Během takzvaného Dne D, jak se označuje vylodění spojenců v Normandii z 6. června 1944, sehrál klíčovou roli britský meteorolog James Stagg. Přestože se meteorologie jako věda teprve rozvíjela, dokázal předpovědět správný čas zahájení operace. Následný útok pod vedením generála Eisenhowera pak zásadně přispěl k porážce nacistického Německa. Příběh, od kterého letos uplynulo 81 let, připomíná deník The New York Times.
„Kdyby se spletl v předpovědi, mohl jsem sedět v německé Francii – ne ve Francii,“ řekl Peter Stagg, syn meteorologa Jamese Stagga. Právě jeho otec sehrál klíčovou roli při osvobození Francie od nacistických okupantů, píše deník The New York Times.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Masakr, který měl být zapomenut. Spáchala ho naše armáda, byl to státní teror, říká Padevět
Dne 6. června 1944, tedy v takzvaný Den D, rozkázal generál Dwight D. Eisenhower více než 150 tisícům spojeneckých vojáků, aby se v rámci jedné z největších námořních invazí v historii vylodili na plážích Normandie.
Několik hodin předtím však Eisenhower nepřemýšlel o situaci na bojišti, nýbrž o předpovědi počasí. Meteorolog, který ji připravil, nesměl udělat chybu. Pro úspěch operace bylo nutné, aby se sešlo několik velmi specifických podmínek:
- Před vyloděním muselo 48 hodin panovat klidné počasí.
- Následující tři dny musel vítr zůstat pod 4. stupněm Beaufortovy stupnice, což odpovídá mírnému vánku.
- Parašutisté a další letecká podpora potřebovali méně než 30 procent oblačnosti ve výšce do 2 500 metrů a viditelnost musela být zároveň větší než pět kilometrů.
- K odhalení německé obrany byl zapotřebí nízký příliv za úsvitu.
- K invazi muselo dojít jeden den před nebo čtyři dny po úplňku, aby mohly probíhat noční operace.
Invaze se navíc musela sladit se sovětskou letní ofenzivou na východě, aby se maximalizoval tlak na německé síly. Nakonec bylo zvoleno období mezi 5. a 7. červnem. Šance, že vše vyjde, však příliš vysoké nebyly. Podle Catherine Rossové, vedoucí knihovny a archivu v meteorologické službě Spojeného království, byla pravděpodobnost, že se všechny požadované povětrnostní podmínky sejdou, jen 1:13.
Začátkem června navíc přišlo velmi neklidné počasí. „V Lamanšském průlivu se střídaly tlakové níže a fronty a bylo obtížné najít mezeru. Nejen proto, aby byla invaze vůbec uskutečnitelná, ale také proto, aby bylo možné přepravit dostatek záložních jednotek a zásob,“ popsala situaci Rossová. Stagg byl zodpovědný za vypracování jednotné předpovědi na základě podkladů od tří nezávislých skupin – dvou britských a jedné americké.
Vyvíjející se věda
V roce 1944 neexistoval jednotný přístup k předpovědím. Americký tým, který byl součástí nově vytvořených Strategických leteckých sil USA, používal analogovou předpověď, která porovnávala aktuální podmínky s historickými vzorci počasí. Britské týmy se spoléhaly na ručně kreslené grafy, údaje z pozorování a novější poznatky o vývoji horních vrstev atmosféry.
„V té době to byla bouřlivě se rozvíjející věda, která se v různých zemích vyvíjela různými způsoby,“ vysvětlil expert britského meteorologického úřadu Dan Suri. Podotkl, že některé z těchto metod se používají dodnes, i když v digitální podobě.
Úkolem kapitána Stagga bylo nejen vědecky, ale i diplomaticky vybalancovat předpovědi amerického a britského týmu a zformovat je do uceleného příběhu s jediným rozhodujícím doporučením pro Eisenhowera. „Měl opravdu docela těžkou práci,“ zdůraznil Suri. Američtí meteorologové se domnívali, že 5. nebo 6. června bude vhodné počasí. Britové však byli proti 5. červnu. „Musel se rozhodnout, na čí stranu se přikloní a předložit to Eisenhowerovi,“ řekla Rossová.
Systém vysokého tlaku nad Atlantským oceánem a silná bouře poblíž severního Skotska rozbouřily 5. června moře a způsobily silnou oblačnost v Lamanšském průlivu. Stagg předpověděl, že se vichřice prožene Normandií a znemožní vylodění. Konvojům, které již vyrazily, bylo proto nařízeno vrátit se zpět. Předpovědi však naznačovaly, že se bouřkový systém přesune na severovýchod a 6. června nastane krátké období klidnějších podmínek. Nakonec se tedy američtí i britští meteorologové shodli na 6. červnu. „Dobře, jdeme na to,“ přikázal Eisenhower.
Kousek od katastrofy
Při vylodění se ale ukázalo, že předpověď nebyla úplně přesná. Bouře se totiž přesunula jiným směrem a moře zůstalo rozbouřené. Mnozí z vojáků, kteří překročili kanál La Manche, měli „silnou mořskou nemoc“, napsala 7. června 1944 agentura AP.
Němci ale invazi nečekali. Ještě 4. června hlásil hlavní meteorolog třetí německé letecké flotily polnímu maršálovi Erwinu Rommelovi, že počasí v Lamanšském průlivu bude tak špatné, že se o vylodění nebude možné pokusit dříve než 10. června.
Až po invazi bylo zřejmé, jak moc spojenečtí meteorologové riskovali. Ve zprávě přiložené k oficiálnímu hlášení pro generála Eisenhowera se James Stagg zamýšlel nad tím, jak blízko byli katastrofě. Kdyby totiž byla invaze odložena na další vhodné přílivové podmínky, jednotky by čelily nejhorší bouři v Lamanšském průlivu za posledních 20 let. „Díky,“ odpověděl Eisenhower s dodatkem: „A díky bohům války, že jsme šli tehdy, kdy jsme šli.“
MOHLO VÁM UNIKNOUT: Unikátní materiály o procesu s Horákovou jsou na webu. Pamětnice poskytla k výročí jedinečný dar
