Motivace studovat přes počítač chybí, řada vysokoškoláků jde raději pracovat
Mnohé studenty distanční výuka nebaví. Zdroj: Pixabay
Mnohé studenty distanční výuka nebaví. Čím dál více jich na vysokých školách právě kvůli on-line režimu končí a začínají raději pracovat. Veliký zájem zažívají i školní a akademické psychologické poradny, které mladým radí, jak složité období zvládnout.
Hned v říjnu kvůli distanční výuce ukončil své studium na Univerzitě obrany v Brně 21letý Filip Žížek, který by letos dodělal třetí semestr. „Školu jsem v on-line režimu prostě nezvládl. Studium bylo pro všechny náročné. Na vojenské škole byla nejdříve snaha praktickou část zvládnout prezenčně. Poté školy vláda zavřela úplně,“ říká Žížek s tím, že se vojenská cvičení a nástupy v distančním režimu nedají plně nahradit.
Čtěte také
Podobnou zkušenost má i teď už bývalý student Západočeské univerzity v Plzni Pavel Váverka. Školu opustil také ve třetím semestru během druhé vlny epidemie. „Studoval jsem obor Komerční elektrotechnika. Měli jsme těžké odborné předměty jako elektrotechnické měření a mechatroniku, které se v distančním režimu zvládnout nedaly,“ říká 21letý Váverka a zároveň dodává, že studenti neměli ani potřebné vybavení. Kvůli výuce z domova prý úplně ztratil motivaci ke studiu.
S podobnými problémy se potýkají i další vysokoškoláci. Podle poradenské psycholožky Zuzany Hubinkové, která působí na Vysoké škole ekonomické, studenty distanční výuka často demotivuje. „Řada z nich si vezme notebook do postele, aniž by se převlékli, a dělají, že dávají pozor,“ říká Hubinková. Oproti běžnému režimu, kdy vysokoškoláci musí sociálně fungovat na denní bázi, je podle ní současná výuka rozdílná. Přes počítače se jim jen těžko dostane přirozené komunikace.
Akademické psychologické poradny se nezastaví
Studenti se navíc kvůli on-line výuce častěji potýkají také se stresem. Podle Hubinkové jim učitelé zadávají často mnoho úkolů v podobě esejí nebo seminárních prací. Právě kvůli tomu se mnozí obracejí na psychologické poradny, které fungují také v on-line režimu. „Častokrát se mi svěřují, že by chtěli studium na vysoké škole ukončit. Distanční výuka je pro ně časově vyčerpávající,“ přiznává Hubinková.
Čtěte také
Psycholožka proto doporučuje, aby si studenti doma jasně rozlišili dobu na odpočinek a čas věnovaný škole. Student by si podle ní měl rozdělit místnost na dvě poloviny – jednu pro učení a druhou pro relaxování. Tuto radu si vzal k srdci Žížek, ani to ale nepomohlo. „Nebyl jsem schopný se dokopat ke studiu. Snažil jsem se proto oddělit si pokoj od pomyslné studovny. Bohužel mi to nešlo, neustále jsem se soustředil na jiné věci, díval jsem se na mobil a výuka mě nebavila,“ popisuje bývalý student.
Pracovní život vyhrál nad studiem
Žížek se dlouho rozhodoval, jestli školu opustit, nebo ne. „Nakonec jsem si vybral jít pracovat na plný úvazek k armádě. Myslím si, že jsem udělal správně,“ říká. Na vysokou by se ale po skončení koronavirové pandemie vrátit chtěl. „Mít bakaláře mi přijde v dnešní době nezbytné. V mém zaměstnání budu mít s titulem vyšší pozici,“ dodává Žížek.
I Váverka váhal, jestli studium ukončit, nebo jen přerušit. „Dostal jsem nabídku zaměstnání na plný úvazek v zabezpečovací firmě. Chvíli jsem se rozhodoval, ale nakonec pracovní život vyhrál,“ říká. Na rozdíl od Žížka se Váverka do školy vrátit neplánuje. „Pokud svou práci umím dobře, nepotřebuji k ní žádný titul. Pracovní život mi vyhovuje,“ konstatuje Váverka.
Text je součástí mediálního projektu Generace 20 studentek a studentů Vyšší odborné školy publicistiky ve spolupráci s CNN Prima NEWS.
Čtěte také
