikrát natočili svědci na mobilní telefon. Nárůst loupeží ve městě je tak velký, že řetězce své obchody už raději zavírají. Vedle maloobchodních krádeží město sužuje i rekordní počet vloupání do automobilů.

Třetí den olympiády: Stoprocentní český tenis a vítězství basketbalistů

Nedělní soutěže už znají své první vítěze. Vstup do turnaje slaví čeští basketbalisté výhrou nad Íránem, ač ne tak výrazným, jak se v první polovině zápasu zdálo. O fenomenální úspěchy se postaraly české tenistky, které své čtyři nedělní zápasy ve výhry a všechny v singlu i deblu postupují do dalšího kola. Jejich úspěch ve večerním duelu postupem do druhého kola podtrhl Tomáš Macháč. Kanoista Lukáš Rohan i kajakářka Kateřina Minařík Kudějová bez problémů postoupili do semifinále.

reklama

Domácí zpravodajství

Celebrity ve službách politiků. Komu dělají reklamu Jágr, Čtvrtníček nebo Klus?

S kuřetem nebo u slivovice. Tak se nechal v minulých letech vidět po boku premiéra Andreje Babiše hvězdný hokejista Jaromír Jágr. A ani letos nebude o celebrity ve službách politiků nouze. Jako první se svou nákloností pochlubil herec a satirik Petr Čtvrtníček. Koalici SPOLU (ODS, KDU-ČSL a TOP 09) připravuje volební spoty, ve kterých sám účinkuje. Jágr se Čtvrtníčkem v tom ale nejsou sami. Kdo další propůjčil svůj obličej a jméno politikům?

Prymula: Kdo nakazil olympioniky zjistit lze. Zas tak moc kontaktů v letadle nebylo

Česká republika se ještě před začátkem letní olympiády v Tokiu „proslavila“ několika nakaženými sportovci, z nichž někteří už jistě do průběhu her nezasáhnou. Za zdroj nákazy bývá označován lékař výpravy Vlastimil Voráček, který to ale odmítá. Podle bývalého ministra zdravotnictví Romana Prymuly však „pacienta nula“ vystopovat lze. Uvedl to v nedělních Zprávách PLUS na CNN Prima NEWS.

Měli je utlouct čepicemi. V krvavé řeži u Hradce Králové ale Rakušané ztratili vše

Byla to největší a nejkrvavější bitva, k níž v českých zemích kdy došlo. V rozhodujícím boji prusko-rakouské války v červenci 1866 proti sobě stálo přes 430 tisíc mužů. Na území kolem 70 kilometrů čtverečních mezi Hradcem Králové a Hořicemi krvavou řež dodnes připomíná na 400 památníků, pomníčků, křížů nebo hrobů. A také muzeum války, které stojí za návštěvu.

Bitka kvůli dítěti? V Sokolově se střetli místní a vodáci, situaci uklidnila až policie

Aktualizováno

V pátek odpoledne v Sokolově létaly urážky i pěsti. Potyčka se strhla mezi místními Romy a vodáky, kteří do města přijeli. Web Romea.cz tvrdí, že konflikt vyvolali agresivní mladíci, kteří zaútočili na romské dítě, následně měli napadnout i další Romy. Situaci uklidnili až policisté, kteří nyní celou věc vyšetřují. V neděli policie informovala, že se během potyčky lehce zranilo třináct lidí.

reklama