Ptáčkova sebekritika před smrtí: Selhávám, umožňuje mi to ale lépe pochopit chyby druhých
Působil vždy vyrovnaně, v dobré fyzické i psychické kondici. O to více všechny zaskočila zpráva o náhlém úmrtí respektovaného psychologa Radka Ptáčka. Ten o sobě ale mluvil vždy i se značnou sebekritikou. „A možná i ta má selhávání, kterých je v mém životě spousta, mi umožňují lépe pochopit selhávání těch druhých,“ přiznal v nedávném rozhovoru v podcastu Čestmíra Strakatého.
Pátrání po Radku Ptáčkovi skončilo tragicky, uznávaný psycholog byl nalezen mrtvý. Zpráva zaskočila mnoho lidí, jednalo se o veřejně vystupujícího odborníka na lidskou psychiku, který ostatním radil, jak žít lépe.
ČTĚTE TAKÉ: Zesnulý psycholog Ptáček ještě nedávno poskytoval rozhovory. Mluvil i o sebevraždách
A téma pomáhání lidem Ptáčka opravdu bavilo. „Já v tom nalézám vyloženě radost a potěšení, sdělovat: Hele, lidé, je to fakt tak jednoduché, nemusíte za tím hledat žádné složitosti,“ uvedl psycholog v nedávném rozhovoru s Čestmírem Strakatým.
„Celá psychologie je poslání, není to oblast, o které by se mohlo říct, že je to velký byznys nebo cokoliv jiného. Dáváš tam obrovskou část ze sebe a vlastně pouze málo se ti vrací zpátky v tom sebeuspokojení, že přijde nějaký pacient a řekne ‚Strašně jste mi pomohl,‘“ svěřil se Strakatému Ptáček. „Nebo děláš nějaký výzkum, který publikuješ, vidíš nějaké citace… To je všechno hezké, ale strašně vydřená práce.“
Ptáček v rozsáhlém interview prozradil i to, jaká práce pro něj byla nejtěžší. „Ta nejnáročnější byla soudně znalecká činnost, protože posuzuješ vrahy, násilníky nebo lidi, kteří se rozvádějí. A psychologie je pomáhající profese, to uspokojení je z toho, že někomu pomůžeš,“ vysvětloval. „Ale když posuzuješ někoho, kdo ví, že o něm můžeš napsat relativně třeba objektivní, ale ne hezké věci – že je psychopat, násilník… To není úplně dobré. Protože řada lidí, která přišla k mému posouzení, řekla ‚Já tady s vámi vůbec nechci být.‘ To není příjemné.“
Čtěte také
Občas dokázal pachatelů i litovat. „Například nějaký mládenec byl vychováván v dětském domově, pak různé diagnostické ústavy, bez rodičů, bez lásky… Vlastně vidíš, že ho ten systém dost zametal pod koberec. A pak někoho zabil, protože v devatenácti vyšel z pasťáku, tam měl už nějaký kontakt s drogami, který nikdo neřešil…“ připomněl Ptáček případ z praxe. „Tak se ptáš, kdo je vlastně oběť... Jestli ten mladý člověk, který udělal něco hrozného, ale třeba pod vlivem návykové látky, neměl možnost pořádně vyrůst, nebo vrůst do té společnosti, která mu nikdy nepodala ruku…“
Klíčem je sebeuvědomění
Ptáček byl jako veřejně vystupující psycholog populární, protože dokázal rady srozumitelně formulovat. Vždy například mluvil o tom, že na životní změny není nikdy pozdě.
„Když si začnu v nějakém věku uvědomovat, že mám určité osobnostní vlastnosti, které nejsou úplně optimální pro mě, nebo pro druhé. Tak musím velmi vědomě pracovat na tom, abych je takzvaně přeprogramoval, nebo abych je prostě adaptoval. Ale lze to vlastně v každém věku. A možná v každém věku je klíčem sebeuvědomění,“ vysvětloval Ptáček v interview. „Když si uvědomím, že je na mě něco špatně a jsem ochotný s tím něco dělat, tak můžu udělat velké věci. A je to úplně stejné, jako když jsem obézní, když kouřím, když se špatně stravuji… Klíčem je, že si to musím uvědomit. Druhým klíčem je, že musím chtít něco dělat, jinak to nefunguje.“
Čtěte také
O tom, jak dokáže jakožto odborník na psychiku ovládat sám sebe, mluvil ale Ptáček se značnou sebekritikou. „Je to spíše o tom, že si neustále uvědomuji, co dělám špatně a co dělám tak, jak bych nechtěl, než že bych žil nějaký super prototypický život. Vůbec ne. Naopak jsem, myslím, úplně normální až subnormální jedinec, který má svoje nedostatky a obrovské množství chyb. Který ve svém životě více napravuje, než aby se posouval k nějakému nadčlověkovi,“ komentoval svůj vnitřní svět. „A možná i ta má selhávání, kterých je v mém životě spousta, mi umožňují lépe pochopit selhávání těch druhých.“
Ptáček si během své kariéry vybudoval uznání coby klinický psycholog, psychoterapeut, soudní znalec a profesor lékařské psychologie. Odborně se zabýval kromě jiného psychologií dítěte a forenzní psychologií.
MOHLO VÁM UNIKNOUT: Matka Červové zemřela po konfliktu s cyklistou. Na každou s*ini se vaří voda, řekla modelka
Je novinářem od roku 2015. Osm let psal primárně pro deník iSport.cz převážně o bojových sportech. Byl přitom i přispěvatelem časopisů Reflex, ForMen či Esquire, v nichž publikoval zejména interview. Moderuje podcast Fight Cast One.
